 Takže začnu lidi tím, že jsem moc rád, že mi Tom tehdá napsal, jestli si chci zahrát online Survivora a já váhal, jestli to nebude nějaká blbost. Naštěstí jsem kejvnul, atak má cesta začala tím, že jsem se objevil v kmeni Diakha. Ze začátku jsem tam nějak moc nepsal, ostatní taky tak normálně, nic extra, jen samé klasičky typu “Já jsem Pepa, on je Franta”. Potom se nám trochu rozepsal Martin, který už tuto hru znal a tak nám výpravěl, jak řádil ve Srí Lance a mně to nevadilo, páč jsem si říkal, že mít v kmeni někoho, kdo tomu už rozumí a zná, není na škodu. Taky jsem si začal trochu víc psát s Hankou AKA Dvorakoova, která později sehraje důležitou roli v mé cestě za vítězstvím, respektive porážkou. Ale nepředbíhejme. Přišla první výzva o imunitu a s ní i týmová spolupráce. Každý z nás se zapojil, vyšla z toho “Záchodová kmenová rada”, která, světě div se, stačila na druhé místo a tudíž i na výhodu v podobě absence na kmenové radě. Potom byl klid, drželi jsme spolu, nedělal jsem si zvlášť nějaké tajné spojenectví. Poté Kelly hodil na web další výzvu o imunitu. Šlo o vytvoření kmenové imunity. A já tak přijdu ze školy, sedím doma a v tu chvíli se to ve mě zlomilo. Napsal jsem do skupiny, že se o to postarám, vzal papír a tužku a nakreslil představu své kmenové imunity. Ostatní se taky snažili, ale shodli jsme se, že můj návrh pošleme jako konečný. Tak se i stalo a později večer, kdy jsme vyhráli naši další imunitu jsem měl dobrý pocit, že jsem pomohl kmeni a zároveň to byl okamžik, kdy jsem do týhle hry tak nějak spadl. Toho večera jsme si ještě v Diakhce psali o tom, že musíme držet spolu atak. Jako na potvoru, jak se říká, bylo v další epizodě senegalského pekla promíchání kmenů. Upřímně mě to ani moc nepřekvapilo, jelikož jsem den předem ještě koukal na minulou sérii a tam to bylo podobně. Nastal tu však ještě jeden problém, další den jsem jel do nemocnice s obrnou lícního nervu. Dopadlo to tak, že jsem v nemocnici doteď s tím, že mám boreliozu. Ale ani to mě nemohlo zastavit, abych tuhle hru nedohrál až do konce. No takže jsem byl ve staronovém kmeni NewDiakha, kde jsme byl z původního kmene tři (já, Martin a Tezzinka) a zbytek byli ostatní. Přiznám se, že dlouho po tom jsem ještě nevěděl, z jakého jsou ti lidi kmenu. Zase jsme se začali tak nějak seznamovat a poznávat. Samozřejmě jsem také bral info od Dvorakoove, jaké to mají oni a ať se drží, že po sloučení budem zase stará Diakha a půjdeme po ostatních. Ona byla stále v rozpacích z promíchání kmenů, já už se připravoval na další výzvu. Pokud si dobře vzpomínám, byly to různé rébusy pro každého z nás 1v1 proti druhému kmeni. Tenhle typ výzvy mě dost bavil, proto mě mrzelo, když Kelly prohlásil, že druhý kmen vyhrál. Nadruhou stranu jsem si říkal, že jsou aspoň v bezpečí holky v tom druhém kmeni, nemluvě o Just Kingovi, který na Ostrově Samoty mohl buď chytat lelky, pojídat známé senegalské proso nebo se obšťastňovat přítomností pohledných mořských pan z Atlantiku. Tak jako tak, věděl jsem, že po dnešní kmenovce se stane nový člen našeho kmene. Popravdě už si nepamatuju mé myšlenkové pochody na ten večer, ale od zbylých členů padlo slovo Martin a mě v tu chvíli přebíjel fakt, že tu hru zná a tak bude silný soupeř, než, že