Ahojky lidi!

Tohle je moje úplně první závěrečná řeč, tak jsem trochu dlouho přemýšlela, co a jak napíšu. 


Tak tahle hra začala tak, že mi jednoho dne napsal Tom. Jsem mu za to moc vděčná a jsem ráda, že jsem se sem dostala, muselo se do hry hlásit spoustu lidí, tak jsem ráda, že vybral zrovna mě. Reálnou verzi Survivor jsem viděla jen jednu, takže jsem se trochu bála, že tady budou všichni super fanoušci a já nebudu zapadat. Přišel první den a já viděla své soukmenovce. Upřímně jsem strašně moc ráda, že jsem skončila v kmeni Kumasi. Byli tam tak strašně fajnoví lidé. Hned jsem si zamilovala skoro všechny. Byly jsme tam skvělá parta a já byla šťastná, kdyby bylo na mě, tak bych s tímhle kmenem byla do posledního dne. Všechny výzvy jsme dělali spolu jako tým, druhou výzvu jsem s Mártym vyhrála pro náš tým, i když jsem tomu moc nevěřila, nakonec porotci měli rádi satiru a dali to nám.

Když přišla naše první kmenová rada, začali se teprve pořádně řešit aliance. Byla jsem spojená tak snad s každým, abych věděla, že to nebudu já. Na jedné straně jsem měla skvělou společnost pánů a na druhé alianci žen.  Bohužel potom jsme chodili na kmenovou radu každý den. I když jsme do toho dávali 100% tak to nešlo. Rozhodovali jsme se týmově a vyřazovali ty nejslabší články, dokud nepřišlo promíchání. To jsem se poprvé začala bát o své místo ve hře.

V promíchání jsem se necítila dobře, byla jsem tam sice se svým kamarádem Mendlsonem, ale v kmeni s námi byl 13 letý kid který hulí trávu a bere xanax jak lentilky?! a v tu dobu i neaktivní Iva, s kterou jsem si v tu dobu napsala asi jen 2 věty, protože vždy když jsem jí napsala, tak trvalo 22 hodin, než mi odepsala. Naštěstí jsme první promíchanou radu nemuseli zažít a pak přišel twist. Bála jsem se, protože skončit na kmenové radě se 3 dalšími random lidmi nikdo nechce. Proto jsem do toho dala všechno, ale jak se říká, všechno má své důsledky. Tím, že jsem ukázala ostatním, že umím kreslit, tak si toho začali všímat a začali si dávat pozor.

Přišlo sloučení a bohužel můj skvělý kmen byl ve velké menšině. Proto jsem začala bojovat, ale ne pro sebe, ale pro náš kmen. Začala jsem vymýšlet nápady, strategizovat, domlouvat a tak podobně, aby na konci dne všichni členové kumasi zůstali. Také jsem se rozhodla dát všechno do soubojů o imunitu. Podařilo se a já věděla, že já budu safe, proto jsem se začala zaměřovat na ostatní. Vytvořila jsem takovou menší příjemnou alianci s Patym a Terkou, oba mi v tu dobu sedli z celého vedlejšího kmene nejvíc. Prozradili mi, že ostatní hlasují Mártyho a já se snažila udělat co jsem mohla, aby to zrovna Márty nebyl a zase se podařilo. Vznikl takový chaos v kmeni. 

Další den byla další imunita a já jsem na rychlovku něco vymyslela, aby se neřeklo, ven se mi nechtělo a v Manchester by se les nebo pláž těžce hledali. K mému překvapení jsem tuto imunitu vyhrála, byla jsem v šoku. To jsem opravdu nečekala. Ale bohužel mi to dalo jen další hřebíček do mé rakve, lidi si začali všímat, že jsem nebezpečná. Před kmenovou radou mi Terka napsala, že dneska budeme hlasovat jinak, ale že se zítra zase spojíme, z toho jsem byla tak trochu nesvá, ale pořád doufala v Patyho, ale ten mi o několik minut napsal úplně tu stejnou větu jako Terka. To mi celkem otevřelo oči, chtěla jsem další imunitu vynechat, ale nakonec jsem si řekla, že na to kašlu, že do toho musím dát všechno jinak jsem další. 9. místo nechci a proto jsem Tomovi po vyřazení Mártyho napsala, jak se cítím, ale že budu bojovat do posledního dechu, nejsem žádný srab, nejsem slabá, dám do toho všechno a imunita bude moje.

