 Původně jsem se chtěl zaměřit na jednotlivé znaky klasického survivora (outwit, outplay and outlast), ale to v této online formě nejde. Když jsem se přihlásil, tak jsem věděl, že chci hned od začátku být v alianci, která bude mít počty. Proto jsem v Chachi asi půl hodiny po začátku hry založil druhý chat, kde se mnou byl Birkof, Shade a Terka. Bylo to jednoduché, zkrátka jsem spojil 4 lidi, kteří v chatu na začátku hry psali nejčastěji. Chtěl jsem mít silné spojence a zároveň být ve spojení s lidmi, kteří byli velmi aktivní. Bokem jsem si psal s Terkou, se kterou jsme nám zajistili první dvě výhry ve výzvách (vlajka a video). Ze začátku je nebezpečné se nějak extra projevovat, což jsem udělal tím, že jsem vlajku i video udělal já, proto jsem při twistu nechtěl už tolik vyčnívat, ale zároveň jsem nechtěl jít na kmenovku. Při přechodu do Epery jsem okamžitě napsal soukromku Matymu, protože jsem nevěděl, jak mohu počítat s Ninou. Po chvíli psaní jsem usoudil, že s Matym by bylo dobré pokračovat, protože jsem si myslel, že má na své straně Freddieho a s počty z původní Chachi bychom měli později ve sloučení převahu. Další výzvu v Epeře jsem nakonec vyhrál díky rozstřelu, což jsem původně nechtěl (proto jsem posílal Matyho, který ale nebyl u počítače), ale zároveň jsem nechtěl na kmenovku, takže jsem musel zabrat. Pak přišla výzva o počmárání, tam jsem do toho dal zase vše, jelikož jsem chtěl tu individuální imunitu. To se nepovedlo. Ale pořád jsme byli safe. Přišel Tom a Freddie. Oběma jsem ihned napsal, abych věděl, co a jak. Víc mi sedl Fred a pravděpodobně hned druhý den vzniklo nesmrtelné spojenectví, které nás dotáhlo až do finále. Za celou hru jsem slíbil jen třem lidem, že jejich jméno nikdy nenapíšu: Freddie, Terka a Matyáš. Což jsem dodržel. Nechtěl jsem nikomu zbytečně nalhávat a myslím si, že ve hře je potřeba mít skutečně pár lidí, kterým věříte na 100 %. A najednou tu bylo sloučení. Plán byl jasný: spojit původní Eperu a Chachi do jedné aliance a postupně vyházet zbytek žlutých. První vote byla Natka, což byl tah kvůli imunitě. Kdyby ji měli a zahráli na někoho, koho by čekali, tak se dostaneme v další kmenovce do remízy a narušilo by to celý plán. Jenže další vote měl být Skokan, kterého jsem kvůli Tomovi chtěl udržet ve hře (u Toma jsem věděl, že je dobrý hráč, takže jsem mu chtěl zařídit další postup, abych s ním v budoucnu mohl hrát). Proto jsem přišel s návrhem splitu. Aby pár lidí dalo hlas Andrewovi a pár Skokanovi, aby došlo k souboji, jelikož by pak měl Skokan šanci být ve hře a mohly se vymyslet nějaké tahy. Jenže tady Hrůša vše smetl ze stolu a řekl, že to bude Skokan. To byl pro mě signál, že nechci dál hrou proplouvat v jisté alianci, když v ní jsou hrozby. Proto jsem druhý den rozjel to, že by měl jít Hrůša. Řekl jsem to třem lidem, kterým jsem věřil na 100 % - Fred, Terka a Maty. Díky tomu si asi pak všichni mysleli, že to započala celé Terka a kvůli tomu ji pak vyhodili a já pokračoval dál. Maty však plán vyzradil. Byla tu alternativa, že dál budeme mluvit o Hrůšovi, ale napíšeme Matyho. To jsem nemohl, protože jsem dal své slovo, proto jsme to riskli a stalo se to, co se stalo. Každopádně jsem stál furt na straně žlutých a přes víkend jsem neustále dával najevo, že jdu po Nině, jelikož přeběhla. Situoval jsem