Léta páně 1556, kdy byl Atlantik ještě velkou neznámou, se skupinka odvážných mořeplavců vydala napříč oceánem objevovat nové bájné země. Tradovalo se, že když poplují správným směrem určitou dobu, objeví nejen nové ostrovy oplývající bohatstvím, jako Kryštof Kolumbus, ale i prameny věčného mládí. Mezi mořeplavci tehdy totiž kolovaly zvěsti, že se mnoho z nich nevrátilo ze svých plaveb, ale zároveň byli spatřeni o mnoho desítek let později ve svých domovinách stále mladí, jakoby téměř ani nezestárli. Vydali se tedy na cestu, kterou neměli probádanou, ale díky pověstem se řídili -jak doufali- správným směrem. Štěstí jim měl přinést kompas, který používal sám Kryštof Kolumbus. 

Stalo se buď nedopatřením, nebo náhodou, že se ztratili. Bloudili na moři několik týdnů a když už docházely zásoby, tak se ke všemu ještě dostali do vodního víru, který jejich loď rozdrtil a pohltil. Osud tomu tak chtěl, že se tato politováníhodná událost stala v místě, které dnes nazýváme Bermudský trojúhelník. Posádka tedy nejen, že přežila, ale vynořila se na zcela nečekaném místě, na Bahamách, na ostrově Bimini! Svoje přežití přisuzovali právě jejich šťastnému kompasu, který zůstal po celou dobu u kapitána téměř netknutý. Začali ho tedy střežit jako svůj talisman. 

Po několika dnech na ostrově nalezli způsoby, jak shánět potravu. Sbírali kořeny tapioky, kterou jedli buď syrovou nebo spolu s kokosy jako polévku. Časem bádali skrz džungli a hledali další příjmy potravy. Jeden z členů posádky jednoho dne přiběhl s velikými zprávami. Viděl uprostřed džungle jiné lidi! Domorodé! Narazil na ně, když se koupali u malebného vodopádů, který byl lákavý na pohled. Když domorodci přes noc zmizeli, cestovatelé se vydali k pramenům. Netrvalo dlouho a zjistili, že pod účinky vody z této laguny se jim zázračně hojí rány. Jásali a radovali se. Nic jim nebránilo se spojit s domorodci o kterých se dozvěděli, že jde o bájný pramen mládí, který na počátku své výpravy hledali. Po letech si všimli, že skutečně nestárnou. Jejich kompas se stal symbolem cesty, kterou podnikli a která je zavedla k odměně větší, než bohatsví a sláva.

Pan Kuliočko je ztroskotanec jako jsme my v našem EXUMA kmeni. Přesto že jsme zůstali na opuštěnem ostrově jako náš pan Kuliočko, tak i přesto máme úsměv na tváři a jiskru v oku. I když za ten úsměv může možná trochu rychlá univerzální medicína kterou ma u sebe pan Kuliočko. Jsme připraveni jít do boje jako odvážní piráti, který se jen tak něčeho nebojí. Žádná překážka není tak velká aby jsme ji nezvládli. Jedem na plný plyn a jen tak něco nás nezastaví!!!