Zdravím úplně na nejposledněji lidičky, ještě, než se pustím do opravdové závěrečky, přišel čas s něčím, co beru jako své aktuální poselství, co jsem slíbil, že udělám, co je opravdu důležité.

Minulý týden se ke mně dostala zpráva, která mě opravdu zasáhla. Jeden můj známý, kluk o dva roky mladší než já, si tragicky vzal život. Proto bych rád apeloval na vás - na mladé lidi - pokud máte nějaké problémy, které se zdají sebevětší, sebehorší, sebenezvladatelnější - prosím, mluvte o nich.. Od toho je rodina, přátelé, známí, spoustu institucí. Je strašná škoda mladého života, který se nestihl rozvinout a naplnit vše, co pro něj život chystal. Tuto věc, sebevraždy, sebepoškozování a další takovéto šílenosti, považuji za civilizační nemoc. Jde to léčit, i když ztuha, ale prosím vás teď všechny na kolenou - vždy si rozmyslete, co uděláte, než to uděláte, Vše, i když si myslíte že ne, jde nějakým způsobem vyřešit nebo alespoň zlepšit. Mluvení, psaní, oboje dokáže vždycky pomoci - pohled zvenčí, uklidnění, hledání řešení... 

Hra a život jsou dvě odlišné věci, ale jedno z toho je důležitější. Proto jsem se zasadil o to, aby se sloučený kmen jmenoval po tragicky zesnulém hochovi. Jindy bych RL do hry netahal, ale za těchto okolností to podle mého bylo nabíledni - třeba i kdybych pomohl jednomu člověku, který je teď v těžké situaci, tak to bude mít smysl. Třeba o někom takovém víte. Pomožte mu! Mluvte s ním, určitě to ocení. Všímejte si lidí kolem sebe, zajímejte se o ně.

často mi přijde, že se lidé k sobě v životě chovají tak, jako někteří v Survivoru - zajímají se, jen když se jde na radu, v životě to znamená, jen když něco potřebují. Nebuďte lhostejní! Pokud máte někoho rádi, zajímejte se o něj. Určitě vás váš kamarád zajímá víc, než tady nějaký random trouba v Survivoru, co jen čeká, až vás bude moct podříznout, stejně jako i vy jeho.

To by bylo k mému poselství vše, původně jsem to chtěl nechat jen takto, ale rozhodně neexitnu tohleto všechno jen tak, to by nebylo mé herní já..  Jen upozorňuji, že mé herní já je dost jiné, než mé skutečné já, za peprné výrazy se předem omlouvám, ale teď už jde na řadu můj evil twin, můj zlý stýček Sýček, který s vámi přišel hrát tuto hru. Enjoy, nechtěl bych ho nasrat.

Zdar! Ups! (padá mi skrytý symbol z ruky) Doprdele! Vidíte to, šmejdi? (Ukazuji ho do kamery) Tohle jsem si chtěl vzít vždycky s sebou domů. (Provokativně s ním mávám před kamerou) Chyť si ho, no chyť, no chytej, no dělej pejsku, APORT! (Házím ho do hajzlu) Dělám si kozy, ještě by mi to doma dělalo špatný čakry. Takže, jsem tu, abych popsal svoji devious evil game s jasným plánem, jak jsem to všechno plánoval a jak jsem to měl všechno jasně nalajnovaný. Kdybych vám řekl, že jediná věc, kterou jsem nějak tak plánoval, nevyšla, smáli byste se mi? Asi ano, ale (škrábu si prdel, protože mě svědí), no to je jedno. (Odplivávám si, beru si cigaretu) 

Ach, jak blažený to pocit si po patnácti dnes vychutnat cigaretku, jak blažený pocit, mít tu kouli na noze jménem Survivor pryč. Tak začneme hezké vyprávění o jednom mladém muži, co rád pije pívo, rád hraje Fifu a rád vypráví úchylné situační vtípky. Jo, to jsem já. Nebo taky ne (Házím mincí). Hele, panic, tak jo, budu tedy vyprávět.

 Na konci minulého školního roku mi Kellýsek Kelly Kekler napsal, jestli se nechci náhodou vrátit do Survivoru. Chvíli mi to vrtalo hlavinkou, jestli si chci opravdu ještě jednou zkazit reputaci, nebo jestli s díky odmítnu a budu se věnovat svým věcem. Kvůli časové vytíženosti jsem však v tu chvíli odmítnout musel. Přislíbil jsem účast v nějaké další sérii, takže mi bylo jasné, že se už znovu nevykroutím. 

