Tak je to tady, zvu vás, vážení, na takové kratší počtení.

No dobře, kecám, bude to tak deset stránek textu.

Začnu asi tím, jak jsem se k účasti v HvV vlastně dostal – ono se dá říct že pomalu skoro jako slepý

k houslím. Kelly mi jako všem ostatním poslal nabídku ke hře s tím, že jsem jeden z jeho 60

vyvolených, což mě potěšilo, ale nijak zvlášť nenadchlo, měl jsem tou dobou zrovna svých starostí až

nad hlavu. Po dlouhém váhání jsem Kellyho nabídku odmítl z časových důvodů, jenže pak se ten vůl

vrátil a jako naschvál zrovna v době, kdy jsem celkem toužil po nějakém odreagování od

vyčerpávajícího reálu, no a najednou byla ruka v rukávě. Mezitím jsem si také začal tak trochu psát se

slečnou jménem Dennie, která mě oslovila s nabídkou potencionální spolupráce v nadcházející hře.

Říkal jsem si, proč ne, psát si s ní můžu, to ničemu na škodu být nemůže – celkem jsme se shodovali,

že nás asi oba pošle Kelly do kmene Villains, nemusím tedy říkat, jak nemile jsem byl překvapený,

když se po odhalení kmenů najednou vidím na straně dobra. A zrovna já, podle kterého hrát Survivor

jako Hero v podstatě rovná se hrát ho jako debil.

Když jsem si pořádně prohlédl svůj nový kmen, mé základní dvě reakce byly: bezva, mám tu Zbora, a

pak kurva, mám tu Miu. Tak to byl pro mě takový aspoň trochu vyvážený start. Začal jsem si psát

s novými kolegy a do oka mi hned zpočátku asi nejvíc padli Karl, Kořen a Hroptr. Vzhledem k tomu, že

sám aliance nikdy dohromady neskládám, jsem čekal, kdo s čím přijde, no a nakonec dorazil Zboro

s tím, že by vypadala nadějně aliance s Kořenem, Tris a Falkem, což jsem bral, i když s Falkem jsem si

moc nepsal a Tris se mi v tu chvíli nechtělo moc věřit (sympatická blondýna, duh). Posléze mi taky

došlo, že je to vlastně trojka bývalých vítězů, což působilo minimálně lehce suspicious. V podstatě asi

i na můj popud byla do aliance přidána Mia, se kterou jsem chtěl zkusit hrát, i když mi bylo jasné, že

mi nebude po naší hře v Mexiku věřit (a o to víc jsem asi i jí nevěřil já), a hlavně jsem věděl, že

v Ultimate Game měli s Kořenem alianci, tak proč tenhle fakt nějak ignorovat. Bokem tak zůstali krom

od začátku ne moc aktivní trojky Gesler-James-Marty pouze Karl a Hroptr, kteří mi byli sympatičtější

než 3/4 mé aliance, a pak Boston Martin, kterého zase v podstatě měl bokem Zboro. Bohužel

pomaleji než první aliance se zvolna tvořila aliance druhá, aneb já-Zboro-Kořen-Karl-Hroptr-Boston,

která mi byla i o dost sympatičtější než aliance hlavní a já opravdu doufal, že se postupem času

přesune moc v kmeni právě na tuhle stranu. Bohužel, kvůli Kellyho debilním twistům a nevalným

počátečním výkonům našeho kmene v soutěžích na tenhle pozvolný vývoj nezbyl čas.

Po prvním vyřazování letěl Gesler a bylo tu druhé, které zase padlo na Heroes a situace najednou byla

horší, zvlášť protože asi nikdo nečekal, že Kellyho debilní twist s random půlenýma kmenovkama

bude pokračovat. Afker James měl imunitu a krom něho byl mimo jen Marty, o kterém ale hodně lidí

panikařilo, že je dobrý na individuální výzvy a asi jen tak souboj jeden na jednoho neprojede. Kmen se

rozdělil na půlky naprosto debilně, ve vedlejší půlce mi skončil Karl, se kterým jsem do budoucna

hodně počítal, sám mezi lidma z hlavní ali a bylo jasné, že je v rejži. Pokoušel jsem se co

nejpádnějšími argumenty přesvědčit Zbora, aby mi Karla ve hře ponechal a nějak to domluvil

s Kořenem, až dorazí z koncertu, bohužel všechno padalo na neúrodnou půdu, Zboro odmítal bez

