Včera na kmenovce, hned potom co jsme vyloučili Terkus, jsme se dozvěděli, že bude následovat sloučení. Musím uznat, že jsem se toho vážně hodně obávala, přece jen to bylo dát se dohromady s polovinou lidí, které ani neznám. Noví lidé, nové strategie, nová přátelství, nový ostrov, nové zázemí, zkrátka nové snad uplně všechno.

         Ráno nás na ostrov přijela vyzvednout loď. Naším úkolem bylo zabalit si všechny své věci během pěti minut a nastoupit na loď. Cesta po moři byla poměrně dlouhá, ostrovy byly zřejmě daleko od sebe. Po cca třech hodinách plavby jsme konečně dorazili na místo. Pohledy lidí stály opravdu za to. Snad nikdo neměl veselý výraz. Když si vzpomenu jak suprově jsme si zařídili předchozí ostrov, zděsila jsem se, že to celé budeme muset budovat znovu. Na ostrově nebylo absolutně nic. Pusto prázdno. Uklidňovala mě pouze myšlenka, že nás tam na práci bude jednou tolik a práce bude odsýpat.

          Vylodili jsme se, šli si najít nějaké místo ve stínu pod stromy a čekali na příjezd druhého a třetího kmene. Očividně jejich bývalé ostrovy byly ještě vzdálenější než ten náš, poněvadž jejich plavba trvala neskutečně dlouho. Konečně jsme v dáli spatřili tu dlouho očekávanou loď. Vyrazili jsme jim na proti, abychom je uvítali. Byli to lidé z kmene Yapei a působili poměrně mile. Ani ne pět minut na to dorazila i poslední loď se zbývajícími členy našeho nového kmene. S poslední lodí přijel i Tom, který nám dal do rukou plátno, barvy a řekl, že si máme vymyslet jméno kmene. Též jsme si měli vybrat i jeho barvu, aby nám nechal udělat kmenové šátky, které nám ovšem doveze až později. Po vyslechnutí všech informací Tom nasedl na loď a odplul pryč. Zůstali jsme tam jen my a prázdný ostrov.

         Bylo opravdu těžké rozhodnout kdo a co bude dělat, ale ještě těžší bylo dohodnout se kde a kdy se to bude dělat. Na chvíli jsme si sedli pod stromy a začali jsme debatovat o tom, kde bychom měli co postavit. I přes menší rozepře jsme se dohodli, že přístřešek postavíme v džungli, poněvadž tam nebude tak velký vítr ani déšť. Kuchyni jsme umístili z části na pláž a z části pod stromy. Latrína se postavila až někde za zatáčkou, protože kdo by chtěl čichat ten smrad, že? Nakonec jsme se dali do práce, někteří nosili materiál, jiní zase stavěli. Klapalo to dohromady. Překvapilo mě i, že do skupinek na práci jsme se namíchali, aspoň jsme se lépe poznali.

        Zabralo nám to dost času, ale nakonec jsme si všichni mohli plácnout, že jsme to dokázali. Samozřejmě že je ještě co upravovat, ale pro začátek nám to stačí. Dokonce se nám podařilo rozdělat oheň což bylo velice nečekané, poněvadž dřevo bylo vlhké. Uvařili jsme si rýži, abychom se aspoň trošku zasytili po celém dni. Večer jsme seděli u ohně, a přemýšleli o našem novém názvu kmene i jeho barvě. Padl návrh Armani, nikdo proti tomu nic neměl, takže zde jsme se demokraticky shodli. Horší to bylo s barvou. Padala spoousta návrhů. Zelená. Modrá. Červená. Černá. Dokonce padli i dvoubarevné variace jako černo-bílá nebo červeno-bílá. Dlouho vedl navrh černo-bílé, ale poté jsme usoudili, že kmen by měl mít jen jednu barvu, takže zvítězila černá. Po dořešení těchto věcí nastala u ohně chvíle takového toho trapného ticha, znáte to ne? Naštěstí ticho prolomil Marty, který se začal seznamovat s členy, kteří pro něho byli neznámí. Začali jsme s ním spolupracovat, takže se to celé nakonec rozpovídalo a stal se z toho fajnový večer u ohně.

