Okay, přichází čs se vychválit do nebes a ostatní zhejtit.

Sakra, kde začít. Popisovat průběh celé hry a zvratů, kterých jsem byl svědkem by byl na dlouho. Vezmu to tedy co nejstručěji.

Po začátku hry jsem se dal dohromady s Bostonem. I když jsem stál v minulé hře v protější alianci, která tu jeho bez milosti rozdrtila a já sám si s ním tenkrát nenapsal ani slovo, tak jsem věděl, že mě nezradí. Boston mi zase nadhodil Zbora a tak vznikla první dohoda na F3. Také jsem si domluvil ali s Karlem, který věřil Kořenovi a Lacszlovi. Brzy na to vznikla velká koalice, která obsahovala nás všechny. Bohužel netrvalo dlouho a došlo na první zradu mezi námi. Hlavně kvůli twistu, který dělil hlasování v kmenu na dvě půlky. Kořen se dostal do situace, kdy měl na kmenové radě alianci snad se všemi a tak si vybral, že zradí Karla, který měl Kořena dosud za hlavního spojence. Tímto pro mě Kořen skončl a zajistil jsem si lidi na jeho další out. Jo, nebýt těch twistů.

Následující důležitá kmenovka se odehrála tak, že jsem se kvůli twistu dostal do poloviny s hráč z té poloviny kmene, se kterou jsem alianci neměl. Byl tu se mnou pouze Zboro a to nestačlo. Navíc měl i „tajnou“ alianci s ostatními čeny zde. Bylo mi tedy jasné, že půjdu já. Lacszlo se dokonce navhoval, že si se mnou místo ve skupině vymění, ale to nešlo a ani bych to nechtěl. Naštěstí... Jsem měl zrovna dvě imunity. Mohl jsem jednu zahrát na jistotu i tak, ale nejprve jsem chtěl zjistit, jak si u ostatních stojím. Dal jsem jim tedy návrh: Nenapíšou mě, ale zrádného Kořena. Já jim na oplátku zachráním Miu v protější skupině, kde pro změnu byla v opačé ali ona. Jelikož nikdo nevěděl, že mám 2 HII, tak by mi spojenci do duelu poslali toho, kdo byl slabší. Rozhodli jsme, že to je AFKař James. Souhlasil jsem s Laczlovým plánem remízy mezi ním a Miou, abych mohl rozhodnout později. Lacszlo tedy dal nejprve hlas vedle, aby výsledek kmenovky pozdržel.

Napsal jsem Mie, aby se mě pokusila zachránit, že ji na oplátku také pomůžu. Ona mi však nevěřila. Lacszlo by ji prý stejně zradil. Nevěděla však, že minimálně Bostona a Lacszla bych ovlivnil a ji zachránil. Toto se ti Mio stalo osudným. Nemůžu hrát s lidmi, kterým nevěřím, i když tě mám svým způsobem rád. Skončlo to tedy tím, že jsem ostatním přikázal, aby tě napsali. Pak jsem zahrál symbol a poslal ti na ostrov tvého spojence Kořena, abych oslabil vaší alianci. Přál jsme si, aby ses vrátila ty, ale vím, že Kořen je kořen.

Čas pobytu v Zechii:

Teď se přesunu do momentu promíchání kmenů. Opět jsem skončl s lidmi, se kterými jsem nechtěl mít moc společého. S Falkem - kterého jsem na jedné radě vyloučl a Kořenem, na kterého jsem zahrál symbol. Pak tu byl jen Boston a drtivá většina vills. Větší smůla mě potkat nemohla.

Začl jsem tedy jednat s vills. Zvlášť s Kubem. Zkráceně to Kubík zahrál dokonale. Hrál si na slabý čánek ali a žadonil o záchranu. Rozhodl jsem se ho tedy - jak jinak - hrdinsky zachránit. Bostonovi však zače vadit, že tahy v alianci dělám hlavně já. Dohodneme se sice na tom, že příští rada je dle jeho pokynů, ale bohužel po následné prohře není k dostižení a zůstává to na mě. Nechám se tedy dál obelhávat Kubem a Frankiem, kteří tvrdí, že chtějí dát Dennie. Přišlo mi to jako rozumný nápad, protože se prokecla o svých záměrech před hrou. Navíc by se kmen udržel jednodný, když jsou pro ní ochotni hlasovat všichni. Držel jsem kmenovku do poslední chvíle, abych se mohl domluvit s Bostonem, ale v momentě, kdy dorazil domů bylo víceméně rozhodnuto. I když tušil zradu, tak jsem ho uchlácholil.

