Kolem 14h vše vypuklo. Tom (takový náš Jeff Probst) k nám promlouvá ještě mimo kamery, než vše započne. V týmu je nás celkem šest - Hatlamatla, Chmelíno, Jakub, Keldy, SanahAnys a T. L. Neseme název Ca Mau a naše kmenová barva je hnědá. Konečně je to tady! Konečně hrajeme hru, o které jsme snad všichni snili od doby, co svérázný homosexuál Richard Hatch vyhrál první americkou řadu.  Od této chvíle uběhlo téměř sedmnáct let a my jsme součástí tohoto fenoménu ve Vietnamu, je snad 40 stupňů ve stínu, vlhkost taková, že už na lodi v klidném stavu na nás byla trička přilepená potem. Skáčeme do hlubin Jihočínského moře!

Doplavat ke břehu zase takový problém nebyl, ale v úmorných podmínkách nebyl prostor na lelkování. Po nezbytném seznámení, kdy jsme každý řekli, odkud jsme, jakou máme profesi nebo co studujeme, jsme se dali do práce. Hatlamatla, Jakub a Keldy se dali do stavby přístřešku, T. L. a Chmelíno se starali o přísun materiálu. SanahAnys se pokusila prohledat okolí s mapou, která na nás čekala na pláži. Moc věcí jsme u naší kmenové vlajky tradičně nenašli, ale i ten kotlík a mačeta nám udělaly radost. Průběžně jsme se snažili poznat jeden druhého. Zejména Keldy se zajímal o to, jak se vyznáme v amerických řadách, které vysílali v TV. T. L., evidentně fotbalový fanoušek hledal u soukmenovců společné záliby. První den probíhal navenek v poklidu. Věděli jsme však, že v takovém vedru při fyzické námaze musíme co nejrychleji najít vodu. Než jsme naše myšlenky plně zaměřily na tuto skutečnost, přibíhá z džungle nadšená SanahAnys se slovy, že našla pramen pitné vody. Euforie byla zcela na místě. Jenže bez ohně se voda nedá převařit, na druhou stranu rozdělat oheň bez křesadla se v minulosti mnoha hráčům nepovedlo, rozhodli jsme se tak neplýtvat silami na tento boj s větrnými mlýny. První výzva jistě bude o křesadlo, říkali jsme si. 

Hned na počátku hry se logicky nějaké prvotní sympatie i antipatie objevují, ale důležitým faktorem je hned ze startu kmen jako takový. Ujistili jsme se, že budeme táhnout za jeden provaz, a že pro výhry ve výzvách uděláme absolutní maximum. Postavit přístřešek nám trvalo poměrně dlouhou dobu. Z pohodlí křesla u TV se to zdá všechno jednodušší. Je tady student gymnázia, budoucí právník nebo režisér, takže přece jen nám stavba trvala asi déle, než by bylo zdrávo. Je podvečer, začíná se smrákat, skoro až nesnesitelné vedro začíná ochabovat. Přístřešek se zdá být v pořádku, ovšem prověří ho až první déšť. Při dokončování přístřešku šli T. L. a Chmelíno hledat něco k snědku a poštěstilo se. Na útesech asi 300m od našeho nového domova bylo několik mušlí, jakoby volaly, abychom je snědli! No, nenechali jsme se dvakrát pobízet. První den v naší hře snů dopadl nad míru dobře. Postavili jsme si skromné obydlí, našli vodu i něco k zakousnutí. O hře se zatím příliš nemluví, taktika je dosud tabu, i když kdo ví. Ostatně teprve se poznáváme, ta pravá hra zřejmě začne až v případě, že prohrajeme výzvu o imunitu. S vírou, že máme dostatečnou fyzickou i mentální sílu, pomalu uleháme. Ještě se bavíme o našich rodinách, o tom, kdo má partnera, proč jsme se vlastně přihlásili apod. Něco nám však první noc přece jen znepříjemňuje, je to velké množství krys kolem tábora, ale s tím se dalo počítat. Naštěstí jsme náš přístřešek prozíravě postavili dostatečně vysoko nad zemí, aby na nás tolik havěti v noci nemohlo. První den je za námi. Ani tolik nebolel, teď už jen přežít zbytek!

Trukmich už si v hlavě dělal poznámky. Dvacetiletý mladý muž z Pavlíkova seděl na zadním sedadle a pozoroval pohupující se hlavy před sebou, zatímco autobus uháněl skrze po hrbolaté cestě skrze vietnamskou divočinu. Nikdo neměl dovoleno mluvit, ale Trumkich už začal hrát. Jako obvykle pozoroval, přemýšlel a posuzoval svojí konkurenci. Tohle měl rád.

Kořen

-Příliš starý.-

Adam

-Moc naštvaný.

Sisi

-Tak naivní.-

Triple D

-Strašně mladý.-

Falk

Samolibě se usmál.

-Blbec.- 

Podíval se z okna a pozoroval, jak postupně neprostupná džungle přebírala čím dál tím víc kontrolu nad volným prostorem. Všichni poskočili, jak autobus vybral velkou díru. Tohle bude nerovný boj, pomyslel si, stejně jako je tahle cesta. Usmál se.