byl semnou minulý den ještě v kmeni. Navíc jsem nevěděl, co od něho můžu čekat, takže šel. A když teď na to tak myslím, tak už vím proč jsme ho napsali, no jistě. Nezúčastnil se výzvy a tak bylo jasné, že ho všichni napíšou, už jsem si vzpomněl. No takže Martin si za to mohl sám, idkyž mohl dokázat velké věci. Otočme list. Další dny na senegalských pláních jsem věnoval upevnění si spojenectví s Tezzinkou a Just Kingem. Věřím, že jsme měli pevnou Ali a drželi při sobě. Dvorakoova mě taky občas informovala, jak si vedou oni a jakou má sama pozici. Co se týkalo další výzvy, šlo o vytvoření kmenové vlajky. Zase se všichni snažili, jen Tezzinka zrovna něco měla a Ozzy se taky myslím moc nepředvedl. Z návrhů vyhrál ten od Verů a tak putoval směrem ke Kellymu a porotcům. Na neštěstí pro náš kmen opět vyhráli ti skřeti od vedle a my se tak museli znova strachovat o své krky, jako Kryštof Harant za dob stavovského povstání, když uviděl kata Mydláře. Ano Kelly, ty si v našem případě ten kat. Ale zpátky ke kmenovce, jelikož, jak už jsem psal o pár řádků výš, Tezzinka se této výzvy nezúčastnila, byla jasným terčem jako minule Marťas. To jsem samozřejmě nemohl nechat jen tak a snažil se Verču a ostatní přemluvit, že byla vždycky aktivní, jen dneska neměla den. I tak byli členové naší squady neúprosní, atak jsme museli dát Tezz sbohem. Byl to první hráč, u kterého mě mrzelo, že vypadl. Co už, hra pokračovala dál. Další dny, mám pocit, jsem také začal sympatizovat s Crisem. Skvělej týpek hned od začátku a taky na něj ještě dojde, nemějte strach. Bavili jsme se spolu o symbolu imunity, který získal Just King na samotce (což se později ukázalo jako fejk) a možná i tohle byl jeden z mých klíčových špatných tahů, jelikož jsem na Just Kinga natáhl pozornost se symbolem a tak ho brali jako hrozbu a ne dlouho po sloučení kvůli toho vypadl. Doteď mě to štve. Také jsme probírali Ozzyho, že jestli prohrajem další imunitu, tak půjde. To ještě potvrdil, když při snad nejdelší výzvě co tu byla nehnul ani prstem. A přiznám se, že i já už byl po půlhodině v koncích. Bylo dost těžké najít všechny ty bývalé soutěžící, jejich série a pak z toho ještě sestavit souvětí. Velmi vyčerpávají, ale nakonec jsme to zvládli, velké zásluhy měla podle mě hlavně Verča a Cris. Díky toho se vlastně Ozzy ještě udržel ve hře a na scénu přišla kmenovka pro naše soupeře. K tomu, že vypadl Peťan nemám absolutně co říct. Nikdy jsme si nenapsali, nevěděl jsem o něm vůbec nic, takže mi bylo tak jedno, že vypadl. Kdoví, třeba by mě dostal až do finále. O tom můžeme polemizovat. Najednou to konečně přišlo, den D, slyšte fanfáry, trubci trubte, bubeníci bubnujte, hráči Kellyvoru hrajte - nastalo sloučení. Mé pocity byly v tu chvíli smíšené, ale byl jsem rád, že mám základnu v pevném jádru původní Diakhy. Ze začátku jsem chtěl také držet s šachovým mágem Crisem, ale došlo mi, že má své pevné vazby s Verů, Dumbem, Lucy a taky možná Ludvíkem. A můj věrný spojenec Dvorakoova si udělala přátele v podobě Karla a Janišky. Počty byly dané. Dva tábory po šesti, musíme Ozzyho přetáhnout na naši stranu. To se nám tak nějak i povedlo a po další skvělé výzvě, kdy jsme tipovali počet knih a velikost otvíraku, Lucy vyhrála tu výzvu, jsme