Do této hry jsem vstoupil nejen jako nováček, ale zároveň jsem neměl ani ánunk o tom, že tato hra existuje! Netušil jsem, že se to hraje už dost dlouho, že to má několik verzí a že ta Kellyho platí za nejprestižnější! To vše jsem poznával v průběhu série a podle toho se leckdy odvíjel způsob mé hry. Přesto myslím, že jsem na fanouška po sobě zanechal solidní obstojnou gameplay s pár dobrými tahy, výhrou imunity a žádnými hlasy až do poslední kmenovky. Jsem velikým fanouškem Survivora na CBS už od osmi let, a tak jsem o principech hry jako takové ponětí měl a svých znalostí jsem využíval. Tato online verze se s tou televizní liší v mnoha aspektech, to ale neznamená, že je méně obtížnější! Sice jsme nehladověli, fyzicky se nevyčerpávali, ale dělit čas pro osobní život a hru patřilo k tomu těžšímu. Nemluvě o tom, že jsme prováděli pravděpodobně více konverzací než při „cestě k vodě“ nebo „procházkami do džungle“ jak vidíme v tv show. Napíšete jednomu člověku, koho byste chtěli vyloučit a on to může vzápětí vyslepičit dotyčnému během pár vteřin. Také nedokážete číst v lidech, které reálně nevidíte. To vše jsou parametry, které tu hru dělají těžší a pro zelenáče jako jsem já bylo často těžký v tomhle prostředí manévrovat. Navíc tu byly zavedené zvyky a triky, které jsem neznal, nebo s nimi nepočítal. 

Zvolil jsem si jednoduchý přístup. Rozhodl jsem se být co nejvíce upřímným. Zpětně si myslím, že mi to vyšlo. Z 90% byly moje konverzace zcela upřímné a svoje nabídky na spolupráce jsem myslel vážně a chtěl je splnit. V 10% případech jsem samozřejmě lhal, což je např. při blindsidu opravdu nevyhnutelné, nebo při plánování blindsidu člena vaší aliance. Celkově jsem ale tíhnul spíš k tomu mluvit pravdu. Ne, že bych si hrál na hrdinu, ale zkrátka mi lhaní přišlo jako vyčerpávající a zbytečně náročné, lidi si to pošlou, ověří, zjistí, že kecáte, prokouknou plán a nevěří Vám. Navíc v prostředí, kde se dost lže jsem si uvědomoval, že lidi budou mým pravdám stejně věřit maximálně na 50%, takže můžu způsobit paranoiu nebo chaos i tím, že skutečně řeknu pravdu nesprávnýmu člověku, anebo budu mlčet a předstírat tak sebejistotu a tedy např. zdání, že mám HII. 

Takže než se pustím do shrnutí nějakých zásadních bodů mé hry, předně se omlouvám, pokud vyzradím něčí herní tajemství, nebo řeknu, co ostatní neví, není to mým úmyslem, zároveň je to fragment hry, se kterým je také třeba počítat! Lidi si ty závěrečky čtou a můžou být jak dobrým sluhou, tak zlým pánem. Je třeba s tím počítat! Dále chci poděkovat všem za skvělou sérii a vyjádřit můj respekt úplně všem hráčům, se kterými jsem se tu potkal! 

Na začátku byla dynamika kmene fanoušků chaotická a zaspali jsme důležité první soutěže, kde jsme dostávali po tlamě a nestíhali se z toho vzpamatovávat. To nás naučilo strategicky přemýšlet a spojovat se na kmenovkách, ale volby, které jsme činili byly chybné. Můj hlas byl téměř (snad na jednu výjimku + můj odchod) vždy cílen proti tomu, kdo nakonec šel, takže nesu podstatný kus viny na vyloučení dotyčných osob. Např. zpětně si uvědomuji, že jsme při první volbě měli nechat Páju a vyloučit Kennyho nebo Josku, kteří svojí sociální anti-hrou nebyli přínosní. Což tvrdil Uhlík od začátku. Bohužel jsem měl od začátku bůhvíproč pocit, že půjdu já (a ten pocit nikdy nezmizel!), tak jsem se se jmenovanými spojil do aliance „starších“, abych se ochránil. Byla to chyba a naštěstí jsme je vyloučili pozdě nežli později. Již tady jsem si začal tvořit užší vztah se Zuzkou, se kterou jsem plánoval spolupracovat až do finále. Měl jsem v hlavě představu, že bychom si kryli záda a fungovali spolu jako např. Russell Hantz a Natalie, nebo Boston Rob a Natalie. Moje pozdější obavy, že to nevyjde se naplnili, když očekávaně přitíhla více k Miťovi (nemám to potvrzené, je to moje domněnka a nečekám, že se mýlím) a já jí to nemám za zlé. Jsou to vrstevníci stejného věku, ze stejné oblasti a už spolu hráli Farmu. Takže power couple se nekonal. Nebo konal, ale beze mě.