Nastal mega výjeb a Boston šel domů. Vills se nám okamžitě začli posmívat, nadávat na Bostonovu stupiditu a honit si trika, jací jsou géniové a padouši. Já si pak od Bostona vyslechl: Já ti to říkal. A cítil se jako blbec... Boston byl čověk, kterému jsem ve hře plně věřil a bez něj jsem se ocitl na herním dně.

Na další kmenovce jsem se tedy dohodl s Dennie, že uděláme to, co chtěla na předešelé kmenovce. Vyloučt zmrdeča Kuba. S ostatními vills jsem se naopak dohodl, že odhlasujeme Dennie. Kuba jsem znal z minulé hry, kde jsem od něj odvrátil pár hlasů a zachránil ho. A jelikož jsem ho zachránil i zde, tak byl ochoten se mnou také spolupracovat. Sice vše šlo podle plánu a neměl jsem schytat ani jeden hlas, ale ke konci jsem si řekl: srát na to. A poslal Kuba do píč. 

Tohle opravdu nečkal. Očvidně si myslel, že mě má pod kontrolou a napíšu Dennie. Bral to dokonce jako pomoc pro mě za to, že jsem ho dvakrát zachránil a chtěl se mnou spolupracovat. Já ho však pouze poslal do píč a užíval si jeho brek a žadonění. Karty se obrátily a já zjistil, že se tentokrát opravdu bojí.

Vills tedy na poslední chvíli obrátili hlasy proti mě. Je zbytečé psát, co jsem plánoval dál, protože mi náhle Kelly píše: "SH?" a po menším dohadu zjistím, že čs na odeslání hlasu vypršel. V rychlosti jsem tedy načáral Kuba a odeslal. Hodina na kmenovou radu mi opravdu nikdy nestačla. Zvlášť v tomto případě, kdy jsem celou kmenovku vedl já a Kořen ani Falk nejevili zájem mi pomoct. Vždy jsem si psal minimálně s 90% čenů kmene a odevzdal hlas teprve, až jsem si byl jistý, kdo jak zahlasuje. Tedy... Až na poslední radu, kde jsem se na to vysral, ale o tom pozdìji.

Nyní s vyřazením Kuba a spoluprácí s Dennie jsem měl většinovou alianci v Zechii já. Švalo mě jen, že jsem celou dobu bojoval za Kořena a Falka, kteří se raději krčli v koutě a nechali mě, abych na sebe upoutával pozornost. I když jsme byli v jedné chvíli ve značé přesile a hrozil nám postupný vyhazov, tak vše bylo na mě. Raději jsem odeslal plány na další kmenovku Kořenovi již ráno, aby měl čs si to ve svém nabytém životě promyslet, ale odpověď nebyla žádná. Nejčstější Falkova odpověď zas byla ve stylu: “nevím, možná, tak jo”. Hodně mě to deptalo a jen má snaha udržet Heroes pohromadě mi zabránila tomu, abych je kopl pod lokomotivu a vykoupal se v jejich krvi.

Jo ještě poznamenám, že jsem během pobytu v Zechii našel již třetí HII v téhle hře. Ověřte si to klidně u Kellyho. Asi intuice, nebo štěstí. Měl bych víc sázet sportku.

Teď se přesunu do slouční:

Na první kmenové radě padlo jméno Dennie. Dokonce jsme udělali anketu, kde ji většina Heroes odhlasovala na out. Nepřišlo mi správné vyhazovat čověka, co mi pomohl a především čověka, se kterým jsem chtěl hrát. Čekal jsem nějakou kudlu od lidí, co se mi budou chtít pomstít a mít Dennie v záloze by se mi hodilo. Hlasitě jsem tedy proti tomu protestoval a nakonec jsem využil obavy ostatních, že tu Deitz kutí plány s dalšími Vills. Obrátilo se to tedy proti němu a já byl happy.