kvůli tomu i výtvor mé výzvy, protože mi nešlo o individuální, ale o to, aby skutečně Hrůša věřil tomu, že jde Nina. To se povedlo a podařilo se nám dostat ze hry pravděpodobně největší hrozbu série. No a pak už to šlo rychle. Maty mě zkusil vyhodit, což byl skvělý tah, ale Gauč, Tom a Andrew měli jiný plán a vyrazili ho místo mě. (To byl zároveň jediný den, kdy jsem trochu vypnul. Vrátil jsem se do práce, měl jsem poradu a vůbec jsem nestíhal. Taky to byl jediný den, kdy jsem dostal na kmenovce hlasy, protože jsem nestíhal hru trochu kontrolovat) Hned na to už jsem rozjel svůj maraton. Věděl jsem, že jestli chci mít jisté finále, tak už nesmím výzvy brát čistě pro zábavu, ale musím si jít pro vítězství. Díky tomu už imunitu neměl nikdo kromě mě, protože jsem si udržel 4 za sebou. Doteď si myslím, že kdybych jednou nevyhrál, tak bych hned ten večer šel do poroty. Před kmenovkou jsem se vždy ptal všech, co mají v plánu. Za prvé jsem chtěl mít přehled o tom, kdo by mohl být napsaný a za druhé jsem chtěl mít možnost udělat nějaký tah, ale v podstatě mi ti hráči moc neodepsali - což chápu, protože to mohlo vypadat tak, že jen zkoumám. A důvod proč jsem si vzal do finále Freda? Dal jsem slovo, to jsem dodržel. Poslední výzvu jsem věděl, že vyhraju, protože si myslím, že jsem měl dobrou tematiku a s videi to umím. Nebudu brát v potaz, co psali někteří hodnotitelé, protože když jsem viděl nějaké jejich výtvory, tak je jejich kritika trochu mimo mísu. Proto když Freddie napsal, že moc nestíhá udělat video, tak jsem mu s klidem mohl říct, že ani nemusí, protože jsem hodlal dodržet slovo a vzít ho s sebou. Možná měl Fred lepší socializaci, ale já jsem do sloučení nešel na žádnou kmenovku, měl jsem v podstatě nejsilnější aliance ve hře (kdyby ne, tak teď nejsem ve finále), vyhrál jsem 4 individuální imunity v řadě a skrytou jsem se nebál zahrát za spojence, ačkoliv bych ji v budoucnu využil na sebe. Zároveň jsem zařídil hned několik velkých tahů, což největší byl pravděpodobně Hrůša (Na 2. pokus to bylo podle mě ještě lepší) a vzhledem k tomu, že mé jméno na kmenovce moc nepadlo, tak si myslím, že jsem si i udržoval dobrou pozici v průběhu celé hry, jelikož jen Maty prokoukl, že bych měl jít ven ze hry. To je asi vše, dokázal bych napsat více, ale už takhle jsem celkem naštvaný, že jsem vám naložil hromadu textu. Ale jsem pisálek, tak to nedokáži napsat krátce. Teď už je to jen na vás. Díky za hru vám i Kellymu, snad se setkáme v další sérii!  Tato série běží už asi 23 dní, zúčastnilo se jí 18 hráčů, ale protože jsem se dost rozepsal o nich už v minulých dnech, tak jsem se rozhodl, že napíšu ve zkratce něco málo o mé hře. Předpokládám, že stejně toho, na co opravdu budete chtít znát odpovědi, se dočkáte až v dalších dnech, a to až odpovím na otázky, které jste nám vybrali. Finálová řeč je vlastně taky jenom odpověď, a to na otázku: proč si myslím, že zrovna já bych si zasloužil být vítězem 37. série – Kdo přežije Ekvádor. Než ale na tuto otázku zodpovím, chtěl bych ještě něco dodat k Nině, aby vzpomínky byly kompletní a pak ještě něco k včerejší imunitě. Nina Ninuš je osobička, která se dostala až do TOP3 tím, že vůbec nevyčnívala, vlastně ani moc neplnila výzvy a taky si vyslechla dost nelichotivých narážek na tento přístup. Chápu, že si to někdo