Nastal čas, abych k Vám promluvila skrze svou závěrečnou řeč. Už jen to, že jí vůbec mohu psát a navíc i vědomí toho, že jsem hrála, a že jsem sem až sem dostala díky svému úsilí a ne díky někomu jinému, mi činí obrovskou radost a celkově vzato mohu říct, že jsem hrdá na to, jak jsem hru hrála a jsem spokojená. Ale jednu věc bych přeci jen moc ráda, vaše uznání mé hry ve formě hlasu, který mi pomůže tuto hru vyhrát a stát se posledním přeživším, taková maličkost, která visí ve vzduchu. O tom, proč byste mi měli dát hlas, Vás nyní zkusím přesvědčit. 

Asi už jste si všimli, že vždycky píši hrozné slohy, ale dnes to pro změnu zkusím trochu více stručně a jasně. První den jsem si plácla s partou lidí a řekla si, že s nimi chci dojít až na samí konec. A pak jsem hrála jak kvočna, co si chrání svá kuřátka, když se objevila lasička, co by je mohla ohrozit, vyklobala jsem jí z kmene ven – agresivně a rychle. Dokonce, i když se má neposlušná zvídavá kuřátka zatoulala do jiného kmene, stále jsem se jim snažila pomoci a chránit je, vymýšlela jak jim tam asi dopravit zob a radila jim, kde vezmou vodičku. Kuřátka rostla a pak přišla puberta a nakonec i osudný den, kdy Šimůnkovi definitivně vypadal zbytek chmýří a rozhodl se jít svou vlastní cestou. Já mu říkala, že zrní na druhé straně nechutná o moc lépe, než to tady, ale znáte to puberťáci… Z Jitušky zase vyrostla mladá slepice a měla svou hlavu, naše slepičí cesty se jednoho dne rozešli a už se více nespojili. A kohout Rich? Ten si chtěl poměřovat síly s kohoutkem, co vypadal nenápadně, ale pak vystrčil pařáty (asi bere steroidy) a Rich se nestačil divit. Takže tu dnes nakonec sedím s pro mě cizími ptáky a ne se s mými drahými kuřátky, jak jsem si plánovala. A mí pravý ptačí přátele nakonec sedí na druhé straně, i to se může stát. Poučení pro příští hru? V každém člověku je kus slepice nebo kohouta, musíš ji jen objevit. Tak jako si má kuřátka našla svou cestu, jsem mohla i já roztáhnout křídla a vyhodit je z kurníku, ale kdo ví, jak by to dopadlo. 

Nechci tu probírat celou hru a ani házet špínu na ty dva opeřence vedle mě, myslím, že vy máte přehled, víte, jak jsme hráli nebo naopak nehráli a nemusím Vám tady popisovat každý můj slepičí krok nebo házet shnilé zrní po těch dvou. Pokud byste chtěli přeci jen něco objasnit, klidně mi napište skrze Toma nebo jen tak, ráda se vyjádřím, ale věřím, že mé činy mluví za mě a nemusím se tady snažit dokázat, že jsem hrála a snažit si připsat herní tahy, protože vy víte, že jsem je dělala, a že jistou slepičí moc jsem měla, tak jsem to tady trochu odlehčila. 

Nyní trochu vážněji, zkusím Vám říct, proč si myslím, že si zasloužím váš hlas:

• Vyhrála jsem nejvíce individuálních soutěží ze všech 

• Vyhrála jsem všechny skryté symboly imunity

• Myslím, že na nováčka jsem sehrála skvělou hru

• Dala jsem do toho více než mí dva soupeři

• Myslím, že hodně z Vás si i hru se mnou užilo

• Nezradila jsem lidi, se kterými jsem se spojila první den

• Hrála jsem agresivně, tvrdě, aktivně a nebála jsem se ze sebe udělat hrozbu

• I s tím terčem na zádech jsem došla až sem

• Pravděpodobně jsem vás vyřadila právě já a pravděpodobně to nebylo lehké

• Za nikoho jsem se neschovávala a nevezla jsem se

• I když jsem hrála tvrdě a podváděla – snažila jsem se v konečném důsledku jednat i férově, nevyžívala jsem se v nějakých manipulacích, podrazech apod. Nejednala jsem narovinu, jen když jsem to pokládala za nutné pro svou hru. 