Kořenova souhlasu hnout prstem, a když pak konečně dorazil Kořen, pro změnu zase přišel s tím, že

už je situace dávno rozhodnutá i bez něj, takže mě vysloveně těžce nasrali oba dva. Karl to měl

spočítané a já snahou o jeho záchranu dost poodhalil své karty. Mezitím vedle v mojí půlce bylo

domluvené s Tris a Falkem, že dáme Martyho, ale mě se fakt nechtělo posílat Karlovi do souboje

zrovna takového borce. Domluvili jsme se s Hroptrem, že se pokusíme tam Karlovi dosadit co možná

nejslabšího soupeře, dokonce jsem dal Karlovi vybrat, na koho se nejvíc cítí, nakonec to padlo na

Falka a stejnak to bylo zbytečné, protože se nám Karl před soubojem zhulil a komplet ho pohnojil.

Moje hra byla tím pádem totálně v hajzlu, zradil jsem hlavní alianci a ani se z ní nikoho nezbavil, ale

stejnak jsem měl z toho tahu dobrý pocit, už proto, že jsem se aspoň ten večer dostal do nějaké herní

nálady a nenechal jen tak bez boje odpadnout člověka, se kterým jsem v tu chvíli měl chuť hrát

z celého kmene tuhle hru nejvíc.

Mezitím Villains vyloučili z kmene nějakou pomatenou mařku.

Hra šla dál a nedalo se kvůli Kellymu ani pořádně dopředu domlouvat, co a jak dál, dělení kmenů

mohlo příště dopadnout v podstatě jakkoliv. Původní alianci jsem ignoroval a oni mě, neměl jsem

chuť lézt v tu chvíli komukoliv do prdele a jakkoliv mou zradu zakecávat. Spíš jsem tak napůl doufal,

že to příště nějak padne na mě a budu se brzo moct na celou tuhle pojebanost vykašlat. Založil jsem

pro jistotu určitou counteralianci outsiderů, abych měl alespoň nějaké vratké jistoty – totiž

s Hroptrem, Bostonem, Martym a Jamesem. Další imunitu jsme zase projeli a šli potřetí na dělenou

kmenovku. Padlo to na obou stranách docela šikovně, 4:1 pro každou alianci, kvůli případné paranoie

z idolu perfektní stav, na každé straně jedna jednoznačná oběť, nebylo kam uhnout. Z mojí strany byl

v háji ve vedlejší půlce Hroptr, aneb v tu chvíli zase můj nejbližší spojenec, už mě to fakt sralo a tak

jsem nabídl Kellymu, že bych si rád s Hroptrem prohodil místa, abych skončil místo něj já, měl od

všeho pokoj, a hodil na závěr ještě nějaký ten dejme tomu hrdinský move. Zamítl Kelly, zamítl i

Hroptr, který navíc začal opatrně naznačovat, že má nějaké eso v rukávu. Přemlouvali jsme Tris a

Zbora, aby místo Hroptra outli Kořena, že jim za to zachráníme s Bostonem vedle Miu, nevěřili nám.

Pokusil jsem se uhrát kmenovku na remízu, abych viděl nejdřív výsledek kmenovky u vedlejší půlky a

rozhodl se podle toho, jestli dám ven Miu anebo afkaře Jamese, trest nebo odměna za naložení

s Hroptrem, no Kelly je dylina a trval na revotu před zveřejněním Hroptrova osudu, ani jsem tím

nezískal moc času navíc na domlouvání. Hroptr začal na féra naznačovat, že nikam nejde a zavelel, ať

dám Miu, tak jsem dal Miu a bylo hned o problém míň.

S debilním twistem bylo šlus a vzájemnou spoluprácí se Heroes pro jednou povedlo zase taky jednou

něco vyhrát, naštěstí, protože na další radě se Villains totálně rozbili, když outli Odporka. Následoval

swap, který dostali za úkol zorganizovat z naší strany Zboro a z druhé Dennie. Původně to vypadalo,

že náš kmen zvolí z Villains úplně jiného zástupce, Kuba nebo Rolexe nebo někoho podobně slabého,

jdu spát, poslední mi večer před spaním píše Dennie, že by jí nevadilo, kdyby jako zástupce skončila

ona (od začátku hry jsme byli jakž takž v kontaktu, takové to „hodně štěstí“ a „dneska se to zase

podělalo“ a podobně) no a ráno najednou koukám, Heroes jsou i bez mého přičinění najednou

rozhodnutí vybrat jako zástupce Dennie, to už mi začínalo v hlavě šrotovat, co se to tu děje. Dennie a

