No to si takhle žiju můj nudný život, do práce, z práce, když jednoho dne mi napíše můj bývalý spoluhráč Kelly, jestli nechci hrát u něj v 8. sérii Survivora. Sakra, Kelly nemám bohužel čas, sorry, ale hrát nebudu. No o nějaký čas dále, zase ten Kelly, prý jestli nechci hrát v jeho 11. sérii. Kelly no ták, fakt nemám na to čas, nezvládal bych to moc časově, nebudu hrát, možná jindy. Neuběhlo zase tak dlouho a zase on, že prý jestli už mám čas. No nemám Kelly, ale nemohu ti dávat košem dokola starej brachu, tak se teda zapíšu. Je asi čas na návrat, po těch třech letech. A bylo to.

A dnes usedám na třetí porotcovskou sesli. Cože to? Kde už jsem to viděl …. Ahá, pokaždý když hraju, skončím zde na té vyhřáté třetí židli. Osud, náhoda, na víc prostě nemám? Toť otázka. A prej napiš závěrečku. Tssse, to je jasný, jako za časů Cubbiho (dej jeho sériím Pánbůh věčný klid), pořádnou, dlouhou a macatou … ty se tu moc nevidí no, bohužel. 

No a teď bych sem měl stočit ke hře, ne? No tak fajn …

To takhle byli rozdány kmeny, nějaká Aruba že jsme, a bavte se, přátelte se, milujte se, množte se … jaj to už jsem jinde … no prostě jako vždy, každý se poznával, uzavíral aliance, jedni aktivní ostatní méně, kupodivu já si ten čas našel, byl jsem tam, to jsem ani nečekal … No tak se to míchalo, aliancovalo, nějak se to sešlo, a byla tu první prohra … Pujde Pep(i)čus, protože má velký péro, rozhodlo se v kmeni, ale v tu chvíli se tu objevila nějaká Ráchel, ty hovadiny, co ona psala do kmenového chatu bych vám přál vidět … no Pep(i)čus byl neaktivní, ale co, ta je tak blbá, že musí jít první, rozhodlo se v kmeni … a večer dělala Ráchel pápá. 

Druhá výzva, druhá prohra, co to kur*a? No co no, stejně je Pep(i)čus neaktivní, tak pujde teda, i když někteří chtěl radši nějakýho aktiva, to by nás ovšem stálo dva lidi, no a to by bylo padlý na hlavu. Někdy v tom okamžiku, mi byla sdělena, že jistý Alien, člen kmene a aliance, prý má v druhém kmeni nějakýho spolubojovníka. Jakože fakt? Tohle on si dovoluje? No teda počkej! Ty pujdeš!

Třetí výzva výhra … konečně, paráda! Tak se mi to líbí (Fakt se mi ten pokřik nechtěl namlouvat, ale nakonec jsem se rozhodl, že to dám, že jim ukážu, jaký mám krásný hlas)

Čtvrtá výzva výhra … no moc pěkně Aruba, moc pěkně … stavy jsou srovnány.

A buuuummm prásk … Kelly the Chief pravil: „Vyberte si čísla 1 až 7“ … co to tu smrdí? Fajn, budu trojka no.

Večer pak na nás vybafl, že prý jako je twist a jakože ti co jsou lichý v Arubě a sudý v Bonaire tak se smísí a naopak … co to sakra děláš? Kelly, proč nám sem cpeš ty tři Bonaireský příživníky? Mor na tebe. Jo a prý taky že budeme bojovat o individuální imunitu proti stejným číslům, opačného kmene a každý z dvojice bude mít svoji. No teda, ty jsi to vymňouknul. Ale zase dobře vymyšlený, to teda uznávam. Ale toho maskota ti nezapomenu! (chudák želvák Edward nedostal ani hlas, a to jsi ani nedal popis jeho historie!). A mezi těma třema, co k nám dorazili, byla jakási Clarice (to je děsný, Kristýna nebo Týna, to zní líp, ale co) a ta začala vířit vody, cákat na lidi a tak, celkem jako šikovná no. No dostalo se k nám (myslím mě a Škubce, nevím jestli k Terce), že prý ten náš Alien, že se chce přidat k nim třem, tak teda pujdeme za tou rošťandou, co se tu tak šplouchá, a navrhneme, ať dneska jde Alien, že jako jestli by do toho šli. Prý jako že jo, ale něco za to. Že prý dneska Alien, ale příště někdo z nás a pak z nich. Taková kravina … ale tak souhlasili jsme a Alien vážně odešel. No tak paráda, to by bylo zažehnáno. Ale v tu ránu se objevili zprávy, že můj spojenec, nyní nacházející se v druhém kmeni, kuje pikle proti nám, své aliance a různé takové zvěsti. A semínko pochybnosti bylo zasazeno. 