Osudovou kmenovku z mé strany ovlivnila předchozí výzva, kde jsem byl označn za toho nejotravnějšího a toho, kdo si mylně myslí, že řídí hru. Ne že bych se nasral, ale řekl jsem ostatním, ať si teda postup na tuto kmenovku domluví beze mě a odkýval plán na dělení. Sice mi to přišlo jako píčvina, protože jsem věděl, že padouši HII mít nemohou. Vždyť jsem je všechny vyžral já. Plán na dělení byl tak prostý, ale minimálně hodinu trvalo jen to, než si hráč dohodli, kdo bude hlasovat pro koho. Já mezitím kreslil hlas pro Frankieho, aby nebyl smutný, že půjde domů. Díky Zborovi za ten nápad, abych mu tam vlepil vyšpulenou prdel. Na této kmenovce jsem opravdu polevil. Doteď jsem hrál na maximum, ale teď jsem nechal ostatní hráč, ať si udělají svůj tah a nemají mě za toho, kdo jim do všeho kecá. Ale jelikož je polovina Heroes složená z blbců, tak jsem na to doplatil. 

Hlavní důvod mého odchodu tedy je, že jsem tuto kmenovku polevil a rozhodl se do ničho nesrat.

Druhý důvod je ten, že jsem dával vills šanci. Skoro každému jsem napsal, že se příště hra může změnit a nestojí tu jak ovce na porážku. Pár krys v tom nejspíš uvidělo šanci, jak to zahrát na to, že chci Heroes zradit a poslali to dál. 

Ještě horší to bylo s Rolexem, který si vzal mé poplácání po rameni: „Nezávidím ti to, ale furt se z toho můžeš dostat“, jako urážku a výsměch. Vole, bral jsem to trochu s humorem, ale nebuď tak vztahovačej pokrytec kurva, když jsem byl v menšině já, tak jsi mi dělal to samý.

Třetí důvod je má přílišná snaha. Mnohdy jsem se nedokázal dívat na to, co se plánuje v aliančím chatu a musel jsem zasáhnout. Byl jsem jeden z mála, který jak v aliančím chatu, tak kmenovém napsal vždy nejvíc a přitom se nebál probírat s každým taktiku.

Čtvrtý důvod byl nejspíš upřímnost. Nikdy jsem nikomu neslíbil něco, co bych neplánoval nedodržet. Naopak jsem byl schopný posílat zrádce co nejslušněji do prdele.

I když jsem se nedostal, tak daleko jako minule, tak jsem se zhrou spokojenější. Hrál jsem tu hlavně sám za sebe a své své spojence. Nebál jsem se vyčívat, dělat vlastní tahy a obhajovat je.

Něco málo ke hráčům, se kterými jsem se ve hře setkal:

Karl – Bohužel jsme se moc nestihli poznat. Byl první, kdo mi napsal, že by rád alianci. Údajně proto, že jsem v kmenovém chatu psal nejvíc. Škoda, že se nedozvím, jak by nám to vyšlo.

James – Totální AFKař. Zjeví se tu jen na výzvu a na začátek kmenovky. Škoda, že nevypadl na první kmenovce a po twistu se vrátil. Byl pro mě však důležitý v momentě, kdy jsem prokoukl původní aliance v Heroes a použil ho společě s dalšími ke svým účlům. Fakt mě bavily ty věčé faily, které vzniklaly jeho neschopností být v obraze. Moment, kdy se narhnul mezi prvními do výzvy o real hráčích Survivoru, aniž by viděl většinu sérií, nebo fail, kdy odesílal hlasy na kmenovky hned po prvním nástřelu jména. Nic proti. Jsi fajn. Ale jako hráču nemáš co dělat. Prostě odsud vypadni.