Zboro dostali za úkol rozdělit protivníkům kmen na poloviny a vybrat si k sobě tu polovinu, která se

jim líbí víc. Dennie si hezky hodila k sobě mě a Martyho, se kterým byla taky v kontaktu a nadhodila

mi ho jako spojence do trojice krátce před promícháním, chtěla si nás vzít k sobě pod křídla, ale došlo

k nějakému problému v komunikaci mezí ní a Kellym, Kelly jí přiřadil sám od sebe opačnou čtyřku

Heroes, než chtěla, a ona to pak řešila před celým novým kmenem ve společném chatu a celou naši

spolupráci tak přede všemi odhalila. Údajně omylem, ale nedalo mi to a prostě mi přišlo, že na tom

celém něco děsně smrdí. Moji hru v novém modrém kmeni BnW to nijak zásadně neovlivnilo, spíš u

červených to mělo ještě dozvu. Na jejich straně bohužel odpadl můj spojenec Boston, Hroptrovi a

Dennie (jediným lidem ze Zechie, se kterými jsem měl v tu dobu nějakou reálnou chuť do budoucna

spolupracovat) se naštěstí podařilo přežít do sloučení.

V BNV pro mě nastalo bezkonkurenčně nejlepší období, které jsem v téhle hře zažil (dělící napůl

frustraci a beznaděj v Heroes od frustrace a beznaděje ve sloučení). Povedlo se mi znovuobnovit

spolupráci se Zborem a Tris, se kterou jsem si začal psát pořádně asi teprve tady a konečně mi začala

i ona sedět. Mohl jsem se v tu chvíli pokusit o nějaký move společně s Villains, ale především i kvůli

bezpečí Hroptra v Zechii jsem nechtěl dělat vlny (protože bylo docela jasné, že Kořen má v Zechii

kontakty na Ivanovice a že si stopro kryjí záda, to by došlo i většímu dementovi než já). Heroes v BNV

zvládli držet při sobě, zbavili jsme se nejdříve Mika, především kvůli obavě z HII, a řekli rozděleným

Vills úplně jiná jména. Další na řadu přišel Tomáš, který se k nám přidal po příchodu z Exilu, hlavně

z obavy z jeho výhody z předchozí soutěže a toho, co mohl případně najít na Exilu. Zbývali 3 Vills – El

Hobo, Zavi a Deitz. Do Deitze nikdo pořádně neviděl, Zaviho si v podstatě všichni Heroes oblíbili, El

Hobo zas byl můj bývalý partner ve zločinu z Mexika. Dost jsem váhal, zda si mám Hoba zkusit

podržet, alespoň jsem nadhodil před Zborem a Tris možnost likvidace afkera Jamese (se kterým jsem

sice měl ali, ale bál jsem se toho, že jakmile dojde do sloučení, už nebude nikomu vadit a ještě nás

pak všechny zbytečně ve hře přežije), nakonec z tohohle plánu sešlo, hlavně kvůli obavě z reakce

Martyho, který nad Jamesem držel ochranou ruku. Šel tedy domů El Hobo, z čehož jsem měl smíšené

pocity, ale považoval jsem to v tu chvíli za lepší rozhodnutí. Před další kmenovkou přišel Marty

s plánem outnout Tris, což jsem v podstatě hned tlumočil dál a doufal, že to bude stačit na

znovuobnovení důvěry u Tris i Zbora, plus jsem pořád netušil, co a jak s Dennie, a moc se mi nechtělo

jít s Martym do sloučení, kde o naší trojce už všichni věděli a byli bychom zbytečně hrozba s terčem

na zádech. Marty šel a nastalo sloučení.

Po katastrofálním startu se podařilo Heroes dostat do sloučení v početní většině, za což jsem byl rád,

i když jsem věděl, že bude třeba vyhladit ještě vztahy s Kořenem a Falkem (přičemž bylo jasný, že to

bude těžší oříšek než u Tris a Zbora, které jsem sice zradil, ale aspoň teda nikdy vysloveně nevyhodil

ze hry). Hned první rozhodování po sloučení v rámci Heroes ale bylo z mého pohledu totální disaster.