si vybrali Dumba. O tom jsem také moc nevěděl a proto jsem byl jeden z protagonistů, který si brosil zuby na jeho vyřazení. Podle mě velmi silný hráč, který by všem ještě dost zavařil a docela mě i mrzí, že jsem neviděl více z jeho hry. Každopádně rybář musí být skvělý. Palec nahoru za mě. Nyní už všechno vypadalo hladce s jasnou taktikou, nás sedm vyhodí jejich pětku a pak si to rozdáme mezi sebou. Od téhle chvíle jsem se začal fakt snažit. Další imunitu jsem získal spolu s Janiškou za nejlépe hodnocené pokřiky. Večer měl být rutina, avšak Zděnka se chytla do pře s Lucy a Verů. Nastaly nějaké hádky, lítaly pěsti, doteď nechápu, že žádná z holek neměla vyřazené zuby. Pak se začlo v naší Ali sedmi, že Lucy lže a nikdo jí nemůže věřit. Dostala na záda terč a všichni ji chtěli vyřadit. To se lehce řekne, ale Lucy jakožto hráčka za všechny prachy vytasila svůj skrytý symbol imunity. To samé udělal také nervózní Cris, idkyž v té době byl ještě daleko na našem seznamu. Suma sumárum, další vyřazená osoba se stala Just King, můj blízký spojenec. A jak už jsem psal, bylo to podmíněno také tím, že jsem na něho natáhl pozornost. Sory za to kámo. Takže ráno to pro mě nebylo nejhezčí probuzení, ale musel jsem se s tím smířit a hrát dál. Krom toho mi zvedl náladu Kelly. Přijdu na lůžko ze snídaně a říkám si, že si můžu zkusit najít skrytý symbol. Tak mu píšu “2A brácho” a on na to “našel si medvědí hovno” a já “však imunita má mnoho podob, naval symbol” a on “chceš symbol, vyser si oko” a já na to “chceš, aby tohle byla tvá poslední série Kellyvoru, jestli ne, tak mi ten symbol mrskneš tadyhle do kapsy” a Kelly “ty sráči, ten symbol ze mě nikdy nedostaneš”. A víte co, dostal jsem ho z něj. Takže jsem byl happy jak sviň a ještě měl u Kellyho získaný respekt. To prostě chceš! Ten den jsem také dostával nabídky od Lucy, jestli nechci do její Ali, že mi dá symbol a budu mít jisté finále. Já měl v tu chvíli už ale symbol z Peujangu u sebe, a tak jsem bral její slova s rezervou. Škoda, že to byly nabídky čistě herní, asi bych se nezlobil, kdyby chtěla dát nějaké večerní lehárko na senegalské pláži se západem slunce. Nic takového jsem se však nedočkal a musel jsem se zase soustředit na hru. Mé vztahy s Hankou začly být ještě pevnější a začínal jsem v ní vidět osobu, se kterou chci dojít do konce a kterou na pergamen nikdy nenapíšu. Večerní výzvu si pamatuju, jako by to bylo včera. Tady v nemocnici přestala fungovat wifina, takže jediná šance, jak se na souboj o imunitu dostavit, byl sondovat před dveřma neurologického sektoru a chytat signál. To se mi povedlo, avšak typ výzvy se k tomu vůbec nehodil. Šlo o rychlost, kdo dříve najde pravopisnou chybu a opraví ji. I přes oné neduhy, jsem se dostal do poslední trojky. Pak ale kolo vyhrál Karl a já vědět, že do finálového kola se už nepodívám. Což byla možná od Karla chyba, jelikož nakonec vyhrála imunitu Dvorakoova s tím, že prý její rychlost internetu není nejlepší. Ale povedlo se. Nyní byla na řadě otázka, kdo půjde pryč jako další. Lucy byla jasná volba, ale pořád se řešil skrytý symbol, idkyž já věděl, že je pod mojí ochranou. S Karlem jsme se domluvili na Ludvíkovi, protože bylo jasné, že symbol ani nic podobného nemá. A ostatní souhlasili. Tak