Ahoj lidi,

chtěla bych svou závěrečku ještě doplnit o pár slov o mé hře. Už když hra začínala, bála jsem se, že budu bojovat s časem a nebudu se moci hře věnovat tak, jak bude potřeba. To se mi potvrdilo a byl to hlavní důvod, proč jsem na začátku požádala o vyloučení. Dalším důvodem bylo, že jsem se bála, že nedokážu svému týmu pomoci, že ho potáhnu ke dnu. Hodně jsem se totiž zapojila do druhé soutěže, ale ta pro nás nedopadla dobře. Můj tým mně ale nevyloučil a já jsem bojovala sama se sebou, jestli se ještě dál snažit nebo se na všechno vykašlat. Pak jsem si ale řekla, že pokud to udělám, už se nikdy nebudu moci na Trosečníka dívat, protože tam se každý snaží až do posledního dechu. Do další soutěže jsem teda šla zase naplno, byl to ten zesměšňující obrázek, tentokrát jsem týmu pomohla a  to mně neskutečně nakoplo. Od té chvíle jsem na to, že bych se mohla vzdát, ani nepomyslela. Měla jsem štěstí. Yapei začal vyhrávat. Ani sloučení do tří kmenů mně neohrozilo. Měla jsem ale smůlu, nevím čím to bylo, ale každý, se kterým jsem se spřátelila a navázala s ním vztah, byl za chvíli vyloučen. Snad nejsem prokletá. V prvním kole to byl J.T., tím se rozbila naše aliance, potom byl vyloučen druhý z naší aliance Adam. Pak po sloučení jsem věřila, že jako silnější kmen budeme držet při sobě. Připadalo mi to i logické a strategicky správné. Bohužel byli mezi námi lidé, kteří se totálně vyžívali v podrazech a zvratech. Takže byl vyloučen Domáč a Paracel. Jsem ráda, že bez mého přispění. Díky téhle hře jsem si snad poprvé v životě uvědomila, zradit loajalitu je pro mě těžké. Pak z bývalých Yapei vyloučili Ondru. Protože Terka a Paty ke konci nekomunikovali, bála jsem se, že něco takového bude. Nešlo ale nic udělat. Mně to minulo díky imunitě. Stejné to bylo s Márou. Tady jsem z hlediska „hráče“ udělala velkou chybu. Věděla jsem, že Kermit a Mendl budou hlasovat pro něho a vyzvali mně, abych se k nim připojila. Zůstala by mi skrytá imunita. My jsme si s Márou slíbili, že pro sebe hlasovat nebudem, a taky jsem to neudělala. Nemyslím si totiž, že je Trosečník jen o podrazech a zradách. Takhle to cítí někteří, kteří ano, většinou vyhrají, ale je to jedna stránka věci.  Každý se musí rozhodnout sám, jak chce hrát. Potom, co Máru vyloučili, jsem se ještě dokázala udržet díky imunitě. Natočit písničku pro mě nebylo snadné, ale nakonec jsem si to užila. Bylo to zase něco, k čemu bych se bez Kellyvoru nikdy neodhodlala, a stálo to za to. Další výzva pro mě nedopadla dobře a musela jsem odejít. Spojila jsem se s Kermitem, byla jsem opravdu ráda, že dodržel slovo a hlasoval opravdu se mnou. I když to nakonec nedopadlo, poslední pocity ze hry díky tomu byly dobré. Mrzí mně, že jsem nemohla tolik komunikovat s lidma, jak bylo potřeba, všichni to byli zajímaví lidé, nechci aby si mysleli, že jsem na ně kašlala. Asi ani nejsem sama o sobě dost komunikativní a ještě ten opravdový nedostatek času k tomu. Ještě jednou zdravím všechny, zvláště Yapei, nebo alespoň některé z nich, vy víte které. Snad jste si taky všichni hru užili a třeba se zase někdy v Kellyvoru setkáme.