Falk – Pohodář. Také fajn čověk. Ovšem též mizerný hráč I když pro mě mnohokrát bylo důležité, aby projevil osobní názor na situaci, tak z jeho hlavy nikdy nic nevzešlo a hlasoval tak, jak se mu řeklo. Strategicky na bodu mrazu. Dostane se ale daleko, protože není hrozba a je milý. Také bych řekl, že přímo naivní. Jestli jsi takhle hrál i minulou hru, tak nechápu, jak jsi dokázal vyhrát. Get out!

Kořen – Líbí se mi jeho humor a občs jsem si s ním dokázal pokecat. Od doby, co se kvůli němu rozpadla má první koalice, jsem mu ale tolik nevěřil. Po promíchání jsme však byli nuceni spolupracoat. Ovšem ačoliv jsem mu nadhazoval jeden plán za druhým, jak se ve hře udržet, tak jeho snaha něčím rozumným přispět byla nulová. Dokázal bych mu odpustit prvotní zradu, ale jeho mizernou komunikaci ne. Snažil jsem se ho udržet ve hře, ale zároveň si hlídal záda, protože čkal další podraz. Do finále jsem s ním nechtěl, protože jsem mu nedokázal věřit. Takže jo, chtěl jsem se tě jednou zbavit, ale mohl sis za to jen sám. Od vítěze jedné ze sérií jsem toho čkal víc.

Mia – Málem jsme spolu byli v alianci, ale ztroskotalo to na důvěře z tvé strany. Sorry, ale začít někomu nedůvěřovat po tom, co se tě zeptá: „A s jakými dalšími lidmi chceš tu ali založit?“ je minimálně úsměvné, nebo spíš smutné. I přes tohle fiasko jsem tě plánoval zachránit a dokázat ti, že se mi dá věřit. Ovšem odpověď byla: „Sorry, nevěřím ti.“ Nezbývalo mi tedy nic jiného, než tě nechat poslat domů.

Frankie – Dokonalý hráč ulhánek. Prostě villain jak se patří. Nemůžu mu mít ty jeho kokotiny za zlé, ale po blindu na Bostona jsem ho měl v píč i s tím jeho věčým: „Fakt tě nechci out, musíme spolu něco vymyslet.“  Tu jeho řiť jsem chtěl vykopnout, co nejdřív, ale bohužel má z prdele kliku, že jsou ve hře hloupí a nainí hráč, které dokáže ovlivnit.

Ivanovic – K tobě nic nenapíšu. Původně jsem si s tebou ani psát nechtěl, abych neměl špatné svědomí, až bych tě poslal domů. Nechtěl jsem, abys tu byl vzhledem k minulosti Kořenova prodloužená ruka.

Rolex – Po promíchání jsi mě sebevědomě zasypával otázkama na Heroes a to, jak spolu držíme. Ty jsi mi však o sobě nesdělil vůbec nic a jen si užíval tvé postavení v kmenu. Kvůli tvému drzému chování jsem věděl, že s tebou spolupráce nemá cenu, tak jsem ti alespoň na oplátku nakecával hovna o tom, jak spolu Heroes nedrží a jak nenávidím Kořena. Rolex je největší pokrytec ve hře, ale pro villainy je to jen kurviča na hlasy. Vlastní hlavu nemá.

Kub – Vyjebal jsi se mnou a poslal mého nejlepšího spojence domů. Jsem rád, že jsem se ti pomstil, vysekal tě ze hry a mohl slyšet tvůj brek a škemrání. Nikdy bych ti už nevěřil a doufám, že v každé další hře poletíš jako první. 

Tris – Strategie nulová, ale je to fajn holka,která si užívá především sociální stránku hry. Ve výzvě jsem ji sice označl za čověka, se kterým bych chtěl ztroskovat na ostrově, ale můj výběr spočíval jen v tom, že má opravdu příjemný hlas a rád bych na ostrově poslouchal pohádky.

Lacszlo – Několik lidí ho má za podrazáka. Všechny tahy ale udělal proto, aby zachránil své spojence. V prvním případě Karla a v druhém mě. Ano, podrazil přitom pár noh a znepřátelil si několik lidí, ale tak to v téhle hře chodí. Je to zde jeden z rozumnějších lidí, který se nekrčí v koutě a nečká, až ho ostatní dokopou dál. Na druhou stranu je ještě víc paranoidnější, než já. Myslím, že mu brzo z téhle hry jebne a skončí stejně trapně jako já.