No a následovala kmenová výzva v nových složeních, no a já byl nahranej, jednalo se o vítěze real survivorů a jistou hádanku „kdo je kdo“ … přiznávám, na survivora jsem poslední leta moc nekoukal, takže jsem neměl páru jak se jmenují a odkud jsou (a navíc těch spoilerů, brrr…). Ale tak jsem se do toho nakonec nějak dostal, vzal to nakonec logicky, už jsem si to pospojovával, když se ozval gong a druhý kmen vyhrál. Jak mě to sralo, takhle blízko (správně jsem měl 5 ze 6) a bylo to pro mě tak důležité. Potřeboval jsem tenhle nový kmen bez rány. Bohužel. Jelikož jsme se začali s tou dívkou, co si k nám dovolila do kmene proniknout, s kolegou Škubcem víc rozumět, on víc, já míň, tak se oprášila ta stará dohoda, že by měla jít teda Terka. Buď to mohlo být tři na tři a rozstřel nebo tohle potvrzení cti a důvěry pro novou alianci. Totiž ze semínka pochybnosti mezi tím vyrostl strom a ten se kymácel. No a jelikož tahle holka, ta Clarice, teď už se necákala, teď už vířila vlny, začala si nás postupně dostávat. Vypadalo to slibně. V tom ke mně mluvil rozum a říkal: „Nedělej to, nedělej to, nechte to tři na tři.“ „Ale to by nám ta holka pak nevěřila,“ říkala ta druhá část, ta mrcha, kde byla nyní vykvetlá jabloň. A pak jsem tu největší kravinu všech dob udělal! Pravidlo číslo 1 – nevěř sladkým slovům dívky! Pravidlo číslo 1a – Vůbec nikdy v životě nevěř sladkým slovům dívky z druhého kmene! Jenže tohle plavidlo jsem přehlídl jako největší jouda a udělali jsme největší herní a pro mě i morální chybu, poslali jsme pryč spojence, hodnou holku a věrného člena kmene – Terku. Bylo to těžké, ale to v této hře je daný, že se budou dělat těžké kroky, hlavně když nám to pomůže dál. Opojeni, že jsme stvrdili důvěru k nové alianci, jsme končili večer. A blbosti se trestají!

No a hned tu byla další změna - spojení kmenů. Sice čára přes rozpočet, ale tak byl zde počátek nové aliance, která se bude zbavovat soupeřů a pujde vzhůru (vsuvka - mozku to jsi to fakt neviděl, to jsi fakt byl takové hovado zaslepené? To nečumíš na Survivory v televizi nebo co? Jak jsi vůbec přemýšlel?). Stačilo pár rychlých zpráv a teprv teď mi došlo, jak ono to s tou „aliancí“ vlastně bylo … vlastně nebylo … no prostě žádná nikdy nebyla, tahle ta divoženka z druhého kmene byla celou dobu se svým kmenem a bojovala jak mohla, zblbla dva lidi, zničila důvěru, ale hlavně zničila kmen, který pro ni bylo nutné zničit, měla totiž svůj. Taková kravina, taková píčovina, nedůvěryhodnost ve své spojence, to všechno nejen mě, ale můj kmen stálo hru. Bohužel jsem byl v epicentru zničení Aruby jako jeden z katalyzátorů. 