          Když jsme si šli lehnout, zjistili jsme, že to není až tak pohodlné, jak jsme mysleli, že bude. Místa bylo opravdu málo, takže si myslím, že můžu snad za každého z nás říci, že se těšíme na kmenovku, až někdo půjde pryč, ač je to jen z důvodu pohodlí v přístřešku. Avšak kdo bude ten, jež spatří své jméno na pergamenu, to teď nejsem schopna říci, protože během jediného večera, kdy jsme se poznávali, mi ty lidi přirostli k srdci natolik, že nevím, koho z nich vyřadit.

Začne to jako každý den na ostrově 

Nějáká snídaně pokud ještě zbylo nějaké jídlo..hygiena atd ...

Někdo z kmene si dojde pro kus pergamenu/papíru kde bude napsané co se asi bude dělat v soutěži o nějakou odměnu nebo imunitu 

Celý kmen vyrazí na výzvu o které se myslím že bude jako každá jiná předtím 

Kmeny se sejdou na místě kde se má konat výzva..ale náhle se dozví že žádaná výzva nebude 

Jeff všechny přivítá jako vždy 

Soutěžící uvidí nějaký stůl a tak se hned zajímají co se bude dneska konat za výzvu 

Jeff všem odpoví ,,dneska je váš šťastný den...bude se konat aukce ..ale to necháme až za chvíli předtím si všichni sundejete svoje šátky s označení vašeho kmene"

Všichni se zarazí a koukají po sobě co se asi tak bude dál dělat 

Když Jeff vidí jak jsou všichni v nejistotě tak jim chce říct co se děje 

,,dnes dojde na sloučení kmenů" 

Všichni překvapení co se děje ale to je velice rychle přešlo protože se těšili na aukci která se měla po tomhle odehrát takže se snažili co nejrychleji tohle ukončit a přejít ma aukci 

Celé se to nešlo v přátelském duchu 

Po aukci a sloučení všichni odešli na společný ostrov 

Tam se začali seznamovat a plánovat další věci jako název kmenu a co se dělalo v kmeni těch druhých 

Od Jeffa dostali nové šátky s novou barvou ale název nechal ať si vyberou sami 

Ale už se začalo probírat to kdo by měl jít jako další pryč ze hry 

Někdo zůstal u staré aliance a někdo hledal štěstí v nové alianci 

Jak se blížil večer tak se hlavně bavili o tom co se dělo a mezitím vždycky proběhl nějaký nápad na nový název kmenu 

Nakonec se všichni schodli na názvu NAWALA 

Všem se to zalíbilo tak řekly že to tak nechají 

Už bylo pozdě večer tak se většina rozhodla že už půjde spát ať jsou připravený na další den a na novou výzvu v novém kmeni

Přišli jsme na ostrov: tak lidi...  Jste rádi že jsme všichni spolu, ja ano, konečně můžu poznat nové lidi, jsem rád že můžu být takhle s vámi, aaa, uděláme si přístřešek na večer? Ja jdu na, někdo zase může udělat večeři... Konečně je nás tu víc...

Sloučení

Vzduchem se táhla hustá mlha. Sychravý, ale teplý déšť se mnul na mých zádech, když jsem pocítil podnebí Afriky. Z dálky jsem viděl pevninu, která mě svou šířkou ohromovala. Vidím zem, pluli jsme na jiný ostrov, který byl svými palmovými stromy opravdu výjimečný.

Jak jsme se přibližovali k pevnině, nálada houstla, naráželi jsme na mělkou poušť, která zastavila naši loď. Krůpěje potu se množili na mém čele. A já jsem se pokusil rozeznat co je příčina téhle složité cesty.

Jakmile jsem vložil svoje nohy do písku, pocítil jsem, že tohle je jiná pláž než poznávám. Stále jsme byli na kontinentu Afriky, ale písek hřál jinak, a na chodidlech jsem měl více zrnek písku. Písek byl rovněž jemnější a působil příjemněji na mé nohy.

Poté co všichni členové našeho i protějších kmenů vyskákali z plavidla jsme se seznamovali s ostrovem a novými lidmi, kteří pro nás byli cizí, ale přitom měli být naši parťáci pro zbytek naší hry. 