může myslet, vypadá to jako by se dostala tak daleko a přitom pro tuto hru nebyla tak zapálená. Ninuš je ale na druhou stranu moc milá osoba, která neměla problém si získat důvěru nikoho s kým se bavila a do TOP 3 se nedostane nikdo, kdo nemá strategii a ona ji měla dostatečně silnou na to, aby se dostala až sem. Smekám, protože já bych s touhle strategií už dávno vypadl, neboť by se mi nepovedlo být jednak tak nenápadný a jednak se tenhle přístup neshoduje s mou osobností – jsem na to až moc společenský. Včerejší výzva Možná to vypadá tak, že jsem si myslel, že finále mám jasné a tak si mohu dovolit vypustit výzvu. Nebylo tomu tak a byl bych nerad, kdyby to tak někdo vnímal. Jsem hráč a od 1. výzvy jsem se snažil na 126%, což dokazují i 2 vyhrané imunity (a i 1 kmenová). A kdybych se už rozhodl tuhle výzvu vynechat, tak by to bylo, protože bych nechtěl vyloučit dalšího mého spojence, takhle o tom rozhodl Filip a ne já. Ale v Survivoru nikdy nemáte jistotu, Filip mohl vyhodit mě a vzít do finále Ninu s tím, že má větší šanci vyhrát a tohle bych opravdu nechtěl riskovat. Ale i tak to není real Survivor a tak stále májí osobní záležitosti přednost před těmi herními. Tímto bych chtěl Filipovi poděkovat, že je jak silný hráč v této sérii tak i HRÁČ s velkým H, R ,Á a Č, protože chce hrát tvrdě až do konce. A teď zpět. V čem si myslím, že jsem opravdu vyčníval byla moje sociální hra. Ve výzvách jsem byl průměrný a určitě jsem se nemohl spoléhat, že se díky nim probojuji až do finále. Spoléhal jsem se na své sociální schopnosti a ukázalo se, že je nejspíš mám, neboť se mi povedlo se probojovat až na konec. V jednu chvíli jsem měl dokonce větší přehled o hře než Kelly, neboť on třeba nevěděl, že existují skupiny ve, kterých on není přidán, ačkoliv je to v pravidlech, které jsme museli odsouhlasit již první den. To opravdu nemá být kritika a, nebo narážka na Kellyho či na to, že jsem byl nějak znevýhodněn na základě tohoto faktu. Jen chci říct, že dle mého názoru jsem v 80 až 90% hry měl o všem dokonalý přehled a jediné, co mě překvapilo bylo vyřazení Matyho. Zúčastnil jsem se velkého ( a hloupého) tahu proti Hrůšovi a další den jsem se chtěl stáhnout do ústraní, abych nebyl tolik na očích a nejevil se jako další velká hrozba. Naštěstí jsem ten večer vyhrál imunitu, neboť bych jinak seděl mezi Vámi. Tato 1. (a poslední) zkušenost mě dostatečně naučila, že v této hře se nevyplatí otálet ani 1 den, i když si myslíte, že máte vše pod kontrolou. I když si se všemi píšete, furt nemáte nic pod kontrolou, musíte instinktivně vycítit, kdy osoba na druhé straně klame a kdy mluví pravdu. Mým krédem, od začátku hry, bylo hrát s lidmi, kterým věřím a nikdy je nezklamat. Dalo by se polemizovat jak moc jsem Hrůšu zradil. Ale oba jsme to cítili a věděli, že si nevěříme na 100%. Věřil jsem mu na 98% než Terka zahrála velký krok, ale to odpoledne jsme oba byli divní (já a Hrůša). Ve skupinovém chatu nikdo nic nepsal, a i jiní hráči mi moc nepsali a, nebo psali nekonkrétně. Hrůša navíc začal psát i lidem, které jsme do té doby měli vyřadit. Já začal panikařit. Nevěděl jsem jestli půjde Terka, Hrůša a nebo já. Tak jsem začal shlukovat lidi proti Hrůšovi, protože jsem v tu chvílí měl pocit, že nastal takový chaos, že nic není jistý a že nejspíš je i aliance v