Záverečka Deitz 

Část první

Přátelé, kamarádi, soupeři. Chtěl bych vám všem poděkovat za skvělou hru, byla to neskutečná prdel a k mému překvapení, nebo spíš zděšení, mě to bavilo víc, než kdy jindy. Kellymu děkuji, že takovýho vola ještě do těch sérií bere, tentokrát byly výzvy ještě lepší a bavily mě. 

No nic, začněme pěkně od začátku, tedy v 11. sérii Kellyvoru. Dost možná byla tato série praotcem této série, protože jsem hrál se svým dynamic duem, mým dobrým přítelem a alkoholikem Viktorem, a.k.a. Batemanem a.k.a. Nejlepší závěrečkou (vy jste fakt nerdi, někdo to vyflejmí v závěrečce a vy jste z toho několik let udělaný, lol). Došli jsme do finále, kde jsme svorně dostali dva hlasy a vyhrál Yukion, kterej nám celou dobu dělal coattail.

Proto, když mi Sára Zahradníková napsala, jestli do toho půjdeme spolu, jsem na to kejvnul, protože jsem si řekl, že nikdo nebude čekat, že budeme spolu, po tom co se stalo v Krmelíně (zdravím Zbora). Tajně jsem doufal, že jako bonus k tomu dostanu do ruky ty její věšáky, ale k tomu jsem se bohužel v náročném programu nedostal. 

Hned druhý den mi píše Viktor: “Hej vole, je série ve dvojicích, co ty na to?” 

Já, plně přihlášený a vědouce, že pokud couvnu, šance na dudy bude nulová: „Jo vole viděl jsem to, tak mě napadlo, že půjdeme každej v nějaký jiný dvojici a máme automaticky čtyři hlasy.“

„Tak to ne, půjdu jen s tebou.“

Dobrý, šance na kozy přežila.

Přes prázdniny jsem úplně zapomněl, že mám něco hrát a i ta chuť na nalejváky mě nějak přešla, takže pro mě byl docela šok, když mi Kelly připomněl, že jdu do hry se Sárou, se kterou jsem si nenapsal minimálně měsíc a jediný co vím, že se za ní stavoval Zinder a že stalkovala Váverku na atletice. Super start do hry.

 

Část druhá

 

Hra mohla konečně začít. Klasickej stres, kterej je před každou sérií Kellyvoru, se nedostavil, měl jsem to dost na párku a řekl jsem si, že přežiju aspoň chvíli, aby Sára nepičovala. Viděl jsem pár známých jmen hned v prvním kmeni, jmenovitě Marty, Hroptr, Kristl a Weja. Potřeboval jsem udělat nějakou safe alianci, která mě protáhne early gamem, protože jsem jel do Německa a plánoval jsem afkovat. To se mi povedlo, když jsem se vklínil do přízně především Kristl, která to chtěla od začátku vézt. S Mártym jsem počítal dlouhodobě, byl to můj spojenec vždy, když jsme spolu hráli, u Hroptra vím, že by raději sežral svého Gameboye, než aby se spolčoval s těmahle New School cringe kidama (odteď pouze NSCK, budu to používat často EDIT: tak zase tak často ne, ale ta zkratka je dobrá, ne?) a s Wejou jsme si byli kvit z minulých her, takže jsem neviděl důvod, proč nedržet s familiar faces.

Pak tam bylo pár NSCK, kteří neprojevili žádný zájem hrát social game. Pokud jsem na někoho zapomněl, tak není důležitý.

První výzva byla neskutečná prdel, měli jsme rozhodně nejvtipnější výtvor, ale bohužel nesplnil zadání a tak jsme se pakovali na první kmenovku. Vypadl nějaký afk(EDIT: už jsem si vzpomněl, byl to Luciano nebo jak a flejmoval v závěrečce, že někdo napsal jeho jméno blbě. Tak jsem to byl já, ahoj), ani mě to nezajímalo, protože mravenečci dělali práci za mě a já zatím odpočíval. Druhou radu mě chtěl venku nějaký Pantis, asi protože jsem byl afk a neměl jsem zájem mu psát, protože byl nepodstatný. Ukousnul si moc velký sousto a vlastně jsem ani nemusel nic udělat, protože mě ostatní udrželi ve hře. Nojo, sice má trochu pravdu, že se tu lidi znají, ale i tak jsem nějakou tu social game musel zahrát, aby mě podrželi.