Závi – Z jednoho srazu vím, že jsi fajn, ale herně nevím, jak tě ohodnotit. Za ty dvě kmenovky nebylo moc čsu se sblížit. Jsi tu doteď  právě kvůli těm známostem.

Boston Martin – Nejvěrnější čověk, kterého si může čověk do aliance přát. Musím se ho zastat. Opravdu není hloupý ani naivní. Ve chvíli, kdy mu šlo o život tu prostě nebyl včs a nechal se uchlácholit mnou. Jinak od začátku plánoval Kuba out a věřil Dennie. Také se zastanu toho jeho projevování v kmenovém chatu. Byli jsme domluveni, že o sobě nedáme vědět a klidně se před ostatními pohádáme. Jo, trochu to přeháněl a jevil se před ostatními, jako blbec, ale byla to jen součást hry. Škoda, že nám to nevyšlo. Tahle hra by měla stavět především na důvěře, která mezi námi byla.

Zboro – Jeden z posledních mých spojenců ve hře. Přiznám se, že jsem k tobě byl od začátku trošku skeptický, ale důvěřoval jsem Bostonovi a chtěl jsem dodržet plán na finále. Jsem zvědav, jestli se tam dostaneš sám.

Dennie – Největší chyba byla, že jsem ti od začátku nedůvěřoval. Chtěl jsem s tebou ještě spolupracovat, ale bohužel k tomu nedojde. Alespoň jsem měl možnost ti pomoc oplatit.
Deitz - Jeden z mála vills, se kterým bych klidně spolupracoval. Ale vím, že má vlastní hlavu a nenechal by se sebou manipulovat. Zároveň asi jediný člověk, kterému jsem zde přímo lhal, když jsem mu oznámil, že ho budu krýt, aby mohl správně zahrát HII a vyloučit někoho z Heroes. Když jsem tedy chtěl zachránit Dennie, tak jsem ho nenápadně popostrčil ke kraji útesu.

Marty – Bylo mi jasné, že jsi největší hrozba na výzvy a hned po startu hry tě chtělo pár lidí out. Především Boston Martin. Rozhodl jsem se ale jít po AFKařích a tebe si zde nechat, jako štít. Jak jsem řekl Bostonovi: „Nedělej si o Martyho starosti, ten se jednou vyloučí sám.“ 

Ve hře mi šlo především o to držet HEROES pohromadě. Od začátku jsem se tu snažil navzájem udobřovat hráč a snažit se o to v čm Odporko selhal. Jo, měl jsem tu někoho raději a někoho bych se nejraději prostě zbavil, ale cíl byl udržet jednotu do poslední chvíle. Do finále jsem se plánoval dostat jen s těmi nejlepšími Heroes. Rozhodně ne s těmi naivními, AFK a Kellym donucenými hráč. Byl jsem připravený použít jednu z HII pro čověka, kterému jsem věřil a držet ve hře hráč, kteří ke mně byli upřímní. Na upřímnosti a důvěře jsem budoval aliance a věřím, že nebýt těch dvou zrádců, tak to spolu dotáhneme do finále. Nelžu, když řeknu, že mi bylo jedno, jestli ve finále skončím s nulovým počem hlasů. Škoda. Nehrál jsem pár let a čkal, že se konečě dostanu do finále. Každý den jsem do Kellyvoru vložil průměrně pět hodin svého čsu. O to víc mě sere, že ve hře zůstavají krysičy, naivnky a donucení AFK hráč, kteří pro postup hrou udělali prd. Pár favoritů tu ale mám. Budu držet palce.

Zůstal ve mně opět pocit zhnusení. Jo, vypadnout se dvěmi HII ve chvíli, kdy nechám rozhodovat ostatní trochu zabolí. Můžu si za to sám, ale nic bych na mé taktice nezměnil. V příští hře však nepolevím, ale dám do toho ještě víc. Tak snad zas za tři roky. Čau.

Díky všem za hru a Kellymu za moderování.