Kmenová rada

Bohové nad Cordillera Oriental (nejvyznamnější pohoří ekvadoru) se k nám včera otočili zády a nedopřáli náší vlajce být tou nejvznešenější. Náš kmen tedy musel někdo opustit a ani soustavné modlitby k porotě, co by bohům, nám k ničemu nepomohly. Nutno říct, že jsme s tím moc nepočítali. Množství času a energie vložené do práce na vlajce v nás vzbudilo neskutečnou důvěru v náš úspěch.

Ekvádor, káva, exotika, původní indiánské kmeny, rozmanitá flóra a fauna. Ráj na Zemi. Ovšem ne pro každého. 6 skleslých, zmatených tváří se vrací z hry o imunitu, kterou projeli na plné čáře, čeká je nepříjemný večer. Nejen, že jim jejich nedodělaný, improvizovaný přístřešek otestovalo s vítězným koncem počasí, ale co víc, čeká je první kmenová rada. Ano, dnes se s jedním, ze svých členů rozloučí. Jako bonus je si všech 6 hráčů jistých, že z této rady odejdou se zapálenou pochodní zpět do tábora. Napětí by se dalo krájet. Proto se vydali do džungle nabrat aspoň trochu pozitivní energie. I přes snahu udržet si chladnou hlavu je na všech hráčích vidět nervozita, jako když narkomanovi seberete drogu. Začalo se stmívat a kmen Epera je čím dál tím víc nervóznější. Zapálili si pochodně o táborový oheň, kopli do sebe panáka rumu a vydali se na ne zrovna příjemnou cestu. Když je Kelly přivítal a usadil, začal se každého ptát na všetečné otázky, na něž se odpovědi těžko hledají. Každý z hráčů odpovídá alibisticky, jakoby všichni chodili po špičkách. Logicky, nikdo nechce na poslední chvíli nic pokazit.

 Jde se hlasovat. K bohu se modlí i nevěřící, doufajíc, že aliance, které mají, jsou pevné, jako skála. Že by někdo stihl najít symbol imunity během tří dnů? Velice nepravděpodobné, ale paranoia hráče nutí myslet i na tuto možnost. Kelly pomalu začíná číst hlasy, déšť nepolevuje, ba přidává na intenzitě. S každým přečteným hlasem se mění nálada všech přítomných. Zbývá poslední hlas... co by to bylo za první kmenovou radu bez remízy? Otáže se Kelly. Dva hráči dávají hlavu do dlaní, budou se muset o svůj osud porvat sami. Půjde o klasické rozdělávání ohně, aby přepálil provázek? Oba hráči se již vidí jak se snaží křesadlem vykřesat jiskru, ale déšť by jim to doopravdy ztěžoval. Poslední hlasy padly a je jasné, že dnes remíza nenastane a že na souboj mezi dvěma vybranými nedojde. Tento souboj tudíž proběhl jen v myšlenkách dvou ohrožených a to mezi Brook a Matýášem. Jeden si utírá čelo, druhý se loučí s kmenem. Smíšená nálada jednotlivců ukazuje, jak to s kmenem momentálně vypadá. " Dnes toho pro vás víc nemám", sděluje Kelly. Někteří odchází s úsměvem, jiní se zamračeným výrazem.  Přesně takhle to v Survivoru chodí. Kmen se vrací do tábora, sedí u ohně a začíná debatovat o jejich první kmenové radě a říkají si, co zlepšit, aby příště odcházeli jako vítězný tým. Každý z kmene usíná s těžkou hlavou a přemýšlí, jak asi dopadne zítřek.

Ještě neodcházejte, na závěr jsme si pro Vás ještě něco připravili.

Abychom Vám popsali vypjatou atmosféru, co nejdůvěrněji, rozhodli jsme se sepsat naše vnitřní pochody během kmenové rady.

První otázka směřovala na Freddieho - cítíš se zodpovědný za neúspěch kmene Epera?

Freddie: “tohle bylo trochu pod pás, nebo pro někoho možná trefa do černého. Kvůli mně se skoro pohádala půlka kmene, i když se vlastně všichni hádali s semnou. Nakonec jsem si prosadil to svoje, ač jsem uvnitř cítit hořké vítězství. Určitě jsem neměl z toho radost, protože jsem se jen chtěl dopídit k myšlence a nešlo mi vlastně o to jak vlajka bude vypadat. Prošel můj návrh, moje zpracování, svým způsobem odpovědný jsem, ale i přesto si nic nevyčítám, neboť jsem u toho strávil přes 3 hodiny a opravdu nevím, co bych do toho mohl dát víc. A málokdy v životě jsem si vyčítal neúspěch, za podmínky, že jsem do svého výkonu dal vše.