Strategii jsme řešili jen já a Hroptr a ještě se u toho div ne málem chytli, jestli je chytrý hlasovat pro

Dennie nebo ne. Já se jí chtěl kvůli naší profláklé spolupráci radši zbavit, navíc jsem měl dojem, že na

ni by Villains aliance idol nikdy nezahrála. Hroptr Dennie naopak bránil, no a nakonec teda padla

dohoda na Deitze, o kterém se nevědělo moc, co a jak chystá. Deitz letěl a jelo se dál. Komunikace

v rámci Heroes stála čím dál víc za hovno a já byl nervóznější a nervóznější. K Villains jsem flipnout

nechtěl, takhle neoperuju, aliance rozkládám raději zevnitř než zvenčí, ale tady začínalo být víc než

jisté, že rozložit alianci, která mi už dávno nevěří, sranda fakt nebude. Navíc s Heroes držel Zavi,

kromě Hroptra asi jediný člověk ve sloučení, se kterým mě bavilo si psát a se kterým jsem chtěl

spolupracovat, takže k Frankieho ali by se mi prostě flipovalo v tu chvíli fakt dost blbě.

Přišla osudná kmenovka ve final 12. Stejně jako minule, i teď nikdo z Heroes nechtěl řešit strategii,

plus Hroptr se urazil kvůli hře na lanka, tak jsem začal domlouvat dělení hlasů, což se nakonec

ukázalo jako totální kokotina, kvůli které mi Hroptr nakonec vypadl. Těsně před hlasováním se mi

stačil svěřit s tím, že má v kapse 2 HII a jeden mi svěřil do úschovy pro případ, že by se něco podělalo

a on vypadl s oběma v kapse. Nakonec se podělalo a on se poroučel jen s jednou.

Opět jsem mohl flipnout, ale chtěl jsem dát Heroes najevo, že mi Hroptrův out zase tolik nevadí, a

když ten den za mnou přišla Dennie s nápadem spojit dohromady mě a zbytek Vills a outnout večer

Zbora, hned jsem vše tlumočil dál a byl sám se sebou spokojený. Hroptrovu imunitu jsem ten den

hrát nechtěl, doufal jsem, že si ji budu moct schovat víc do budoucna, ale pak se začala moje

spokojenost opět hroutit. Trošku se zpožděním mě trklo, že by mohl být Zboro naštvaný, když na něj

pomáhám Vills soustředit všechny hlasy. Zboro nakonec večer dal imunitu a Dennie rozhodla, že

naším novým terčem bude Falk. Souhlasil jsem, řešil jsem to i s Frankiem a tak, pak se mi ale doneslo,

že Falk se všechno doslechl z druhé ruky, a já začal lehce (ehm ehm) zmatkovat. Byl jsem si celkem

jistý, že jde všechno nějak moc snadno a vsugeroval si, že jdou všichni po mně místo po Dennie, a tak

jsem radši před hlasováním zahrál Hroptrovu tajnou, navíc hodil hlas úplně mimo na Frankieho jak

totální retard a čekal, co se stane. Když jsem pak viděl výsledky, musel jsem asi na půl hodiny pryč od

compu a od telefonu, a schoval se někam hluboko do tmy (přiznejme si to, tohle byl z mojí strany

celkem těžký fail).

Nakonec se mnou celou věc pomalu ani nikdo neřešil a jediné, co jsem z toho měl, že jsem si aspoň

pojistil, že budu naživu ještě během srazu v Praze a jako bonus jsem se mohl vyřádit na soutěži

s domorodou maskou, kterou jsem pak jako jedinou v téhle sérii vyhrál.

Na další kmenovce po srazu se konečně podařilo vyřadit Frankieho, o kterém jsem věděl, že s ním na

ničem do budoucna spolupracovat nechci. O kmenovku později měl jít ze hry Rolex, ale já chtěl ven

Jamese, o kterém jsem od hlasování pro Martyho absolutně netušil, s kým by držel, až se začnou

Heroes rozpadat. Moc se mi nezdálo, jak snadno se podařilo všechny o nutnosti likvidace Jamese

přesvědčit, ale byl jsem rád, že jde ze hry dřív než já.