Aby se mé argumenty tvářili alespoň trochu férově, zahraji si nyní na ďáblova obhájce a dám vám i pár důvodů, proč mě nevolit:

• Pro vidinu výhry jsem podváděla a zradila lidi

• Hrála jsem namyšleně a arogantně

• Udělala jsem ve hře nejednu chybu

Ať už se rozhodnete mě volit nebo nevolit, byla to s vámi parádní jízda. Víte, že jsem velký fanda  Survivora, takže už jen možnost hrát alespoň online verzi hry byla pro mě něco jako splněný sen, hrozně jsem se v tom vyžívala a bavilo mě přemýšlet nad těmi herními scénáři, nad vámi a počty a tak vůbec. Děkuji, že jsem Vás mohla poznat a většinu z Vás jsem poznala opravdu ráda a udělali jste mi hru ještě zábavnější a lepší.

A pro ty z Vás, kdo to mají rádi tradičně, nabízím i popis mé hry.

Do hry jsem se dostala díky příteli, Tom jej oslovil, jelikož se ptal na něco ohledně triček na fanouškových stránkách, on však fanouškem není, chtěl jej pro mě, takže i ti méně bystří čtenáři už asi chápu, že jsem řekla ano a do hry se přidala. Napřed jsem si připadala trochu trapně a říkala si, panebože je ti 22 a budeš si hrát na trosečníka online? Budeš jediný trapák, co má občanku a dělá něco podobného a ještě se v tom budeš vyžívat. Hned první večer jsem zjistila, že tady je magor skoro každý, opadl stud a já si začala hru opravdu užívat a neskončila s tím až dokonce, někdy to bylo těžší, ale bavilo mě to a byla to jízda. 

Hned první večer jsem s vámi kecala někdy do ranních hodin a spojila jsem se s Šimonem, následně jsme přidali Jitku a nakonec ještě Riche. K tomu každý z nás měl další aliance na oko, abychom věděli o každé prasklé větvičce. Sdíleli jsme informace, poznávali se a vyžívali se ve hře, padly první sliby na finálové dvojice – konkrétně já a šimon, já a rich a jelo se dál. Bonaire se dařilo, vyhráli jsme obě dvě první výzvy – už v nich se ukázalo, kdo budou ti hlavní tahouni – nejvíce se zapojoval Šimon, Rich, Rito a já, ostatní spíš jen plácali po zádech a psali, jak je to boží. Pak přišli dvě prohry a my museli na rady, já i má aliance jsme měli jasno, chtěli jsme se zbavit hrozeb, což v té době znamenalo de facto lidí, co už hráli a jevili se navíc schopně. Což v té době byl Rob a Mike, naše postavení a moc se posílila a pak přišel Switch. Ocitla jsem se v kmeni, kde měl můj kmen menšinu, takže jsem okamžitě začala jednat. Napsala každému novému členovi kmene a hledala skulinku. Naštěstí kmen byl na dvě poloviny resp. všichni proti Alienovi, takže to nebyla moc těžká práce a stačilo se rozhodnout, s kým jít. Nemusela jsem ani použít HII, která mi zůstala na další kola, což se hodilo. Alien by herně byla asi lepší volba, sice byl hrozba, ale jít s ním by znamenalo snadné vyřazení 3 arubanů. Kdežto jeho vyřazení stav 3 na 3 a patovou situaci. Vyjednala jsem tedy, že když půjde první Alien, druhá půjde Turkiš a následně Honza (aby to bylo fér). A tak se taky stalo, až tedy na toho Honzu, protože pak přišlo zase sloučení a já se vrátila k lidem, se kterými jsem byla celou dobu, a které jsem podporovala, i když byly už v jiném kmeni, důvěra a víra v brzké shledání nás udržela pospolu. Switch nás připravil jen o Kiwi, o které jsem stejně věděla z úst Aliena, že už je s Arubou a zradila. Nelze se divit, měla jít další a věděla to, taky bych utekla k druhé skupině, ale bohužel byla jediná z Bonaire kdo nevyhrál imunitu a to jí zlomilo vaz, díky Artyho HII. Pak přišlo sloučení a hon na Arubu, bylo pár možností spojit síly a založit novou alianci, ale já zůstala věrná své 4ce a tak odcházeli jeden po druhém. Hra byla chvíli trochu stereotypní, až konečně přišel podraz na mou osobou iniciovaný Šimonem, který však nevyšel. Měla jsem uši i oči úplně všude a psala si s mnoha lidmi, takže jsem měla mnoho indicií a varování, hrála jsem silnou sociální hru. Pak už to byl boj kdo z koho, na jedné straně Šimon a Jitka, na druhé straně Já a Rich. Libor byl takový prodejný chlap, který šel tam, kde to pro něj zrovna bylo výhodnější a snažil se si hlavně zachránit zadek a zbavit se silného hráče, když to šlo. Já vyhrála pár imunit a tak jsem tady. Mrzí mě jen, že tu po mém boku není někdo, kdo by si to zasloužil více, nebudu nyní lézt nikomu do zadku, ale myslím, že už tu zaznělo hodně krát, s kým bych bývala ráda hrála, čí hry jsem si vážila, či kdo mi zůstal věrný celou hru. Jestli si tu někdo z těch dvou budou snažit připsat tahy či kroky, které jim nenáleží, pak věřte, že oba spíše prolézali, a že ty hlavní myšlenky, strategie a tahy pocházeli z hlavy mé, Šimona a Richce, ve kterých panovala většinou velká shoda a porozumění, věděli jsme, co je třeba. Každý z nás měl rozjeté nějaké ty postranní hry a sympatie, ale nakonec jsme si to vždy zargumentovali a shodli se.