V hlavě jsem měl plnou myšlenek a poznání z nového podnebí ostrova. Slunko mě doslova pálilo na mých ramenech. Nedokázal jsem se odpoutat od myšlenky protějšího kmene. Budou na nás hodní, či budou spolupracovat celý čas, co spolu budem v kmeni? 

Tato výzva bude mnohé překvapení pro nás všechny, zjistíme,kdo bude ten člověk, který zradí svůj dávný kmen a připojí se na stranu druhých, zjistíme, kdo opustí posledních 10 lidí, kteří opustí tuhle soutěž a bude usilovat o místo mezi elitou.

Každá tahle myšlenka je nám krapet cizí, protože jsme v soutěži noví, neumíme psát záverečku, protože jsme ještě nikdy survivor nehráli. Nemůžeme určit, který z nás bude ten, který se dostane do políčka „vyřazen“. Ale jedno je jisté, vím, že to nebudu já, a za tuhle výhru položím všechno, dokonce i svůj duch.

Tak z mého pohledu by to bylo asi tak: všichni bychom se sešli na jednom ostrove a začala by ta přetvařková hodina. Všichni bychom se obímali, seznamovali, smáli se, jedli a pili nachystane věci na oslavu. Po nějaké době by však hra znovu začala. Každý by se snažil najít trhlinky v ostatních původních kmenech, snažil se vytvořit nové aliance nebo obnovit ty stare. A ta pohoda a relax by se rázem vytratili.

,,Sundejte Šátky!‘‘  takhle to vše začalo. Sundali jsme šátky a vyrazili jsme na loď. Všem nám bylo jasné, že jedeme na druhý ostrov, kde se po několika dnech konečně seznámíme s druhým kmenem. Nevěděla jsem, co si o tom mám myslet, zda se budu ostatním líbit a jestli udělám dobrý první dojem. Byla jsem z toho celkem nervózní, ale taková už prostě jsem.

Blížili jsme se k břehu a já už viděla, jak se členové druhého kmene sbíhají na pláž a mávají na nás. Usmívala jsem se, ale v hloubi duše jsem byla vystrašená až za ušima a už myslela na nejhorší.   

Loď zastavila a já jsem šla jako první ven. Jeden z druhého kmene přiběhl a podal mi ruku, abych mohla ladně seskočit z lodi. Byla jsem jednu vteřinu na druhém ostrově a už se mi hlavou honily různé myšlenky. ,,Stiskl mi ruku moc pevně, ten určitě bude silný na souboje‘‘. Šla jsem dál směrem ke kempu a uvítaly mě holky. Byly úsměvný a hned jsme se objímaly. Připadala jsem si jako na setkání třídy po 20 letech. Ta pozitivita, která byla ve vzduchu byla pěkná, ale zároveň jsem věděla, že tohle je hra o milion dolarů a všichni hrají tvrdě, proto jsem se hned koukala, kdo se drží v jaký blízkosti, kdo se nezapojuje a tak podobně. 

           Všichni jsme si sedli kolem ohniště, kde bylo jídlo, které jsme dostali jako odměnu, že jsme ve sloučení a začali jsme se představovat. ,,Ahojky všichni! Já jsem Madison, ale můžete mi říkat Mad, nebo Maddie a jsem studentka z Manchester‘‘ řekla jsem nervózně. Všichni si mě prohlíželi a usmívali se na mě. Když jsem si sedla, začala jsem přemýšlet co a jak udělám dál. Za kým půjdu a co se stane. Věděla jsem, že ve sloučení musí být další imunita, proto jsem řekla, že potřebuju na záchod a oddálila se do jungle. Bohužel co se nestalo, jedna z holek mě začala sledovat s tím, že půjde se mnou. I když jsem si nejdřív myslela, že to je strategie, docela jsme se rozpovídaly a řekly jsme si, že se budeme chránit. Vypadala sympaticky a mně hned padla do oka. 

          Vrátila jsem se na pláž a viděla jsem, jak už se pomalu tvoří skupinky lidí. Ke každému jsem chodila a byla milá, abych měla přehled, co se ve hře děje. Byl to takový den odpočinku, kdy všichni zapomněli, že se hraje, ale další dny přijdou a strategie tu bude zas a zas. 