to máme Ludvíka out. Poté byl oddych v podobě víkendu a piplání se s fotkou na styl Survivora. Mé možnosti byly omezené na nemocniční lůžko, sprchový kout a záchod. V sobotu ráno jsem si vzal osušku, připevnil ji za rám sprchového kouta a vyfotil se s imaginárním symbolem imunity v ruce, že to pak dodělám “v maskérně” přes Photoshop. Jenže můj skill v těchto věcech není bůhví jak velký. Naštěstí můj nemocniční parťák Filip, umělec každým coulem mi podal pomocnou ruku a nabídl mi, že to udělá. Celkově jsme nad tím strávili asi dvě hodiny, ale nevadilo nám to, protože o nudě v nemocnici bych mohl vést dlouhé monology. Sice jsem věděl, že to nejspíš nevyhraje, ale nechtěl jsem se na to vykašlat. Takže v sobotu byla mise splněna a já měl víceméně den volna na odpočinek a na vymýšlení strategie. V neděli vyhrál imunitu Karl se svojí dobře zvládnutou fotografií, ale Filipovi na pokoji jsem samozřejmě řekl, že jsem vyhrál já a že mi moc pomohl. Ten večer odešla Verů. Už nevím proč šla dříve než Lucy, ale myslím, že to bylo kvůli tomu, že Lucy nikdo nevěřil, atak by s ní ani nikdo nešel do spojenectví. Verů byla silná a super hráčka. Několikrát pomohla ve vyzvách v kmeni NewDiakha a hrála velmi dobře. To samé musím říct o Lucy, která hrála velmi dobrou, agresivní hru. Možná i to se jí stalo osudným o den později, kdy miláček poroty Cris naprosto dominoval v souboji o imunitu a udělal si z ní svoji OneManShow alá znám všechny série a hráče americké verze Survivoru. Tím mě ohromil, idkyž jsem už dávno předtím věděl, že má pod čepicí. Vítězství mu zajistilo delší pobyt v Senegalu a vytvoření si respektu u ostatních hráčů. Také tím ale vykopal hrob své poslední spojenkyni Lucy, která musela hru opustit. Doteď si pamatuju ty její hlasovky a příjemnej hlas. No a teď začalo jít opravdu do tuhého. Poprvé jsem zaznamenal, že se mluví i o mně a na kmenovce může padnout moje jméno. To jsem nemohl nechat jen tak a začal vyzvídat. A u koho jiného, než u mojí věrné spojenkyni Hanči. Měla skupinu s ostatními v Ali a tak mi donášela info, co se kde šuste. První se ke mně dostalo, že Zděňka už nechce finálové obsazení původní Diakhy, jak bylo původně v plánu, ale jede si svoje. Také z Karla a Janišky jsem měl pocit, že semnou do finále nepočítají. A upřímně, já s nimi také ne. Můj plán byl Diakha ve finále. To teda nevyšlo a já měl co dělat, abych se ve hře ještě udržel. Tak mě napadlo, že napíšu starému kámošovi Crisovi, jestli nechce něco zkusit. Také jsem psal Ozzymu, že bychom se měli dát dohromady, jinak půjde jako další (což jak víme se taky stalo). Takže můj plán byl jasnej, já, Ozzy, Cris a Hanka hlas pro Karla, Janiška, Karl a Zděňka hlas pro mě. Všechno bylo dokonalé, Karl neměl nic tušit a imunitu vyhrál zase Cris, ale nenechte se mýlit, taky jsem uhrál dva body, zase, aby se neřeklo. Konečně to přišlo, klíčová kmenová rada, modlil jsem se za Ozzyho ať hlasuje s náma. Skoro jsem usínal a čekal jak to dopadne. Jenže, pak mě čekalo drsné probrání se, když jsem zjistil, že můj největší spojenec, ta, co semnou prošla celou hrou napsala nakonec moje jméno. A teď mluvím jenom k tobě Hani. Už jsem ti všechno napsal, ale napíšu to tu znovu. Počítal jsem s tebou do finále, říkal jsem ti