Tak, a teď to poslední kolo, které mi srazilo vaz. Bylo final 8 a na řadě měl být Rolex, ale já tak nějak

tušil i měl určité info, že jsem taky kandidát na vyřazení. Moje situace v rámci aliance se nijak zásadně

nelepšila, ale přežil jsem už Hroptra o tři kola, říkal jsem si, třeba to nějak zabralo – neměl jsem už ale

chuť ani sílu bojovat dál, potřeboval jsem ten den prostě vědět, jestli mám nějakou šanci s touhle

hrou ještě něco zajímavého udělat. Kontaktoval jsem skrz Ivanovice Kořena s Falkem a začal s nimi

řešit možnost likvidace Zbora. Dával jsem všechny možné argumenty pro, které mě napadaly a

myslím, že kdyby nebyla důvěra mezi námi narušená už od toho osudného startu, třeba by to i vyšlo

(vzhledem k tomu, že ho outli hned po mně). No, moje argumenty padly na neúrodnou půdu a

pánové se rozhodli outnout radši mě a pravděpodobně dobře udělali, protože bych po Zborovi

pravděpodobně zkusil jít jako po dalších po nich anebo po Tris. Chápu, že ta vzájemná nedůvěra

z původního Heroes kmene prostě přetrvala, za svou tehdejší zradu se sice doteď nestydím a ani

nikdy nebudu, protože mě v tu chvíli prostě dávala smysl, ale určitou formou jsem to celé téhle čtyřce

splatit chtěl a myslím, že tím, že jsem je nechal dojít takhle daleko a nic proti nim nepodnikal až do

final 8 (což vzhledem k tomu, že někteří z nich měli po kapsách aspoň nějaké výhody v podobě rušičů

hlasů a podobných věcí znamená, že jsem nechal stav věcí dojít dokonce dál, než jen na tahání

kamenů) jsem toho dosáhl.

Závěrem pár slov k jednotlivým hráčům:

ZBORO – hele nikdy by mě nenapadlo, že když už se jednou dostanu k tomu, že si zahraju s někým,

koho znám z real life, tak z toho bude takhle komplikovaná ne/spolupráce. Srals mě chvílema fakt

fest, ale to já tebe pravděpodobně taky, a u toho bych to nechal. Za ten pokus o out se omlouvám,

ale fakt sem to chtěl zkusit, kdyby vyšel ten plán, co jsme měli splácaný spolu, třeba by to i vyšlo, ale

pak už bych se tě na 100% neměl šanci zbavit ani jednou, ty bys dal finále a dost pravděpodobně to

celé vyhrál a já bych byl akorát za debila, měsíc se tu u toho hroutím div ne v slzách a pak by se

akorát řeklo, jo Lacszlo, ten tam byl akorát jako Zborův free vote, lamka blbá

TRIS – hele, ten start byl divnej, neměl jsem z tebe dobrý pocit, můj komplex z krásných blondýn jsme

pak spolu řešili (poznamenán Cubbivorem, prostě mít najednou v kmeni takovou sympoš babu, která

tvrdí, že se jmenuje Beatris, no prostě hned několik huge red flags najednou no), po swapu to bylo

fajn a oblíbil jsem si tě, jsi bezva ženská a rozhodně nelituju, že jsem místo tebe outnul Martyho.

Pravděpodobně bych tě zkusil dostat ven hned po Zborovi, máš to fakt dobře rozjeto na druhý win, a

pokud byl někdo někdy blízko tomu, aby mě přesvědčil, že hrát jako Hero neznamená hrát jako debil,

tak jsi to ty

KARL – na to, že jsme spolu odehráli v podstatě jen dva tři dni, jsem si toho s tebou stihl napsat fakt

hodně a bavilo mě to, z Heroes jsem měl s tebou v plánu jít asi nejdál. Věčná škoda debilních twistů.

Snad se tu v tý Plzni někdy sejdeme

HROPTR – byl jsi super spojenec, bavilo mě s tebou spolupracovat a vůbec, po sloučení jsi na sebe

podle mě moc stahoval pozornost a trošku jsi mě tím štval, i jsem chvíli zvažoval, jestli mi nezačínáš

být spíš na obtíž, po předání tý imunity bych proti tobě ale už rozhodně nic nepodnikal, fakt dík za

projevenou důvěru a ještě jednou se naposled omlouvám, že jsem ti jí tak projebal a nic z toho

EL HOBO – kámo, sorry za out, věděl jsem, že jdeš ten večer ty a dost se to ve mně zmítalo, jestli tě

mám zkusit zachránit anebo ne, ale chtěl jsem hrát novou hru s novýma lidma, tak mám, co jsem

chtěl

DENNIE – chaos chaos prostě slečna chaos, chvílema mi přišlo, že chceš každý den out někoho úplně

jinýho (krom Kuba teda, tam jsi byla dost konzistentní), dost jsem se bál, kdy by z čistajasna došlo na

mě, podle mě jsi fajn a psal jsem si s tebou rád, ale od určitý chvíle jsem ti prostě věřil čím dál míň