tahu. I když v následné kmenovce vypadla Terka, bylo mi jasné, že to, co se ten den odehrálo už nevrátím zpátky. Bylo mi jasné, že se vydere na povrch, to že jsem Hrůšovi, byť na chvíli, ale přece nevěřil. A i Hrůša mi další den potvrdil, že jsme si věřili jen na základě Matyho a to taky není zdravé spojenectví, když si navzájem nevěříme na 100% jako celek. Jediný čeho lituji je to, že jsem začal panikařit. Kdybych nebyl idiot, tak bych napsal Hrůšovi soukromou zprávu a mohli jsme si vše vyjasnit a já si nemusel neskutečně ztížit celý zbytek hry. Ať to teď, Hrůšo, vidíš jakkoliv, je mi to jedno. Na čem mi záleží je náš vztah v osobním životě a na tom, že si dáme pivo/tequillu na srazu. Dále se asi nechci moc rozepisovat o mé hře, protože jsem si psal snad s každým z Vás (krom Skokana), takže mě znáte a znáte dobře i to jak jsem hrál. Chtěl jsem hlavně vyjasnit to nad čím jsem přemýšlel většinu hry a to jsem udělal v předešlém odstavci. Když vyjmeme tuto část, tak se dá říct, že se na mě dalo spolehnout a co jsem slíbil, tak jsem i splnil. Žádný další podraz jsem ve hře neudělal. Pro Andrewa jsem hlasoval, protože jsem Nině slíbil Top 3. Gaučovi jsem neslíbil nic, ale chvílema jsem se i s ním snažil hrát (a než to Tom překazil, tak se mi to dařilo). K Tomovi nemám, co říct. Oba jsme v ten den věděli, že půjde jeden z nás. Matymu jsem slíbil, že s ním půjdu až nakonec, ale byl jsem blindsoudnut, stejně jako on a Filip. Situaci s Hrůšou jsem ze svého pohledu popsal dostatečně a se zbylými hráči jsem se herně nebavil. Vrátím se k ještě jednomu momentu ve hře a to k závěrečné kmenovce Toftibu. Tomovi jsem slíbil, že bez Tiny budeme silnější a další výzvu vyhrajeme. Abych nás, co nejvíc namotivoval, navrhnul jsem, že když prohrajeme, tak půjde ten, kdo skončí v hlasování poslední (výzva „domorodec“). Jenže Blahy neposlal výzvu a tak jsme skončili na kmenovce. Asi 3 hodiny jsem se rozhodoval jestli budu morální (a sportovní) a nebo loajální (před sloučením jsme si s Matym, Hrůšou a Blahym slíbili, že po sloučení všech kmenů budeme tahat všichni za 1 provaz) a skončilo to tak, že jsem dal přednost loajalitě a napsal Toma na kmenové radě. Jenže jsem se cítil špatně vůči Tomovi a napsal jsem mu před přečtením hlasů, že jsem se rozhodl pro něj, díky čemuž on vytáhl imunitu a zachránil se. Sice jsem tím poprvé ukázal svou naivitu v otevřenou hru, ale taktéž jsem ukázal svou upřímnost. Kdo má pocit, že jsem mu zalhal, ať mi napíše-věřím, že mi nezabere moc času na tyto zprávy odpovědět. Když bych to shrnul z mého pohledu, tak se domnívám, že jsem se probojoval až do finále na základě mých sociálních schopnostech a sociální hře, mé otevřenosti a upřímnosti a i taky kvůli své loajalitě. Z mého pohledu jsem většinu času hrál „Heroe style“, čímž pro mě dost často bylo někoho vyloučit dost těžké neboť jsem kolikrát měl rozpor mezi hrou a osobním vztahem k daným hráčům (což mnozí z vás moc dobře ví. Věřím, že ten, kdo si v tu chvíli s semnou psal, tak to opravdu neměl s semnou lehké). Už mě opravdu nenapadá nic nenapadá, však jsem napsal skoro 1400 slov, snad už jen to, že se těším na Vaše otázky. P.S. A těm, kterým je líto, že jsem nenatočil video, tak můžu jen říct: koluje mezi vámi video staré tak 4-5 let, které vám ušlý úsměv jistě vykompenzuje. |
|
|