Tak nevím, kde bych měl začít, zkusím na začátku. Neměl jsem moc ponětí do čeho jsem se to přihlásil, protože jsem nikdy ani moc nesledoval televizní série na rozdíl od většiny ostatních tady. Hra mě velmi mile překvapila. Ze začátku jsem moc nevěděl o čem si mám s ostatními povídat, protože jsme se navzájem vůbec neznali, ale když jsme prolomili ledy, tak už se konverzace rozjela na plné obrátky. Myslím si, že jsme si sedli parádně a i proto se nám tak skvěle dařilo v kmenových výzvách. Jelikož jsme neprohráli ani jednu nebyl důvod nijak taktizovat nebo vymýšlet různé spojenectví či strategie. Těsně před rozdělením jsme si tak nějak řekli, že bychom se rádi společně dostali aspoň do top 10, což se mi i skoro podařilo.(top 11 nezní moc top) Po rozdělení jsem skončil na ostrově samoty, což jsem nebral jako výhodu ani nevýhodu. Spíš jsem byl rád, že si můžu odpočinout bez rizika vyhazovu. Jenže když jsem přišel do kmenu new diakaha, tak jsem se cítil v mírné nevýhodě a trochu odstrčený, takže jsem se rozhodl fakenout symbol imunity, ale to asi nebyl úplně nejlepší nápad. Nijak mi to ve hře nepomohl a spíš jsem na sebe nechtěně strhnul pozornost. Nebo Charlie na mě takovou náhodou trochu strhnul pozornost, ale to mu nijak nezazlívám. Jen co jsem přišel jsme prohráli výzvu. To nebyla úplně pozitivní zpráva, ale nasmál jsem u toho dost, protože to brečení našeho týmu bylo jako když dítěti ve školce vezmou hračku. Nastal čas čas na nějakou taktičku, kterou jsme asi úplně nevyladili, protože nám vypadla Terezka, která s námi byla v alianci místo Ozzyho, který dělal celou dobu úplný hovno, sral na každou výzvu o imunitu a ještě měl kecy. Další výzvu jsme naštěstí vyhráli a nastal čas dalšího sloučení. To už jsem začal pomalu šmelit a přepočítávat, tak abych měl, co nejlepší výchozí pozici. Při prvním hlasování to měla být jasná remíza, ale out of nowhere jsme přemluvili Ozzyho, aby s námi hlasoval pro Lucy. Jenže situace se zkomplikovala tím, že Lucy vyhrála imunity a museli jsme vyhodit Dumba, který se zdál jako fajn chlápek. Další den už měla aliance pevný základ a potvrdilo se, že si můžeme navzájem věřit, takže jsem se cítil docela v bezpečí. Začal jsem si plánovat, jak vyhodíme pár členů Matamu, potom uděláme jedno nečekaný hlasování, aby se nám náhodou nedal dohromady Fatick a neskončili jsme opět s remízou 4 na 4 a tak dále. Jenže k tomu jsme se bohužel nedostal. Kdybych měl možnost zůstat ještě aspoň o 2 kola víc, tak věřím, že bych se do toho finále dostal. Tahle jsem skončil v akorát s pusou otevřenou dokořán. Když jsem se ráno nad tím zamyslel, jak bych to udělal být členem Matamu, tak už jsem se jenom usmíval jací jsou to hlupáčci bez smyslu pro taktiku. Kdybyste vyhodili třeba Ozzyho, tak by u nás v alianci zůstali 4 lidi z old diakahy a 2 lidi z old Faticku, takže by se vám je mohlo povést přetáhnout k vám, což by vás dostalo do výhody 5 na 4. Takhle jste vyplýtvali dva symboly imunity na to, aby zůstala nejpevnější aliance, kde nemá nikdo výhodu ani nevýhodu, takže můžete těžko někoho přetáhnout. Teď už je to celkem jedno. Nohy mi asi podrazilo moje ego, zbytečné plánování do budoucna a ignorování možnosti symbolu imunity. Ve hře ničeho nelituju žádného rozhodnutí. Vítězství bych asi přál Charliemu, který mi přišel jako největší sympaťák. Brzké vypadnutí každopádně Lucy, Cris, Ozzy. Smažit v pekle byste se měli všichni za ty dýky do zad. Teď vám jenom popřeju pěknou hru, hodně stěstí a hlavně skrytých symbolů imunity.  Snad se vám moje závěrečná řeč líbila. Ano, vím nemuselo to být tak dlouhý.