Tak a co dál. Koukala jsem na tu stránku s miniaturními obrázky lidiček přibližně mého věku na facebooku. Najednou mi přišla žádost o přátelství od nějaké Kristýny. Tak já si řekla oukej proč ne, aspoň to nebudu muset řešit já a přijmula. Hned mi napsala a začala se se mnou bavit jako s nejlepší kamarádkou odvždy. To mě upřímně dost vyděsilo. Něčím mě však zaujal Šimon a tak následně po zjištění, že se zná s moji spolužačkou, jsem mu napsala. Ihned jsme si rozuměli. Potom jsem však musela uvažovat nad tím, abych se s někým spojila, protože zítra byla hrozba kmenové rady. Šimon mi přišel fajn a tak jsme se hned spojili i herně. Oba nás překvapovala Týna, která podle všeho psala hned všem, ale i tak jsme si řekli proč ne. Jsme všichni nováčci ale dohodli jsme se, že potřebujeme ještě někoho. Tím by ideálně mohl být v tu chvíli pro nás neznámý Richard, který tu byl až pozdě večer a byl to taky nováček.

Poté už se hrálo a já byla ráda, že mám alianci fajn lidí. Byly výzvy a 2x jsme vyhráli. Tak si říkáme, super to jde skvěle. Poté jsme však 2x prohráli. Museli jsme se dohodnout, koho chceme pryč. Nejprve to bylo jednoduché, Rob už hrál a moc tu nebyl a nikdo ho moc neměl rád. Proto šel on. Pak to bylo tak, že jsme věděli, že Kiwi, Honza a Michal jsou spolu, Libor někde neurčitě plave a my jsme spolu. Tak jsme opatrně k sobě přibrali Libora. A díky tomu jsme vyhodili Michala. Kluci s nim však měli alianci a Honza byl naštvaný. Taky chtěli alianci s námi, přišlo mi to jako hloupost, možná aby se cítil v bezpečí. Říkali jsme si, jak to máme vyhraný, že jsme v přesile. Ale Tom nás nemile překvapil a udělal Twist.

Já se ocitla v původním Bonaire, což by měla být výhoda, ale zjistili jsme, že Kiwi s druhým kmenem spolupracuje a že je na jejich straně více jak na naší. Takže vlastně jsme v přesile nebyli. Tenhle twist měl ještě jednu záludnost. Díky číslům, které jsme si vybrali, jsme byli rozděleny do dvojic a Tom nám zadal, co máme udělat. Kdo vyhraje svůj duel tak dostane speciální imunitu pro tuto výzvu. Udělej maskota. No a máš to, Jitko. Ty a kreslit no to potěš, to bude hrůza. Tak jediná má možnost na záchranu bylo něco vyrobit, protože kdo dnes nevyhraje, jde domů. K mému štěstí se mi to povedlo a to nejen mně, ale i mým Bonarie klukům. Kiwi jako jediná z původního Bonaire neuspěla. Chtěli jsme pryč Artyho a ten dal Hii, takže šla ven Kiwi, která přeci jen s nimi nebyla v tak těsném spojenectví.