Naší destrukci kmene fanoušků pozastavil twist s rozdělením kmenů, který nám dal novou naději. Bimini skončilo s vyrovnaným počtem 4 na 4 a v druhém kmenu byli oslabeni naši kolegové, se kterými jsme neměli v úmyslu přestat spolupracovat. Už tehdy se zrodil plán, že prohrajeme výzvu o imunitu, využijeme HII, který našel Oncek a zachráníme naše spoluhráče, kteří byli zcela zanecháni napospas. Finalisti se domnívali, že s námi někdo spolupracoval, ale není to pravda, ta kmenovka se zahráním skryté imunity byla zcela v naší režii a byl to výborný tah! Ano, prohráli jsme výzvu o imunitu, což je špatné vzhledem k pověře, která koluje v Survivor tv show (kdo zahodí výzvu nikdy nevyhraje soutěž), ale zpětně lituju, že se nám nepodařilo prohrát tu druhou soutěž a zachránit tak Martina! 

Ale zpět k té kmenovce se zahranou HII. Už před soutěží jsme věděli, že musíme prohrát, a to se stalo. Zvolit Kiki bylo logické, tušili jsme, že je poslední, komu by dali imunitu a koho by tipovali na náš terč. Zato zvolit na koho budou cílit oni bylo těžší, ale ne nemožné. Dali by buď mě nebo Moliho, coby největší hrozby. Jeden z nás by byl chráněn volbou při tahání kamenů a druhý tajnou imunitou, takže jsem prosadil aby imunitu dostal Moli, protože jsem čekal, že by si mysleli, že jí vytáhnu já. Dopadlo to, jak mělo a vypadla Kiki a my jsme skončili v převaze, kterou jsme měli využít. Plán na prohru druhé výzvy ztroskotal na naší nerozvážnosti, kdy Zuzka tvrdila, že bychom je neměli nechat vyhrát a já se k tomu tak trochu přidal. Loudal jsem se sice na výzvě, co to šlo, ale nakonec své kolo vyhrál, protože už jsem tu tajenku prostě věděl. My vyhráli a bylo to hořkosladké, protože vypadl Martin, skvělý hráč, se kterým bychom celou hru mohli ovládnout. Z toho plyne ponaučení, když zahodit výzvu, tak pořádně! 

V promíchaných kmenech začala domnělá „spolupráce“ s Karlem a Monkem, kteří se v rámci záchrany snažili s námi ukout nějaké strategie. Přišlo sloučení, my jako fanoušci jsme byli v menšině a věděli jsme, že Karl a Monk s námi nebudou, nicméně jsem je využil, jak jsem mohl! Slibovali nám spolupráci proti finalistům. Věděl jsem, že k tomu nedojde, ale takovou šanci jsem nemohl nevyužít. Začal jsem psát úplně každému finalistovi. Upřímně, s některými jsem cílil na strategii, s dalšími jsem se chtěl skutečně seznámit. Každopádně mým cílem bylo převzít iniciativu. Ne nutně tu početní, věděl jsem, že loď fanoušků se potápí, ale spíše jsem šel za svou vlastní záchranou. Působil jsem sebejistě, že mám deal s Karlem a Monkem, který jsem měl, ale byl fake. Teda byl fake nějakou dobu, večer před radou už o tom kluci vážně uvažovali! A když říkaj, že ne, tak kecaj

