Hnedka na začátku mě překvapil věkový průměr a to, že jsem byl třetí nejmladší hráč. Řekl jsem si, že mě tohle nemusí omezovat, protože tady jsou lidi rádi za každého, kdo jim napíše a začne s nima mluvit o hře, ale ukázalo se, že pro mě je to bohužel celkem problém. Hned první den vzniklo spojenectví já, Andrew, Natka, které mělo vydržet až do konce. Ze začátku všechno vycházelo. Pak přišel twist, kde jsme se Skokanem dostali Terku s Birkem. Tam jsme naštěstí taky váleli a později se k nám přidali Andrew s Natkou. V tu chvíli jsem získal větší jistotu, ale i tak jsme se museli kmenovce vyhnout, abychom měli ve sloučení jistotu. To se bohužel nepovedlo kvůli blbej ještěrce a soli. Musel jít Birkof. To byl pro mě asi nejtěžší hlas (to nejspíš kvůli tomu, že pouze 3 moje hlasy byly pro někoho, kdo tu radu vypadnul... Celkem smutná statistika). Ve sloučení jsem si uvědomil, že jediná šance na výhru je finále s Andrewem, Natkou nebo Ninou, tím pádem jsem je potřeboval dostat co nejdál. Bylo mi jasný, co se na první kmenovce stane, ale jaksi mým spojencům to jasný nebylo. Když Natka vypadla, tak všichni začli hledat toho, kdo zradil. Byl jsem hlavním podezřelým. V tu chvíli jsem si říkal "To myslíte vážně? My vyřadíme někomu největšího spojence a pak čekáte, že bude hlasovat s námi i přesto, že na druhé straně má více bývalých spolukmenovců a více jistoty?" To bylo šílený... Byla to věc, u které bylo jasné, že se stane, ale z nějakého důvodu to nikomu nemohlo dojít. Pak přišla další šílená kmenovka, o které si všichni myslí, že pro mě byla smolná. Ona ale smolná nebyla. Bylo to mezi Andrewem a Skokanem, ale já Andrewa ve hře potřeboval a zároveň kdybych hlasoval pro Skokana, neprojevil bych svou loajalitu a nemohl bych přejít k bývalým Chachi. Hlas pro Matyáše byl v tom případě, ačkoliv se to zdá šílený, nejlepší možnost. Andrew pokračoval ve hře a já v klidu s tím, že to byl omyl, mohl v klidu přejít k Chachi. Pak se začali vyhazovat lidi z Chachi a Epery a Chimbo najednou bylo v přesile 3:2:2. Vyřadili jsme Matyáše a já už si začal připravovat finálovou řeč. Bohužel nevím, co se Andrewovi honilo hlavou. Mohli jsme takhle vyřadit Freda a Filipa a pak se v F4 zbavit Toma a ujmout se řízení taxíku. Andrew ale držel s Freddiem a Filipem a jít musel Tom. V tu chvíli bylo zřejmé, že bych to na další radě měl být já. Nevím, o co se Andrew snažil tím, že se mi snažil namluvit, že má hii a že jí na mě zahraje a vyřadíme Freddieho. Pro mě to ale byla jediná a poslední šance a jak jsem na poslední kmenovce říkal, jestli nevyjde, tak mě pak vyřazení mrzet nebude. Já měl o svý budoucnosti jasnej obrázek. Jestli na tejhle radě nepůjde Freddie, tak už pro mě hra nemá smysl. No šel jsem já a pro mě to bylo i celkem naštěstí, protože původně měl jít Andrew a já, kdybych se dostal do finále, bych nesnesl být ve finále jako člověk, kterej toho nedokázal nejvíc.

Svojí hru bych teda zhodnotil nějak tak, že jsem nedělal špatná rozhodnutí, dokázal jsem se schovat za větší hráče, ikdyž jsem pro některé představoval hrozbu, byl jsem dobrý ve výzvách a hru jsem neměl až tak špatně promyšlenou. Bohužel moje sociální hra se držela lehce nad bodem mrazu a mohl jsem hru lépe číst. Ale co se týče čtení hry, tak po tom, co se stalo na první kmenovce ve sloučení, si myslím, že moje čtení hry nebylo zdaleka nejhorší.

Jsem rád, že jsem tady potkal pár skvělých lidí, díky všem za hru, celkem jsem si to užil.