Potom to zase bylo, že když prohrajeme výzvu a bude to 3:3. V druhém kmeni však prý situaci měli pod kontrolou a nic by jim nemělo hrozit ani, kdyby prohráli. Dopadlo tedy vše dobře, protože Libor na výzvu přišel a díky tomu jsme my na kmenovku nešli. V druhém kmeni šla domů Turkiš, takže naše aliance zůstala celá. Další obří risk se naštěstí nekonal, protože nás Tom sloučil.

Následná má reakce byla pouze, sloučení a já tam jsem? Wow. Přes toto problematické sloučení jsme se dostali.

Následně jsem byla ráda, že mohu výzvy dělat sama za sebe, protože přeci jen přes internet se špatně něco dělá dohromady. Byli jsme opět v přesile, takže jsem neměla žádné pochybnosti. Postupně však pochybnosti začali vyplývat na povrch. Zjistila jsem, jakým způsobem to v druhém kmeni dostali pod kontrolu. A to mě poněkud vytočilo. Potom jsem se však uklidnila. Následně jsem si hájila Škubce, protože pro ně obětovali Turkiš, a teď měl být vyhozen jen proto, že Týně píše? To jako vážně? Tak s ním a Trsou půjdeme dál a půjde pryč Arty a Mery, protože kluci nám všem pomohli zachránit si krk. Ale to nešlo, protože Arty měl Hii. Teda Arty měl Hii přesně do té doby, než se Týně nehodilo do krámu nám říct, že ho má ona. Možná kdyby k němu přišla právem, tak by mě to tak neštvalo. Takže na popud Týny lži jsme vyhodili kluky, kteří se pro nás obětovali a navíc případně mohli vyhrát Hii. To byla jedna z dalších věcí, kvůli které u mě bujily stále větší pochyby o tom, jak Týna hraje hru. A ani trochu se mi to nelíbilo. Tehdy jsem se měla více naštvat a jít s Artym. Šimona by nebylo těžké přesvědčit, protože Týna ho v f4 nechtěla. U Libora by to bylo horší, měl Týnu rád. Ale neudělala jsem to, protože jsem stále chtěla věřit tomu, že jinak k nám byla upřímná. Nejdříve šel ven Honza, protože šel záměrně proti Richovi. Hned poté Arty, kterého se jen Týna bála, že by ji porazil. Hned potom mi došlo, že jsem si měla víc věřit, protože jsem se postupně začala dovídat další věci, ve kterých mi Týna lže. Především díky Liborovi ale i od jiných. Proto jsem šla za Šimonem s tím, že se mi to už fakt nelíbí. Takže ano Šimonova manipulace se mnou proti Týně byla taková, že jsem mu napsala, jestli nechce se mnou jít proti ní, protože mi vadí, že lže. To se chlapec musel opravdu moc snažit, aby mě ukecal no…následně mi však bylo sděleno, že celá porota moc dobře ví o Šimonově plánu, jak mě zmanipuloval. To mi přišlo vážně dost komické. Ale co, nemá cenu někoho přesvědčovat, já vím, kde je pravda a to mi stačí.

Tady však nastal malý kolaps, kdy Mery šla dobrovolně ven, aby Týna zůstala ve hře. Nevím přesné okolnosti, je však pro mě celkem záhadou, co přesně se stalo. Kdyby se tohle nestalo, teď vše mohlo být ještě jinak. Ale stalo se a už se to nezmění. Takže Mery byla venku a ve hře zůstala naše pětka z Bonaire. No jo, super. Ovšem bylo jasné, že Šimon a já jdeme pryč. Šimon první protože já jsem blbka, která se nechala zmanipulovat a vůbec nemá svoji hlavu, takže Šimon byl větší hrozba. Nevyhrál imunitu a tak šel. Nemohla jsem s tím nic dělat.