ZAVI – napsali a prořešili jsme toho sakra moc a jsem rád, že jsme se líp poznali, ale přijde mi, že

herně jsme toho zase tolik neprobírali a vůbec nevím, co to vlastně hraješ za hru, pokud bys dal

finále, budeš si to muset ještě obhájit. Navíc čím dál víc nad tím uvažuju, dík tomu tvýmu feudu

s Frankiem jsi mi dost omezoval možnosti k hraní, a v podstatě bych za to měl být na tebe naštvaný,

tak bacha

MIA – hele proklínám Kellyho za to, že nám tohle udělal. Už jsem jednou byl u Cubbiho v podobný

situaci v Legendách se Susie, do který jsem teda šel od začátku a pak to pro mě skončilo 1st outem

z kmene, což jsem nechtěl opakovat. Svým způsobem jsem doufal, že s tebou budu schopný

spolupracovat, chtěl jsem si zkusit, jak by to dopadlo, jestli bych si tě získal, ale prostě nebylo na to

dost času, hlavně dík tomu twistu a pak to ve mně i nějak přeplo a řekl jsem si, kurňa Láďo, když je ti

to nepříjemný ji tu mít, tak ven s ní (ale jak už psal Hroptr, konečný rozhodnutí jsem nechal ten večer

na něm a on řekl tebe)

KOŘEN – jako ze začátku jsme si celkem psali, pak přišlo to dilema s Karlem, od té doby jsme si toho

zase tolik nenapsali, spolupráce vázla, komunikace taky, jako z herních tahů ti nemůžu vyčítat nic, ale

prostě nedokážu říct, že ti to vyloženě přeju, uvidíme, s kým tam budeš nakonec sedět

MARTY – jako zase tolik jsme si nepsali, až těch posledních pár kol v BNV, promiň, že jsem tě

nepodržel, ale na Tris bylo brzo, já nerad chaos a dát ven Tris to kolo, byl by ten chaos ve sloučení

ještě o moc větší

BOSTON MARTIN – nestihli jsme si toho zase tolik napsat, ale byl jsi mi sympatický a určitě jsem

s tebou ještě na ledacos počítal, škoda, žes šel tak brzo

JAMES – hele je dost dobře možný, že jsi byl celou dobu se mnou, ale po tom hlasu pro Martyho jsem

si tebou nebyl vůbec jistý a neměl jsem pocit, že bych na tebe mohl v čemkoliv spoléhat

FRANKIE – moc jsme se poznat nestihli, svým způsobem mě to mrzí, ale já v tobě tu hrozbu fakt viděl

IVANOVIC – napsali jsme si prvně až po srazu (je vtipný, že ani tam jsme nestihli prohodit jediný slovo), jsi fajn, ale pokud jedeš znova na finále s Kořenem, jsi fakt crazy. Myslím, že zrovna my dva jsme

mohli ještě leccos vymyslet, i to finále bych s tebou dost pravděpodobně risknul. Škoda no

FALK – nepsali jsme si předtím a už vůbec ne po tom, co jsem tě hodil Karlovi do souboje, až teď po

sloučení, a nic moc zajímavýho jsme nepořešili. Nevidím do tebe ani tvé hry

DEITZ – chvílema sympoš týpek, chvílema jsem nevěděl, co si myslet, četl jsem si nějaké tvé staré

závěrečky, kdybychom měli čas se poznat nebo začali hrát spolu už dřív, myslím, že by mě spolupráce

s tebou i bavila, když jsi vypadl, já tě ven ještě nechtěl, co se dá dělat

ODPORKO – nenapsali jsme jedinýho slova, ale zrovna na tebe jsem se těšil, věčná škoda

ROLEX – moc jsme toho nepořešili, v podstatě jsem ti asi zachránil tou svou sebevražednou akcičkou

zadek, jsem zvědav, kam až se teď prosmýkneš

A tím tedy moje zdejší hra, na kterou mimochodem nejsem v podstatě vůbec pyšný a odnáším si z ní

zase o jedno Survivor related trauma navíc, končí.

Takže, lidi, papík.