Co k tomu říct... Na startu jsme měli super partu čtyř lidí, ve který byla neuvěřitelná sranda a rád ty lidi potkám i v reálu (Terko, Filipe, R.I.P. Shade). 

Když jsme se rozdělili z naší čtyřky, tak jsme zaplakali všichni, bohužel, to je taky Survivor a my se z toho s Terkou hodně rychle oklepali a jeli jsme s Gaučem a Skokanem jako namazané stroje.

Po promíchání to bylo těžký, ale zvladali jsme výzvy, což bylo klíčový, jednou mě ostatní zachránili, u malovaní jsme zase s Terkou vytáhli kmen my. Tak to chodí. Bezostyšné lhaní ke hře patří, to je Survivor, jakého chceme! Možná škoda, že se Terka nevzdala imunity, protože věděla, že půjdu já a ji by to neohrozilo, ale asi mi tolik nevěřila, což je opět má blbost. Jinak díky i Andrewovi a Naty, co se připojili, jen si neodpustím jednu poznámku... Naty, v každém kolektivním sportu je někdo, kdo se ujme role lídra/kapitána, tak to prostě je a uvézt tohle jako důvod je trochu dětinské.

Jinak sebekriticky musím říct, že jsem příliš nepracoval na sociální hře mimo naši základní čtyřku, protože mi hrozně sedli lidi právě z toho základního tábora a nějak nebyl čas rozvíjet další vztahy vzhledem k tomu, že se "učím" na státnice a "píšu" diplomku".

Ještě jednou díky všem! A díky Tom Kögler za jeho neúnavnou snahu mě dostat do jeho fantastický hry. Děláš to dobře! Bella Ciao, Bella Ciao, bella ciao, ciao, ciao... Zase někdy!