Čekala nás poslední výzva a to natočit video. To byla asi výzva, které jsem se nejvíce bála, jak ji vůbec budu dělat. Také jsem měla velmi málo času ale i přesto jsem se ve středu pustila do točení. Pár záběrů bylo, ovšem hned večer toho dne jsem začala dost kašlat a dostala jsem teplotu. Zde mám doporučení: Nenatáčejte v 10ti stupních v kraťasech venku. Takže jsem si musela zbytek poradit ve čtvrtek doma. Ale nakonec z toho přeci jen něco vylezlo. A i když jsem nevyhrála, věděla jsem se, že půjdu pryč s pocitem, že Tomovi se líbilo.

Zde však následoval omyl. Na kmenovce to bylo 2:2, ovšem já jsem nebyla ten, kdo tam byl napsaný byl Libor. To byly celkem smíšení pocity, měla jsem jít do duelu já a ne Libor. Bylo mi dost smutno, protože se za mě postavil a teď mohl vypadnout. Poté jsme měli hlasovat znovu a já opět dala Riche, protože kdybych dala Libora tak by šel domů. Vím, že mě měl Rich rád a že proti mně jít nechtěl. Ale nemohla jsem Libora jen tak poslat domů. Věděla jsem, že Rich rovnou taky nepůjde a bude duel. A duel vyhrál Libor. Tak to dopadlo tak, že jsme ve finále my tři.

To byl zkratkově popis mé hry. Nyní bych se ráda vyjádřila ke zbylým finalistům a také Richovi.

Richi, tvoje vyřazení nebylo rozhodně záměrné. Nechtěla jsem ano, nechtěla, ale stejně jsem nechtěla Libora. Snad pochopíš, proč jsem tedy udělala to, co jsem udělala. Doufám, že si to nebereš osobně a časem mi odpustíš. Jsi fajn. Uznávám tvoji hru i tvou loajálnost.

Libore, zezačátku jsi tu moc nebyl a podnítil si spoustu lidí myslet si o tobě že jsi neaktivní ale také spoustu, že jsi silný hráč. Nejvícekrát bylo tvé jméno napsáno na kmenovce. Asi jsme takový hezký protiklad. Těžko říci co je lepší a co horší, netroufám si posuzovat. Postavil ses za mě a toho si cením.

Týnko, tady už asi ani nic nemám co říci. Vadí mi tvé lži. Asi jsem jen člověk, který to nedokáže zpracovat. Když říkáš, tohle jsem nedělala a je víc než jasné že ano, tak to moc upřímné nebude úplně nejlepší cesta. Ano, všichni ví že si mě chtěla do finále a všichni také ví, proč si mě tam chtěla. Je jedno, jestli je to pravda, jde o to, že ty si to myslíš. Nebylo to nic osobního a čistě mi vadila tvá hra, dokud si se nezačala navážet do mé rodiny a psychicky mě deptat. A to tvé sprosté nadávání byla taková hezká tečka na závěr. Tohle na mě fakt neplatí. Taky jsem si všimla, že abych já měla lidi, se kterými hraju ráda, je zločin. Zajímá mě stále, proč.

A ještě k tobě, Tome, děkuju ti, že jsem si u tebe mohla zahrát. Hra byla zajímavá a hodně mi dala. Také mě bavily tvé výzvy, i když občas jsem byla naštvaná, protože jsem neměla ani sebemenší ponětí, jak ji mám udělat. Nakonec jsme se však poprala se vším a nikdy jsem nevynechala. Jsem ráda, že jsem se dostala až do finále hlavně proto, že jsem si mohla užít vše, cos na nás připravil.

Všimla jsem si, že je zvykem, do finálovky psát, proč mě máte volit. Nemyslím si však, že je to optimální způsob. Chci, abyste volili pro toho, kdo si to podle vás zaslouží. Každý z nás, co tu jsme, má úplně jiný způsob hry. Někdo drží lidi ve strachu, někdo zase v nejistotě, ale i tak se probojují do finále. Asi bych se měla naučit více se chvástat. Nemyslím si, že jsem hrála špatnou hru. Byla jen ještě úplně jiná a těžko říct, komu se co zamlouvá. Snažila jsem se být také loajální a nepodrážet lidi. Bohužel pro můj vlastní klid v dušičce to nakonec nešlo.

Na závěr snad jen řeknu, volte podle sebe a ať vyhraje ten, kdo má vyhrát.