Pak taky vypadl Iwan a mně bylo jasný, že Odporko sem přišel hrát naplno. To se mi moc líbilo, protože takhle můžu hrát svoji hru, kterou se mi povedlo vymasterovat, ale o tom později. Po proházení jsem mohl zůstat v klidu afk, protože tam byl Odporko a pár lidí, kteří mě chtěli udržet ve hře, a navíc jsme vyhrávali výzvy.

 

Část třetí

 

Tato část bude takový bridge mezi „mám na párku“ a „fucking biggest tryhard“ Deitzem.

Tato hra mě utvrdila v tom, jaký je můj nejlepší playstyle. Určitě většina z vás nerdů viděla GoT, takže můj cíl bylo držet s dvěma dalšíma intrikánama – těma, kdo to budou tryhardit, jako já. První je Tywin Lannister – hlava, lídr, zkušený velitel a neúprosný, pokud mu jde někdo po krku. To je přesně Odporko. Tento charakter naprosto vystihuje jeho playstyle, téměř do puntíku. Druhý je Zinder – pavouk. Ten to s vámi myslí alespoň dobře, nemyslí jenom na sebe a ve hře nechává i nějaké emoce. To je třeba ten největší rozdíl mezi ním a mnou. Varys je intrikán, ale všechno se snaží dělat pro dobro hry – aby tu byl nějaký řád a pořádek.

A pak jsem tu já. Littlefinger. Potřebuji se nalepit za někoho, jako je Odporko a dělám tu černou práci, uklízím bordel, který on rozráží a snažím se intrikovat na všech stranách. Jsem jako Kanté – defenzivní štít, který kmitá na obou stranách hřiště a sbírá balóny všude možně. A taky potřebuji někoho jako je Zinder - někdo kdo bude tento chaos vyvolaný mnou uhlazovat - nastane rovnováha a harmonie.

A taky podle mě do hry nepatří emoce. Ani sympatie. Na social game si už nehraju, hraju jenom pro sebe a vidinu vítězství. Je mi jedno, kolik lidí podrazím, abych dosáhl svého, jsem ochotný udělat cokoliv pro to, abych vyhrál. 

Kdyby jen Zinder nebyl kokot a nemusel si za každou cenu připsat skalp Odporka, s tím, že si pak zahrajeme. Ono to vypadá jednoduše, ale tu Roli Tywina tady nikdo jinej neumí, takže jsem se neměl za koho schovat a hrát svoji hru. Musel jsem vylézt na povrch a začít být vidět. A to byl taky můj downfall, lidi si po tom blindu řekli, že jsem jim nasliboval finále v hovorech, Zinderovi dokonce i osobně. Byl jsem moc na očích, ale co se dá dělat. 

Nelituju ničeho, nic bych neměnil, hrál jsem tak, jak jsem chtěl a bavilo mě to. Jsem zastáncem toho, že se do hry nemají tahat emoce, proto nemám nikomu nic za zlý, dali jste mi cucnout mojí meducínky a to je jedině dobře. Takhle se to hraje, jen tak dál.

Část čtvrtá 

Tady se dostáváme k tryhard módu, který jsem nasadil po druhém promíchání. Tam jsem začal trošičku plánovat a začal jsem vidět cestu k vítězství. Dírečka byla sice malinká, ale byla tam a já si řekl, že prostě udělám cokoliv, abych to tu vyhrál. Dostal jsem kmen, ve kterým jsem měl nejen svoji dvojici Sáru, ale i lidi, se kterejma jsem byl spojenej na různě silný úrovni - konečně se mi splnil můj vlhký sen a byl jsem v jednom kmeni s legendou legend - Freezem, o kterým jsem měl echo, že je afk. Tak jsme aspoň zdrbli Odporka a zhodnotili, že od tý doby, co má tu svoji pořádnou samici, se trochu zlepšil, ale jen trochu a brzo stejně pojde tímhle tempem.

Jedinej, s kým jsem nebyl spojenej, byl Ozzy, takže samozřejmě jsem mu hned začal cpát do hlavy, jak drzim s nim a tak dále. No nevypadal moc nadšeně, ale aspoň jsem už konečně ve hře udělal nejakej tah. Zároveň jsem psal Fílovi, jak mu udrzim Mártyho a díky tomu jsme se k sobě dostali docela close. Kristl samozřejmě chtela Mártyho venku, protože ji nějak urazil, a já ji to nechtěl vymlouvat, protože jsem chtěl, aby byl v kmeni klid a komfort. No a teď přišlo to nejdůležitější - vzhledem k tomu, že jedinej nazbyt byl Ozzy, jsem proste potřeboval víc času, abych se mu dostal do hlavy a utvrdil se, že jsme spolu, aby neswapnul. Takže jsem začal orodovat u Zindera, Jonáše i Odporka, aby thrownuli výzvu. A sám jsem začal výzvy tryhardit na maximum. První to thrownul Zinder a hned bylo v plánu zbavit se Kristl přes Paulu. Věděl jsem o tom ještě před výzvou, tohle byl tah, kterej pro mě nebyl ani pozitivní, ani negativní, takže jsem nakonec Zinderův a Fílův plán posvětil a začal s nima uklidňovat Kristl. Retrospektivně to asi nakonec dobře nebylo, že Kristl odešla, ale asi bych s tím už stejně nic neudělal. 