Začátek října a je to tu znovu: "Jdeš hrát? Heroes versus Villains?" No jasný, jsem si řekl v hlavě, to bude zase propadák, to tu celou sérii zas pohřbím a jediné co na tom bude zajímavé budou ty závěrečky, které bůhvíproč moje chaos game vyvolává. "Yes" a byl jsem in. Po pár týdnech čekání jsem se dočkal, ještě předtím mi začal psát nějaký obtloustý slovák, jestli neuděláme alianci. "čs bráško, nedáme alianci bráško?" "JJ" odpovídám jednoznačně. Takovýhle trotl se mi bude hodit. Hra začala a už se to sype - jeden důvěryhodnější člověk než druhý, samý finálko, tak jsem jim to slíbil taky. Ivanové, El Hobové, zbytek se mi začal ztrácet v mlze. Velmi záhy jsem zjistil, že LGBT komunita v našem kmeni je rozdělena na dva nesmiřitelné tábory - CHAOS EVIL a LAWFUL EVIL. No, s gayi si není radno zahrávat, tak jsem jim oběma slíbil, že toho druhého vyhodíme. Pak tam byly velmi nezajímavé ženské, u kterých se mi udělala díra do čela poté, co jsem usínal u nezáživného chatu s nimi, který jsem se ještě bůhvíproč snažil krmit. Byl tu i Kub, který se nezapojil, tak jsem si řekl, že si dám nožky hore a všechny ty finálový dvojky, co jsem měl se spoustou lidí, budu co nejdýl polštářovat. Ještě jsem mrknul na cast Heroes, samá lamka, co není žádný Heroe, akorát neměli koule na to, něco s hrou provést. 

Výzvy jsem absolutně vypouštěl, vždycky jsem napsal jen nějakou sračku, ať jakože nejsem neaktivní, ale to bylo stejně v tomhle kmeni úplně fuk, tady se hrálo úplně jinak, a to se mi líbilo. Pak jsem se dozvěděl o tom krásném twistu, který mi začal kurvit hru dřív, než jsem si myslel, že bude možné. Takže místo nějakýho rozšiřování moci a nějakého toho blindíku na odstartování solidního chaosu jsem byl nucen vyhazovat lidi, kteří snad co nejméně uškodí mé budoucí hře. Twist odezněl, mezitím odešla jedna z těch velmi nezajímavých bab a já si konečně mohl začít plánovat nějaký game plan. Odporko, mastermind všeho a nebetyčný magor byl přesvědčený, že mu Frankie leze do zadku, což vlastně dělali všichni navzájem, abych pravdu řekl. Bylo to jak když se sejdou báby pejskařky na sídlišti a jejich čoklové si začnou očmuchávat prdele a lízat přirození. Někde z tohoto zmatečného vlezdoprdelkování, všelijakého lítání informací a bůhvíčeho ještě povstal hrdinný bojovník El Homokláda, který začal mávat penisem nad hlavou s tím, že další půjde jedna z velkých hrozeb domů. To bylo absolutně proti mému plánu, chtěl jsem ty tři egem napumpovaný všehovládce dotáhnout až do sloučení jako štíty pro mou plánovanou hru ve slučku. Těmi třemi myslím Frankieho, Zaviho a Odporka. S hobem jsem chtěl taky hrát, ale kurva, začal mi dojebávat moji game, tak jsem ho potřeboval dostat co nejšetrněji a nejelegantněji ven, aniž by si někdo něčeho všimnul. Začal jsem tedy nahazovat jména a čekal jsem, jestli se toho někdo chytí. No, abych to zkrátil, moje core se rozpadla jediným slaným missplayem, který byl tak špatný, že si Odporko se Zavim mysleli, že to byl můj masterplan.  Krysičky začaly pobíhat a našeptávat, jak jsme stále spolu, ale to už jsem tu game přestal tryhardit a začal jsem jet tak trochu na random, bylo mi úplně u prdele, co komu provedu nebo koho outnu, naseru, nebo rozbrečím. Hezunky mi začalo jebat a dával jsem random votes skoro každou radu. Měl jsem připravený i hezký text k zahrání HII, ale ten mi sem nejde zkopírovat, tak nasrat. Out jsem si naplánoval na první radu do slučka, abych tady nevypadl pre-merge, to bych byl smutnej i za Kellýska. Tomu děkuji za nominaci a za skvělou přípravu.

Teď k samotným hráčům:

Deitz - Fakt dobrý player, co to měl naplánovaný a všichni mu to akorát posrali. Zasraní noobové!

Ostatní mi nestojí ani za totální vyližpéro, banda random nerdů, co si sem přišla nahonit reputaci. 

Hru dále sledovat nebudu, hlas dám ve finále tomu, kdo bude první abecedně, takže sorry Zboro, pokud si tam nevezmeš žouželku a žužlavku, tak nemáš šanci. Pac a pusu pac a pusu, vaše Littlefinger bitch, co vám snad slušně najebala chaos do hlavinek a třeba se i jednou zasmějete představě toho, jak se láduju zmrzlinou a hrozně brečím, že jsem dostal v Survivoru out.