          Večer jsme šli s holkami se koupat do jezírka za kempem. Tam už se trochu začala strategie a ptaly jsme se na situaci ve vedlejším kmeni a podobně. Kluci mezitím byli sekat dříví a věřím, že tam taky něco rozebírali. 

          Tohle je hra survivor a vždy si musíš hlídat svoje záda, i když spíš. Jsem zvědavá, jaké budou další dny. Moc se těším.

Ačkoliv padáme po výzvě únavou,  přichází pošta: „Vezměte co unesete a kanoií se vydejte na novou pláž, kde budete sloučeni.“ Jako spolu dobře vycházejí kmen new Yapej, se vůbec nepohádáme, ujímáme se vesel a plujeme. Bohužel tolik zkušeností s pádlováním nemáme a po chvíli se oddalujeme od kurzu. Bojujeme s mírným větrem. Snažíme se ze všech sil a hrdinně ho porážíme a vystupujeme na nové pláží. Ostatní dva kmeny a Domáč, který byl předtím na kmenové radě, už nás netrpělivě vyhlížejí. Teprve teď se totiž může otevřít víno a pustit se do noční hostiny. Každý si nabírá co může. První zmizí čokoláda a hned potom chipsy. Každý je v dobré náladě, protože jsme v půli cesty. Ale někteří už pokukují po ostatních: Platí staré aliance? Nebo nastala nějaká změna? Po hodině usínám na písku a netuším co se děje dál…

Sloučení by probíhalo tak ze bych se začal se všemi seznamovat a udělal nějakou alianci s ostatními.

Tak, tady to vidíte.

Hodnotil jsem já, Lucy, Zboro, Alan, Vell, Dumbo, Malda, Kořen a Jíťa.

A hodnotili jsme takto:

Malda - PARASEL (Dalo to podle mě nejvíc snahy, ale ostatní taky nebyli k zahození)

Jíťa - PATY (Libila se mi tam zahrnuta aukce, výběr noveho jmena kmene,jak byli prekvapeni co se deje ale hmed jak se dozvedeli ze je aukce,hned " zapomeli"  a zmatek okolo slouceni)

Kořen - KERMIT (Pro mě vítězí výtvor č. 5, který byl dobře napsaný z pohledu první osoby a čtenář se do něj může vcítit. Ostatní výtvory byly moc popisné, nicméně výtvor č. 7 měl dobrý start, ale pak ztratil náboj. Dobrá práce!)

Vell - MADISON (Dlouho jsem se rozhodovala mezi 1 a 7. Nakonec jsem vybrala 7. Líbilo se mi jak to autorka napsala. Tak nějak bych to napsala i já. 
Jinak je škoda to video: nápad dobrý, ale špatné provedení. Bylo to nedotažené)

Dumbo - PARASEL (Technicky narocnejsie. Praca s tym dala urcite zabrat. Boli tam aj ine, dobre veci, ale pripravit take video je narocnejsie ako napisat text)

Poté už jsme všichni hlasovali pro jeden výtvor.

První imunitu vyhrává...

Lucy - MADISON (Tak po přečtení všech mi v hlavě uvizly dvě. Číslo 7 a 5. Ale když jsem se zamyslela nad zpracováním i délce tak mi přišlo lepší 7. Bylo to pojmuto jako doopravdy reálný příběh. A ne jen science fiction)

Já - MADISON (bylo to dlouhé rozhodování mezi Terkou, Kermitem a Madison, nakonec u mě zvítězil výtvor, který toho měl v sobě zakomponované nejvíce, od plutí na pláž, přes oslavu až po veškeré strategizování, proto můj hlas patří Madison, ale i ostatní dva výtvory byly skvělé)

Madison, gratuluji, vyhráváš první individuální výzvu o imunitu a rozhodně nebudeš první vyřazená ze sloučení.

Bohužel jeden z vás ostatních nás dnes opustí.

Vydejte se na kmenovku, kde zjistím kdo to bude.

Budu se na vás těšit.

Zatím... :)