Další přišel na řadu doublethrow od Odporka, ani nevíte, jak moc jsem mu plakal, ať to throwne. První byl Klen, ale druhá kmenovka už byla divočina a zvláštním způsobem vypadl šachista s Wejou. To se mi nelíbilo, s Wejou jsem počítal do sloučení.

A pak přišla osudová kmenovka. Tentokrát throwoval zase Zindi a už několik dni do mě valil, jak se Odporka nemáme šanci zbavit. No, byly dvě cesty - já bych ho využil, Zinderovi by pravděpodobně víc překážel. Doteď nedokážu posoudit, jestli to byl dobrý tah pro nás, ale spíš ne, když sedíme já, Zinder a Fíla v porotě. A Boston to neswapnul, což byl asi nejhloupější play týhle série. 

Část pátá

Sloučení. Byl čas vyndat karty na stůl. Bez Odporka tu nebylo jiného cíle, než Zindera. Nikdo ještě moc nevěděl, jak moc naplno hraju, ale už jsem začínal vystrkovat růžky. Byl čas začít způsobovat chaos. Chaos is a ladder. Takže na jedné straně diskreditování Zindera, na druhé “nezlomná” aliance až do finále. Nahlodávání lidí, aby si nevěřili, aby tu byla paranoia a zároveň se tvářit jako nejvíc cool týpek, kterej by neublížil ani mouše. První hlasování byl kmenový konsenzus a domů šel Ozzy s Karlem. Potřeboval jsem, aby první rada proběhla v klidu, abych obhlédl situaci a nechal paranoiu pracovat. Nevynášel jsem žádné info, které by mohlo znamenat mou diskreditaci. Vždycky jsem to hrál s tou jednou, druhou, nebo třetí stranou, tak, aby mi to věřili. A dařilo se. Informace se jen hrnuly a já začal posouvat figurky tak, jak jsem potřeboval. Pro mě neexistují žádné aliance, pro mě jsou jen voting blocks, swing votes a free votes nebo-li coati. Takže plánem bylo, vždy počkat, až se něco namane, začít na tom pracovat a postupně všechny řízenou manipulací donutit ke správnému hlasování. Přesně to se stalo s Mártym a Fílou. Počkal jsem, až se začnou projevovat, jakmile se začaly dělat první aliance, hned jsem to začal řešit s lidmi, kteří tam byli, těm kteří tam nebyli, jsem počkal až se to dozví od někoho jiného a pak je donutil uvěřit, jako že jsem jim to první vlastně řekl já. Tento blind se dotáhl do úspěšného konce i díky tomu, že jsem do tohohle plánu chytře zapojil Zindera, kterého jsem zároveň zdiskreditoval u Mártyho a Fíly a řekl, že to on celé vykecal.. You know the drill.. byl bych tu do zítra, kdybych popisoval, co všechno jsem v tý hře dělal. 

Ale přeci jen se tu pochlubím se svým Littlefinger movem, kterým jsem dostal ze hry svého dobrého kamaráda Zindera. Šetřil jsem si to do závěrečky. 