Zvolili jsme Mirku, kterou nadhazoval Monk, byla to tedy jediná osoba, ke které by se teoreticky mohli přidat a nechat zviklat. Některé finalisty jsem zmátl, některé jsem vyschízoval svým chováním, možná si mysleli, že mám imunitu a proto jsem sebejistý, někteří dostali chuť se mnou spolupracovat, každopádně jsem vystoupil jako potencionální hrozba, jako někdo s kým je potřeba počítat. Zároveň jsem si vytvořil cíl do budoucna – Karla, kterého jsem využíval jako konstantní terč a případně ho mohl podkopnout tím, že s námi chtěl spolupracovat. Jsem si jistý, že nebýt mého chování, vyloučili by mě na té první radě ve sloučení. Kdyby se to stalo, odešel bych hrdě, že jsem něco zkusil. Každopádně po tom prvním dnu sloučení jsem měl pozici jako někdo, o kom se ví, že se s ním dá hrát. Aspoň já to tak vidím. Fanoušci prohráli, naše hlasy se rozštěpili a druhý den jsem cítil, že jsem free agent a že píšu Karla, protože se mnou nechtěl spolupracovat a váhal. Chtěl jsem mu časem dokázat, že kdyby tehdy hrál s náma, že by došel dál a nejspíš by to tak bylo, skončil přesně jednu radu přede mnou. Takže Karle, mohli jsme to taky pěkně potáhnout! 

Každopádně jsem cítil, že mojí novou strategii bude udělat „transparentní hlas“. Zvolil jsem si za „nepřítele“ Karla a vyhlásil všem, že ho píšu. Tím jsem chtěl docílit několika věcí. Jako jediný z 10ti lidí by byl můj hlas otevřený a tedy by nebyl hrozbou pro nikoho kromě Karla. Karl by byl vystrašený a začal by vyšilovat a hýbat věcma. Kdyby vypadl někdo jiný, můj hlas by byl zcestný a další den by se mi s tím lépe přidávalo na stranu vítězů, ať už by to byl kdokoli. Neutrální hlas. Zároveň jsem nemohl být jako neutrální vyloučen! Někdo by se taky ke mně mohl přidat a říct si „Sašův hlas je jasný Karl, tak stačí přidat 4, nebo 5 a Karl letí“. To se stalo a Miťo a Mirka využili jak nás Fanoušky, tak i mojí volbu Karla a Karl byl napsán, ale nevypadl, protože se remízovalo a to ho zachránilo (není zač Karle), jenže vypadl Monk na kameny. To bylo ideální pro alianci Miťa a i pro mě, který jsem se tím pádem přidal k této pětce. 

Věděl jsem, že jsem v pětce v menšině, že Miťo táhne se Zuzkou a Mirkou a Uhlíka využijí pro moje vyloučení coby hrozby. Což se stalo. Každopádně jsem vymýšlel kdy udělat flip a správný tah pro zvrat této prognózy. Mnozí si myslí, že ve stavu 4 na 4 to bylo ideální. Lidi jako Ivan, Figo, Deitz a i Karl by se mnou rádi spolupracovali a já s nimi taky! Jenže jsem situaci v osmičce vyhodnotil takto:

1) Při flipu 4 na 4 by se tahali kameny a mohl bych vypadnout.

2) Pokud by se kameny netahaly, přemluvili bychom Uhlíka a toho jsem potřeboval na spolupráci nejméně, ten kluk hlasoval nejvíce krát jiným směrem, než já, a to jsme byli na stejné lodi!

3) Kdybych zradil, ztratil bych ve finále hlas všech čtyř z této post-rocks aliance.

4) Figo, Deitz a Karl byli extrémně silní hráči, hrozby a oplývali velice agresivní hrou, vedle které bych nejen ztratil dominanci, ale vyschízoval se paranojí až k vlastní zkáze

5) Aliance pěti byla klidná, více časů na rozmýšlení, více komfortu a jistá pětka. Navíc morálně mi takový flip zrovna nepřišel správný, jakože bych jejich štědrost oplácel zradou. To není můj styl této hry. 

Zvolil jsem si tedy pokračovat s Miťem, Mirkou, Zuzkou a Uhlíkem. Byl jsem jim vděčný, že se mě ujali a hráli jsme vcelku demokraticky. Možná to někdo řídil víc, někdo míň, ale v té alianci bylo pohodlí. Naopak jsem vyčítal klukům z druhé aliance, že mě nepřibrali do počtu ve sloučení, kdy jsme si skutečně rozuměli a psali si o životě a tak. Chtěli jsme spolupracovat od toho okamžiku až do konce, ale nikdy to nevyšlo, nebyl prostor. Mohl jsem se v tomto bodu přidat k nim, ale cítil jsem křivdu, že se mě neujali dřív, když jsem se defacto nabízel, a tak to dopadlo jak dopadlo. 