Když byla výzva o imunitu, celá jsem se klepala, abych to zrovna byla já, kdo vyhraje. Ze začátku jsem prohrávala, ale dala jsem do toho všechno a na konci zaznělo ‘‘Dnešní imunitu získává MADISON‘‘ byla jsem šťastná jako malé dítě, opravdu jsem to nečekala, velmi mě to překvapilo a já si mohla oddechnout, i když jsem se bála o moje zbylé kluky, dala jsem zase všechno do toho, aby to nebyl nikdo z nich a byl to nějaký jiný blbec Parasel. S Paraselem jsem už jednou hrála, on v té hře podváděl a posílal na mě screenshots, které byly předělané ve Photoshop, abych z toho já byla ta špatná. Poté, co se na něj přišlo, se do mě pustil velmi vulgárně. Proto jsem věděla, že mu nemůžu za žádnou cenu věřit, je to jen malý fakan co si myslí, že je lepší než všichni ostatní. Proto ten den taky vypadl.

Další den přišel den D, výzva byla na skládání vět a já jakožto trvale žijící v zahraničí, která nepoužívá češtinu denně jsem dopadla velmi špatně. Ani jsem nechápala zadání výzvy. Vyhrál Mendlson a já byla za něj šťastná, byla jsem ráda, že můj kluk z kumasi bude v pořádku. Věděla jsem, že je to můj poslední den, ale nevzdala jsem se a pořád jsem se snažila bojovat do posledního dechu. Tomu taky nasvědčuje to, že mi Tom napsal, že už jsem poslední na hlasování a já mu řekla, že už je to v tom případě jedno, jelikož vypadnu a zahlasovala tak jak jsem zahlasovala. Nejdřív jsem byla zaražená tím, že pro mě hlasovali i kluci z Kumasi, protože jsem se vždy snažila, abychom byli všichni spolu a kvůli nim bych šla do všeho. Ale chápu, že to pro ně mohla být nová taktika. Takže vám kluci odpouštím.

Abych to shrnula, jsem nehorázně moc ráda za tuto zkušenost a za to že jsem poznala skvělé lidi. Mohla jsem si tu s vámi zase denně procvičit psanou češtinu a nelituju ničeho co jsem ve hře udělala, nebo ne. Podle některých držím rekord v počtu vyhraných imunit za sebou za ženu, tak jsem ráda, že jsem tu něco předvedla a aspoň s nějakým titulem odcházím.  Teď bych ještě chtěla napsat nějaké svůj názory.

Mára – Máro ty jsi anděl. Opravdu, ty nepatříš na tuhle zem, ty jsi tak neskutečně moc hodný a čistý člověk. Otevřel jsi mi oči ve spoustu věcech a děkuji ti za všechny chaty co jsme si psali do pozdních ranních hodin. Ty jsi na tuhle hru až moc hodný, slovy ani nedokážu popsat, jaké hodné stvoření jsi. Jsem moc vděčná, že jsem tě mohla poznat a doufám, že naše domluvená schůzka bude stále platit.

Iva – I když jsem ti moc nevěřila a neměly jsme si nějak o čem psát, vím že jsi hráčka se srdcem na pravým místě. Fandím ti.

Terka – Terko ty jsi taky moc hodná holka, mrzí mě, že jsme nenašly společnou spolupráci pro další chod hry, také ti fandím.

Paty – Ty jsi mi několikrát lhal, ale hezky se mi s tebou psalo o věcech mimo hru.

Mendlson – Ty jsi mi byl po strategické stránce v kumasi nejblíž, řešila jsem s tebou spoustu věcí, co se týče hry, ale osobně o tobě moc nevím, řešili jsme vždy spíše hru. Fandím ti.

Kermit – Jsem ráda že jsem tě tu poznala, jsi super člověk a mám tě ráda. Fandím ti.

Márty – Márty ty jsi tu byl moje největší zlatíčko, ty jsi skvělý člověk, a i když jsi kolikrát nepochopen, já jsem se dokázala v tebe cítit. Jsi hrozně moc hodný a vtipný člověk, rozuměla jsem si tady s tebou ve hře nejvíc. Vždy jsem se těšila zase na tvé perličky v chatu. Tvé vypadnutí mě strašně moc mrzelo, byla jsem ten den oblbnuta a nečekala to. Poté co jsi vypadl jsem tě nechtěla zklamat a chtěla dojít co nejdál, protože jsme se kolikrát škádlili, kdo je lepší. Doufám, že tím, že jsem teď vypadla jsem tě nezklamala. Doufám, že se spolu sejdeme v létě, protože jsi fakt skvělý člověk a já chci takového člověka poznat. Mám tě moc ráda. 
Ještě bych teda chtěla poděkovat Tomovi za skvělou hru. Moc se mi to tu líbilo.
Pokud jste to dočetli až sem tak snad ještě nespíte. Nelituju ničeho. Ať vyhraje ten nejlepší a bojujte až do konce, nikdy se nevzdávejte! 

Nebuďte smutní, tohle není můj konec, ještě o mně spoustu uslyšíte, s láskou vaše Maddie



PS: Tome doufám, že je to dost dlouhý.