Po kmenovce, na které šli Fíla a Márty, měl být klid a měl jít někdo typu Špinis, ale Zindi už druhý den byl naprosto posedlý outem Jonáše a to se mi moc nelíbilo. Chtěl jsem trošku pocuchat nervy jemu i Hroptrovi, protože se mi zdálo, že chtěl Hroptr hodit nohy na stůl a spokojit se s finálem Hroptr, Zinder, Deitz. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale chtěl jsem s hrou neustále točit, aby se nikdo a zároveň všichni cítili v bezpečí. Proto jsem ve chvíli, kdy začal Zinder řešit vážněji out Jonáše, napsal do ali chatu, že jeho a Hroptra chce venku Sára. Což mi opravdu psala, ale ven bych to jen tak nevynášel. Chtěl jsem powershiftnout hru tak, abych získal stoprocentní moc. Zinder podle mého očekávání běžel za Sárou s tím, jestli ho chce out, a také moje budování v nedůvěru Sáře ho donutilo jí napsat, že chce out Špinise. Ona ale už moc dobře věděla, že Zinder chce Jonáše, takže se Moravec Krysavec chytil do pastičky, kterou jsem nastražil. Jakmile se chytil, okamžitě jsem spěchal za Jonášem s tím, jestli ví o tom, jak to Zinder rozjíždí a on mi v úplně tu stejnou chvíli chtěl psát to samé. Tipuju Martyho, ale opravdu nevím, kdo mu to řekl ještě přede mnou, ale tím líp pro mě - vypadal jsem čistě jako záchodové prkénko v Buckinghamském paláci. Tím se dal do pohybu kolotoč s outem Zindera. Špinis jako swing vote a posedlý outem Zindera byl okamžitě in, doufal jsem, že si ho tím nacoatím a využiju jeho hlas i nadále, než ho kolem F5 vysmažím. Nu což, podcenil jsem ho, a to samé děláte vy všichni ostatní. Abelfreeze byli locked in a samozřejmě i Jonáš s Martym. Zindi se nejprve psychicky zhroutil, že přišel o Sářiny dudáky, ale to by nebyl Zinder, aby nejdřív nezkusil u Jonáše žehlit, po neúspěšném pokusu tedy byly dvě možnosti - Jonáš a Zinder. Líbilo se mi, že jsem byl pro obě strany nepostradatelný, takže jsem to ještě víc hecoval. Hroptra s Miou jsem poslal na Špinise, protože Hroptr byl vyděšenej z Mártyho pěstí a chtěl si dát od Survivoru pauzu. Mia mi naštěstí ty moje žvásty spolkla, takže jsem si nahnal ego tím, že jsem poslal ty jejich votes away. Občas se taky nechám ovládnout egem a opojit mocí, a to byla ta chyba. Ne blind Zindera, ale to jak jsem ten blind producenul. Navíc jsem byl zaměstnán zdrháním z baru bez placeni, takže jsem nestihl uklidit damage a to byl naprostý konec. Zmohl jsem se jen na vožralou zprávu Hroptrovi, že jestli bude do Sáry pumpovat sračky, jako že jsem všem zakázal jí psát, tak půjde out next. Jop, tohle bylo jediný, kdy jsem do hry vpustil trochu emocí a byla to ta největší kravina.

Už od rána jsem měl blbý pocit, ale všichni hráli, jakože nic. Sára od rána vyhrožovala, že to leavne a já měl pramálo času vše napravit. Sešlo se to dost blbě, ale můžu si za to především sám. 

Výzva s lankama mě utvrdila v tom, že jsem v piči, a to velký jako vrata. Největší hrozba, padouch a tryhard. Tak jo, tohle je over. Chtěl jsem věřit tomu, že mě Jonáš s Martym podrží ve hře, ale na jejich místě bych udělal to stejný.

Tohle byla má cesta hrou. Gg wp.

Část šestá

Já a Sára. Tohle byl ten největší průser. Už od začátku jsem z ní musel páčit, jak to jde v kmeni, co se děje a jestli je vše v pořádku. S vypruzeností její vlastní mi sotva odpovídala, takže jsem veškerý info získával od Jonáše. Po druhým swapu jsme skončili spolu a začalo peklo. Ihned jsem byl obeznámen, že ví, že chci hrát s Odporkem a s nim hrát rozhodne nechce. Po tom, co jsem jí musel sáhodlouze vysvětlovat, proč má psát Ozzymu, i když ho chceme out, aby neswapnul, jsem to s nějakým společným řešením strategie vzdal. Naštěstí jsme měli první kmenovku až ve sloučení. Skrze osmihodinové hovory se Zinderem a následném “proti Zinderovi rozhodne nepujdu” jsem se rozhodl, že v podstatě nemá smysl s ní cokoliv řešit, protože si stejně její pubertální mozeček bude dělat co chce. Promyslel jsem to a řekl jsem si, že by mohlo být výhodné, když si budou všichni myslet, že spolu vlastně nehrajeme a začal jsem to tak všem naznačovat. A skrze ní jsem mohl vyvolávat tunu chaosu. Takže nakonec jsem dosáhl svého - využil jsem jí. Není to ode mě moc pěkné, ale jinou možnost jsem ani neměl - a jinak to snad ani neumím. Aspoň jsme byli rozhodne nejšílenější dvojička, která tam hrála. Prostě zase originál. 