V sedmičce jsem věděl, že musíme vyloučit Miťa. Teď asi budu trochu potápět Uhlíka, ale vidím to tak, že se potopil sám a tenhle můj report a závěrečka jsou pro mě a mojí hru důležitější, než jeho osud, takže sorry! Uhlík se mnou souhlasil, že Miťo musí jít, ale nejdřív chtěl Deitze. Jeho jedinou strategií je celou dobu vyloučit Deitze, který ho obalamutil a má mu to za zlý. To je důvod, proč ve hře musíš oddělovat emoce od strategie, protože pak hraješ úzkoprsce. Jasně, emoce je třeba taky aplikovat, řídit se instinkty, ale v této situaci Uhlíka zaslepili. Možná mu křivdím a má vlastní úhel pohledu, který si rád přečtu v jeho závěrečce! Faktem je, že v sedmičce souhlasil, že když Deitz vyhraje imunitu, tak vyhodíme Miťa, protože je hrozba a je členem tria, které je třeba rozbít. S tím, že Deitz by šel další a neměl bych s tím problém ani já, cítil jsem, že je on nebo Miťo moje největší hrozba ve finále. Miťo však vyhrál imunitu a Uhlík trval na Deitzovi. Dělením hlasů, zaspáním Karla a tím, že Deitz hlasoval pro Karla však přežil!

V šestce byl plán A vyloučit Deitze a v pětce bych začal čarovat a snažil se přesvědčit pravděpodobně Mirku, aby šla do finále se mnou a Uhlíkem, což mi přišlo lukrativní pro všechny. Plán B, pokud Deitz vyhraje imunitu bylo, že se s Uhlíkem a Deitzem spojíme a 3 na 3 dáme Miťa. Za celý den jsem své alianci nenapsal ani čárku. Důvodem bylo je znejistit, že si věřím a mám HII a otočením jeho hlasu. Druhým důvodem bylo to, že jsem chtěl důstojný odchod a nechtěl jsem je nutit lhát mi. Naopak při stavu 3 na 3 bych psal Mirce a Zuzce zcela otevřeně a upřímně s připravenými argumenty a věřím, že bych je dokázal přetáhnout. Trochu bych využil jejich provinilosti, že pro mě hlasovali a promluvil bych jim do duše. To se ale potopilo tím, že Uhlík nehlasoval se mnou a ještě mi to řekl. Já to předal Deitzovi a ten pro mě hlasoval taky. 

Teď to vidím následovně. Jelikož zbyli dva fanoušci a tři finalisti a pokud bude finálová trojka, tak se minimálně jeden z finalistů dostane do finále, pravděpodobně dva a může se stát, že všichni tři a můj hlas nejspíš půjde právě k finalistovi! Fanoušci si můj hlas nezaslouží. Finalisti náš přehráli, přežili a přelstili! Nemám důvod dávat hlas ani jednomu z fanoušků, když necítím, že hráli lepší hru, než já a navíc nehráli se mnou. Neříkám, že je nemožné mě přesvědčit, ale bude to chtít velkou snahu! 

Pokud jsem tímto potopil něčí hru, nebo něco, tak je mi to líto, ale zároveň myslím, že Vaše hra musí počítat i s těmito závěrečkam,i a pokud přežijete mě a mojí závěrečku, tak si zasloužíte výhru! Pokud Vám moje závěrečka ublíží, měli jste se mnou buď spolupracovat víc, anebo mě vyloučit dřív, je to zcela prosté! Každopádně z úcty ke hře je tato závěrečka mým posledním tahem! Výkřik ze záhrobí.

Takže si z celé této eseje vyvozuji, že jsem hrál ucelenou strategickou hru, zároveň jsem si vytvořil několik skutečných vazeb a bavil se s lidmi perfektně na lidské úrovni. Udělal jsem několik chyb a hrál možná moc střízlivě a opatrně. Přesto jsem si hru užil, byla to pro mě výzva a já miluju výzvy! Velice rád vyhodnotím, komu dát svůj hlas ve finále. Triky a hraní na city na mě moc neplatí, dám čistě na svůj instinkt a přihlédnu i k logice. Takže se snažte! Díky za hru, bylo mi ctí! 

Saša