Zrovna se nacházíme na 5. výzvě o imunitu a my, kmen Aruba, míříme na kmenovou radu. Nikdo z nás není nadšen, že musíme podstoupit tuto nepříjemnou část soutěže. Přicházíme na kmenovou radu, Kelly nám přikáže, ať zapálíme pochodně a postupně usedáme na místa, které jsou určené pro potřebnou kmenovou radu. Všichni se na sebe díváme, mlčky si dáváme navzájem najevo co je zapotřebí, ovšem vše se může obrátit. Kelly počká až se utišíme a následně posloucháme jeho otázky a v hlavě nám šrotují odpovědi. 

Nikomu se nám to nelíbí, že musíme sedět na oněch osudných místech, kde se rozhoduje o budoucnosti ve hře. Každý přemýšlí nad otázkami. „Budu to zrovna já?” „Drží se mnou lidé, kterým věřím”? Všichni, kteří jsou zúčastnění, tak přemýšlí. Následně se naskýtá daná situace. je to tady, všichni jsou nervózní, někteří si koušou nehty, někteří nervózně dělají pohyby, které by normálně nedělali. „Neeeee, je to tady, poslední sekundy” šrotuje všem v hlavě.

„Tak co Clarice, zapadla si do kmene?” zní u úst moderátora. „Opravdu mě promíchání kmene překvapilo, a myslím že mohu mluvit za všechny jak tady sedíme.” Mlčky všichni přikyvují a pozornost se opět vrací zpět. „Pro nikoho to nebylo příjemný, navíc když jsme se objevili v menšině, ale každý má stejné šance a vždy se dá bojovat jen se musí věřit. ” Všichni souhlasí a otázka jde na Trsu. „Tak co Trso, máš obavy, že by se zde mohla naskytnout zrada?” Pohledy se ubírají směrem k Trsovi. „Po promíchání kmene, to vypadalo jasno, 4 původní Aruba a 3 Bonaire, výhoda byla na naší straně, ale tahle hra je o překvapení a může se stát cokoli, zde se dějí kroky, které jsou zásadní a udávají kroky, které ovlivní další postup hry.” „Hmm zajímavá odpověď” hovoří Kelly a jeho oči se obrací směrem k Drlousovi. „Jsi v kmenu nejmladší, i když jste tři z Bonaire, nemáš strach, že se spojí a otočí se k tobě zády?”„Nevím, tahle hra je opravdu plná zvratů, ale věřím svému úsudku a pokud tak bude, vše by mělo dopadnout dobře.” Následuje minuta ticha a všichni přemýšlí, co by tahle odpověď mohla znamenat. Na řadu jde Škubec. „Škubci, myslíš, že někdo vlastní skrytý symbol imunity?” Škubec se zamyslí a po chvílí vyřkne svou odpověď. „Je to těžká otázka, tahle paranoia tady panuje, symbol může mít každý jak tady sedíme, ale věřím, že je brzo na zahrání skryté imunity. Navíc tady sedíme v počtu, kteří vyhráli svůj souboj a tudíž se nemusejí bát, takže pokud ho někdo má, ať už svůj souboj vyhrál nebo ne, tak se nemusí bát, jistotu má buď teď a nebo později, je třeba vychytat správný čas a ve správný čas ho využít.” „Hmmmm, tak to je opravdu zajímavá odpověď. Teď ty Šimone, podobná otázka, jste v menšině, v bývalém Bonaire většina, myslíš, že zůstanou soudržní?” Šimon se zamyšleně podrbe na hlavě a následně odvětí. „Jak již bylo řečeno, všechny překvapilo, že z ničeho nic se kmeny proměnili, jsme v nevýhodě, ale stát se může cokoliv. Co se týče zbytku z druhého kmene, snad zůstanou soudržní a nikdo nepřeběhne, ale je to přece hra. Stát se opravdu může cokoliv.” „Zbývají nám poslední dva. Takže Turkiš, dnes jsi málem získala imunitu bez boje, jaký to byl pocit, věřila si že to tak zůstane?” „Neříkám, že mě to nepotěšilo, vyhrát souboj o individuální imunitu bez boje, ale já se nevzdávala a i tak jsem na své výzvě pracovala, až jsem se nakonec dozvěděla, že budu muset bojovat. Jsem ráda, že jsem to nevzdala a bojovala až do konce.” Odpověď, která vyzněla z úst Turkiš, byl zajímavý a jde vidět, že jen tak se nevzdává. „Takže jsme pomalu u konce, před následným hlasováním.” Pronesl Kelly a pokládá otázku Alienovi. „Aliene vidíš v kmeni nějakou hrozbu? Máš strach nebo se cítíš v bezpečí, či se považuješ za silného hráče?” Alien se zamýšlí a po pár sekundách se nadechuje ke své větě. „Co se týká hrozby, myslím, že hrozba je tady každý, ať už se projevuje více či méně.  Nelze nikoho podcenit. Já si myslím, že strach zde má každý, každý může vypadnout dnes nebo zítra, to že někdo imunitu má nebo ne, neznamená, že se může cítit v bezpečí další dny. A co se týká mě? Myslím, že v této hře pasivní nejsem a proto můžu mít na zádech terč. Ovšem vše je o osudu.” Zazněla poslední věta, člena z kmene Aruba.

Následně Kelly projel svýma očima po všech hráčích z kmene a následně pronesl větu. „Nastal čas na hlasování, prosím Clarice,běž první.” Clarice se zvedla a váhavým krokem vykročila k místu určené k psaní na vyloučení osoby. Po skončení všeho hlasování, Kelly odchází pro hlasy. „Až hlasy přečtu, rozhodnutí je konečné, vyloučená osoba musí opustit své místo. Vyloučená osoba je .......”