Ještě ten večer jsem sledoval, jak začíná hon na Arubu, ani vyhraná imunita mi už radost nedělala, sledoval jsem jak vypadla Aja. Stáhl jsem se do ústraní, s druhým týmem skoro nekomunikující, mému týmu jsem už nevěděl, jak bych měl pomoct. Tak jsem seděl v koutě a čekal, jako bačkora, zda se neobjeví skulinka, kudy by se dalo prosmýknout, možná že se i objevila, ale zase se rychle zavřela. Vzdal jsem to, jen jsem čekal. Odešel Škubec a to byla poslední rána do hlavičky hřebíčku, zatloukající se do mé rakve. Už jsem věděl, že jsem další…

No a teď tu sedím na v porotě a píšu tuhle závěť, aby i další generace věděli, co se dělo po dobu 15 dní v Karibiku. Zbytek příběhu musí už dopsat jiní. 

Závěrem pár poznámek a názorů na některé jedince:

Alien – Ty jsi byl můj cíl potom, kdy jsem se dozvěděl o tvém spojením v druhém kmeni, navíc 

jsi byl silný hráč, cíl i jiných a tuto hru si musel opustit. Osobně jsme si nikdy moc nepokecali.

Terka – Dlouho si nepřestanu vyčítat, ať herně či morálně, že jsem tě jen tak poslal domu. Je to

jen hra já vím, ale moje morální hodnoty zase klesli. Věděl jsem, že se na tebe můžu spolehnout, ale beztak jsem tě hloupě odstřihl. Bude to možná vypadat, že teď dolejzam, ale tohle jsem fakt podělal, omlouvám se, i když to asi stačit nebude.

Aja – Poklad kmene Aruba, velice aktivní hráčka, která dokázala pobavit i rozesmát. Ty jsi neměla jít z Aruby jako první …

Škuby – Bratr ve zbroji. Můj blízký spojenec a spolupachatel tzv. Velkého průseru. Vkládali jsme 

chlape důvěru ve špatné lidi, a těm správným jsme nevěřili. Děkuji ti za hru, hodně jsme 

pokecali, hodně se pobavili, byl jsi po mém boku vždy.

Arty – Druhý bratr ve zbroji. Chlape mrzí mě vše, vše co mělo být řečeno, jsme si řekli. Byl jsi mi 

taky blízkým spojencem, bohužel jsem se rozhodl podle prdele, ne podle rozumu nebo

srdce. Bojuj chlape, po mém boku jsi stál vždy, já po tvém bohužel ne. Ať tě síla provází.

Simon – My jsme si dobře pokecali, nemuseli jsme ani moc probírat hru, bavilo mi s tebou

komunikovat.

Clarice – Ty jsi nám dala! Rozehrála jsi silnou hru, intrikařila, podle mě někdy až moc a zbytečně. Některé tvé kroky mě mrzí, asi si se do toho dost vžila, možná to pro tebe bylo důležitý, nevim. Nebudu ti nic vyčítat, ba naopak, píšu to přece jen s chladnou hlavou. Hraješ hru tvrdě, bude zajímavé sledovat další průběh hry. 

Zbytek Bonaire a Mery – Kdo jste? Já vás neznám! Někteří můžete být fajn lidé, ale bez komunikace se to nikdy nedozvím. Jo a ať vás sežerou krokodýli! 

Slova na konec:

Díky Kelly za hru u tebe, musim říct, že v tom množství všeljakých jiných survivorů, ty si vedeš nadprůměrně dobře. Hrálo se mi u tebe super, chybí ti tu ale atmosféra starých Cubbiho her. Nevím jestli se to dá nějak zlepšit, ale Kellyvor má dle mého budoucnost a drží si slušný standart. Žehnám tímto dlouhému působení. 

Ve své závěrečce jsem chtěl být zahořklý, kyselý a nasraný. Ale když máte chladnou hlavu, uvažujete rozumněji. Do své hry jsem dal maximum času, snažil jsem se i na výzvách. Hru jsem tentokrát nehrál úplně dobře, protože nejdůležitější krok jsem prosral. Ale zase jsem nebyl neaktivní měkota, co tu jen tak občas je a ukazoval jsem i drápky. Jsem spokojen tak z 40% ze své hry. Asi to vše mělo být zanmení, že mám online survivory zabalit! Nebo ne? Jak mou hru vidí ostatní, to je jejich věc, a nebo se s tím svěř na Facebookových stránkách Kellyvoru, rád si to poslechnu.

Snad se vám ta esej lidi chtěla číst až do konce, ale jsem z jiný školy a závěrečka musí být pořádná!