všechno, řekl jsem ti o symbolu.. Neměla si absolutně důvod mi nevěřit. Přál jsem ti to, strašně moc a Crisovi jakbysmet. Ale ty jsi lhářka, prý že mi to děsně přeješ a posíláš mi srdíčka, jakože jsme super kámoši a nikdy by si mě nenapsala. Beru lež v rámci hry, že řekneš napíšu člověka A, ale nakonec napíšeš člověka B, tojo, ale lež typu, jakou si předvedla ty je pro mě až moc osobní. Takže kecy moc ti to přeju a já chci být s tebou ve finále a pak už je mi jedno kdo z nás to vyhraje nejsou pro mě morálně ok, to už ke hře myslím zas tak moc nepatří. Joo holt pro někoho je výhra důležitější než přátelství, což je ještě smutnější, když vezmeme v potaz, že vlastně nic reálného nevyhraješ.. Ale chápu tě, že si to udělala, protože hrajeme hru přes internet, tak je všechno lehčí, protože se už nikdy neuvidíme. No v reálném Survivoru bych tě chtěl vidět, jak bys vrážela takhle lidem kudlu do zad. By si tě pak vychutnali všichni. Nepochopil jsem, proč si to na mě hrála i po tom, co bylo odhlasováno. Asi si chtěla, ať jsem totálně překvapený a dám ti pak na konci ve finále hlas za dobrý move? Tak to ani náhodou. Dobrý tah to byl, to ano, protože si myslím, že moje hra byla ve většině ohledech chytrá a dobře promyšlená. Vlastně mi to přijde jako velmi dobrý konec. Ta ironie, že mě zradila a potopila moje nejbližší spojenkyně a zároveň teď už i bývalá kamarádka mě stále baví. Nebojím se říct, že stačil tvůj jeden hlas a byl bych ve finále. A ty taky no.. Byl jsem naivní blb, co ti věřil, ale to je život no. Teď už s tím nic nenadělám. Každopádně jestli budeš ve finále, můj hlas nedostaneš a snad ti ho nedá ani Just King. A jestli vyhraješ, tak se v tom milionu dolarů třeba vykoupej. Tak to už je ode mě na tuto nemilosti situaci všechno. Teď už bych chtěl jen popřát všem zbylím hodně štěstí a síly do dalších dnů. Tobě Karle přeju jen to nejlepší, jsi skvělej chlap a rád jsem s tebou hrál a byl v Ali, tobě Janiško, ať se ti daří s malým a celkově v osobním životě, díky za podporu v nemocnici, Zdeni, ty si mě sice podrazila, ale aspoň si nedělala zbytečně moc friendu a hned potom si mi napsala, proč si to udělala a omluvila se. Takže i tobě přeji hodně štěstí. Ozzy ty už si sice vypadl, ale kdykoliv si vzpomenu na tvou hru, pousměju se v kladném slova smyslu. Naštval si většinu lidí a i tak došel do top6, což beru jako nadlidský výkon a smekám. A nakonec ty Crisi. Jsem rád, že jsem tě poznal. Jseš skvělej týpek, který má srdce na správném místě a držel jsi mě jak ve hře tak i tady ve špitálu. Obdivuji tvé schopnosti při výzvách a celkově ve hře. Strašně moc bych ti tu výhru přál, ale nejspíš vím, jak to dneska dopadne. No, možná kdybych použil předevčírem skrytý symbol, jsme teď oba ve hře, všechno je jinak a my se popadáme za břicha při pohledu na plejády krásných hvězd v končinách Senegalu. Byl si dobrej bro! Nakonec chci poděkovat Kellymu, za to, že mi dal symbol imunity, idkyž jsem musel použit násilí. Nee, samozřejmě za orgnizaci celé série, za vymýšlení výzev a prcání se s kmenovkma. Svou hru bych ohodnotil kladně, hrál jsem chytrě a kreativně a krom toho jsem se královsky bavil a poznal super lidi. Na kluka s boreliozou dobrý ne? PS: daří se mi i bez výhry ;)  |
A11. epizoda >