Poslední hlasování, jak si můžete povšimnout, hlasovala jinak než já, se slovy “NECHCI BEJT DEITZOVA OVCE”, no myslím, že to o našem dynamic duu vypovídá své. Ale rozhodne nesouhlasím, ze bych já hrál dobře a ona mi to kazila. Je překvapivě nebezpečná a má dobrou social game. Strategie jí podle mého názoru nic neříká, na vysvětlení pojmů jako swing votes nebo voting blocks bych si vážně netroufl. Ale i tak, bylo to s tebou.. jízda.. na horské dráze.. hlavou dolů.. ale bavilo mě to.

Část poslední

Je čas se vyjádřit k mým spoluhráčům, protože na to již netrpělivě čekáte. Budu se snažit co nejméně zasahovat do hry. Tak už nezdržujme a pojďme na to.

Kdo mě mrzí, že jsem si s nim nestihl zahrát, je Iwan, to je po čertech dobrej hráč.

Kristl - tebe vyřadilo to, že jsi se snažila být za každou cenu vidět a dominovat. Mně se to líbilo, rád hraju ve stínu, ale Zinder z tebe byl tak pokaděnej, že tě outnul přes duo. Mno Škoda.

Weja - obdivuhodná žena, přeji ti jen to nejlepší!

Odporko - Haha haha haha

Ozzy a Kárl - Kárle, sorry za troll v Mastivoru, snad jsem si u tebe napravil reputaci.

Ozzy, je mi líto, že jsem ti nasliboval, co jsem nasliboval, ale neboj, nejsi v tom sám, s kým jsem to nemyslel vážně 

Márty a Fíla - Felláci, pomazový týpci, jsem hrozně rád, že jsem vás poznal, určitě se s vama bude skvěle chlastat. Márty to trošku moc rozbalil a toho takovej Turncoat jako já prostě musel využít, abychom si užili další mastnej blind. 

Zinder a Sabina - Zindi, ty jsi skvelej typek a všechno jsme si už vyrikali. Kdybys jen poslouchal Tris, tak jsi došel o kmenovku dál. Nikomu asi nemusím zdůrazňovat jeho hráčský kvality, že ne?

Malda a Hlusi - Maldo, přišlo by mi patetický ti psát o čemkoliv, potom, co jsem tě krutě vyhodil dvakrát po sobě, přeci jen mám nějakou soudnoust a vím, že bys mi nevěřil ani nos mezi očima, takže jsem nějak tak doufal, že se mi tě podaří dostat nějak potichu pryč. To se mi nepodařilo. Hodně štěstí!

Abelfreeze - Doufám že Abel dorazi na reunion, Odporko zoufale potřebuje konkurenci v draftu divňousů.. ne, málokdy narazíš na člověka s tak dobrým smyslem pro humor. A pak je tu ten afk hoven, co si mě dovolil vyhodit. Fakt jeden lepší než druhej. Love you guys, pro mě jste legendy jak hraní, tak i trollení. Kdybyste se nudili, udělejte Abelfreeze #3.

Špinis a Johnny - Johnny je bohužel afk, Špinis je neustále na talíři, ale stále se obdivuhodně drží. Jeho největší silou je to, že ho neuvěřitelně podceňujete. Good luck!

Jonáš a Vasil - Váverečko za tebe jsem neskutecne rad, ze jsem se s tebou začal víc bavit, protože se muzu chlubit, ze mám kamaráda v grandmasteru. “Tell me when you get out of silver.” Top top. Ukázková social game, komplexní player. Vasil hraje taky svou roli, dynamické duo jak má být. 

Marty a Tom - Parádní borci, s Tomem jsem si nenapsal ani čárku, ale nějak tak to nebylo potřeba, protože jsem všechno řešil přes Martyho. Strong duo, přeju vám hodně štěstí borci!

Hroptr a Mia Khalifa

Strategie, to je tvoje Ráďo, baví mě to s tebou hrát jako s málokým. S oběma z vás je prdel, máte skvelej smysl pro humor. Díky moc za hru!

Tak, už je to stejně moc dlouhý a nikdo to nebude číst, ale já musím vytryhardil i závěrečku, když už jsem tomu dal tolik úsilí. Doufám, že většina z vás bude na reunionu, protože se hodlám opustit jako ta nejpubertálnější troska, který právě skončil dvoutýdenní vztah. 

Bedlivě budu hru sledovat a o můj hlas budete muset zabojovat. Hrajte až do konce a udělejte mi radost! 

Deitzova závěrečka