Druhá otázka padla na Blahyho – Jsi spokojený se členy tvého kmene?

Blahy: „Je jasné, že to, co se řekne na hlas a to, co si někdo opravdu myslí, že se to liší. Se členy kmene jsem zatím spokojený, ale vím, že když někdo nebude aktivní a nebude se podílet na kmenových hrách, tak je pro mě a troufám si říci, že i pro ostatní velký černý terč s červeným kolečkem uprostřed kam se bude chtít každý trefit a vyloučit ho z kmene. Proto doufám, že tato situace nikdy nebude muset nastat, protože věřím, že jsme schopni svojí společnou silou to dotáhnout daleko. Díky za optání Kelly.

Se třetí otázkou se Kelly obrátil na Exu – Jasné, Exo, je sice brzy, ale začínají se už uzavírat nějaké aliance a spojenectví?

Exa: „jestli vznikají aliance, tak to nevím, Kelly, myslím si, že na ty je asi ještě vážně brzy. Spojenectví je možné, že už vznikají třeba tím, že už trošku víš kdo ti je sympatický, kdo jak dává hru na maximum a tak. Každopádně moje role v kmeni je nevýhodná, jsme jen dvě holky a v oslabení, kluci jsou v přesile a tak bych samozřejmě byla radši, kdyby žádná z nás dnes nevypadla, protože pak je dost možné, že při další výzvě půjde hned ta druhá. Dnes pro mě bude obtížné hlasování Kelly, ale nakonec zvolím podle mého pocitu, kdo hrál lepší hru. Doufám, že ať to dopadne jakkoliv náš kmen to posílí a budou zde jen silní hráči a začneme vyhrávat.

Předposlední otázku směřoval Kelly na Matyáše – Fajn, Matyáši, bude se ti hlasovat líp, když vás tu je pouze šest, než kdyby vás bylo deset, nebo na tom nezáleží?“                      

Matyáš: „ Kelly se mě zeptal na záludnou otázku, to mi ještě chybělo. Neměl jsem jakoukoliv chuť na cokoliv odpovídat, pořád se mi promítaly hlavou situace, ve kterých moji spojenci píšou na pergamen moje jméno. Proč já? Ptal jsem se sám sebe v jeden moment. Ale taky proč zrovna ne já? Je těžké věřit vztahům vybudovaným za tak krátkou chvíli, ale nic jiného nikomu nezbývá. Dešťové kapky se                                                                                                                      mi spouštěly po tváři, zatímco moje scénáře byly negativnější a negativnější. Věděl jsem, že moje jméno padne, nevěděl jsem ale, kolikrát. A to je právě problém v těchto situacích, člověk může koumat a přemýšlet jak chce, ale nikdy si nemůže být jistý. Na odpověď jsem Kellymu odpověděl polopatě a korektně, ať svojí odpovědí nikoho neurazím, popřípadě nepošlu proti sobě a pokračoval jsem v urputném přemýšlení.“

Poslední a nejdůležitější otázku směřoval Kelly na posledního člena kmene a to na Hrůšu – co musíte do příště zlepšit, abyste už neprohrávali?

Hrůša: Dostal jsem otázku na to, co bychom měli do příště zlepšit abychom neprohráli a upřímně na tuhle otázku jsem ani nechtěl odpovídat. Ono nebylo, co zlepšit akorát nám prostě nesedla výzva, neměli jsme dost kreativity. Ani jsem nepřemýšlel nad odpovědi a v duchu jsem si pořád říkal, jak málo jsem kvůli nedostatku času pomohl při výzvě a že bych kvůli tomuto mohl být vyloučen.. přece jen ten kdo zkazí výzvu je vždy ten největší cíl.. seděl jsem mezi ostatními a říkal si můžu vůbec někomu věřit? Co když to na mě všichni jen hrajou a půjdu dnes domů? První vyřazený z hry, to by byla trochu ostuda a zároveň zklamání že jsem si hru nemohl tak moc užít… a sakra Kelly už jde pro hlasy, asi jsem v pytli……….   

Jestli se chcete trošku pobavit tak přejděte na další stranu.

Bohové Ekvádoru