Trumkich zavřel oči. Nikoho se zatím nebál. Jako po většinu života, nikdo nevypadal, že by se mu intelektuálně vyrovnal. Možná to nakonec nebude tak náročné, pomyslel si. Konečně dnes poprvé usnul a lehce zachrápal, když v tom autobus zastavil. Jsme na místě.

Vietnam je považován za jednu velkou neprobádanou krajinu. Více než jakékoli místo na Zemi, tato velká oblast představuje přírodu ve své ještě nejčistší podobě. Velká většina jejích obyvatel je soustředěny v několika velkých městech a rozsáhlé plochy půdy stále kontroluje přírody a sem tam domorodí obyvatelé, kteří však žijí v souladu s přírodou. Vietnam je domovem velkého množství divoké zvěře, džungle a fauny. Je to také domov pro zátoku Ha Long, jeden ze sedmi divů přírody. Je zde velká spousta míst, která zůstávají v podstatě nedotčená lidmi. Ačkoli je čím dál více populární turistickou destinací, většina jejích návštěvníků preferuje pohyb s cestovní kanceláří, které nevybočují z běžných turistických stezek. Pouze ti nejodvážnější se vydají do odlehlejších oblastí.

Vietnam má teď osmnáct nových obyvatel, kteří se navzájem chystají požírat, aby nakonec jeden z nich mohl prohlásit, že právě on je Sole Survivor. Trukmich si byl prakticky jistý, že je to on. Jeff všechny přivítal, poblahopřál nám a přiřadil jednotlivým hráčům jejich kmeny. Jsme kmen Ha Long. Jak příhodné, pomyslel si Trukmich. Jeff postupně poslal ostatní kmeny na svojí pláž, aby si tam vybudovaly domov. Pověděl nám pověst o tom, jak vznikla tahle zátoka. Dračí zátoka. "Podle legendy drak létal nad tímto územím a ocasem vyrýval do země jednotlivá údolí. Poté se vnořil do moře a údolí se zalila vodou. A to je právě symbolické. Voda a oheň jsou to nejdůležitější na ostrově. Brzy na to přijdete sami. S vámi do tábora jede ta správná pomoc, která vám pomůže zkrotit bájného draka. Teď už je to na vás. Hodně štěstí." 

Jdeme do přistaveného vrtulníku a vzlétáme. V tom se zpoza nás vynoří Coach. The Dragonslayer. Trukmich se vyděsí. Tenhle hráč by mu mohl zkazit párty, kterou se tady chystá rozjet. "Nejradši bych hned uspořádal kmenovou radu a vyhodil Coache z vrtulníku.", sděluje Trukmich divákům v první zpovědi sezony. "Právě jeho nenávidím."

S touto větou se dostává kmen Ha Long na svojí pláž a hráči se seznamují. Brzy Coach přebírá iniciativu a vypráví příběhy, říká lidem, co mají dělat. "Takhle to nemůže jít dál. Coach všechny ty ňoumy stahuje na svojí stranu. Jak mu to můžou žrát? V Amazonii ho prý zajali kanibalové, ale on utekl právě před večeří! To nepochopíš."

Coach vycítil Trukmichovu zášť, kterou vůči němu cítil a začal si ho dobírat. Snažil se ho shodit před ostatními členy týmu. "Je to jasné, s Coachem tady bojujeme o pozici vůdce kmene. A já ho vést nenechám. Já ho přelstím. Já ho přehraju. Já ho přežiju!"

Na hráčích už se začínala projevovat únava z hladu a žízně, které je sužovaly. Všichni ztráceli síly, fyzické, ale i psychické. Trukmich se snažil s ostatními domluvit na odstranění Coache. "On musí jít. Svou šanci už dostal. Měli bychom seknout draka do hlavy!" Všichni byli rádi, že mohou padnout do svého nově zbudovaného přístřešku a za noci se chystat spát. Coach však měl jiný názor. "Musíme teď nakrmit vašeho ducha, abychom zítra porazili Ca Mau a Bao Dai v souboji o imunitu. To mi připomíná, jak jsem..." Coach začal zase vyprávět. Členové jeho kmene ho ignorovali. Všichni až na jednoho. Trukmich byl rozčilený. V mžiku popadl mačetu a sekl draka do hlavy! "Přežiju tě!"

Celý štáb se seběhl do tábora. Doktoři ošetřovali Coache a drželi Trukmicha dostatečně daleko. V tom přichází Jeff. "Tak tohle... tohle to je v Survivoru poprvé!" Na obrazovkách se objevuje #Survivorfirst, zatímco kamera odjíždí do dáli...

Tak tady to vidíte.

Hodnotil jsem já, Trsa, Majk, Srocz a Prob.

A hodnotili jsme takto: (volilo se pro NEJHORŠÍ kmen)

Majk - CA MAU (Prostě mi to přijde takové nudné oproti ostatním)

Trsa - HA LONG (No nejhorší je podle mě druhé dílo, ze začátku to vypadalo na slušný rozjezd, ale nesedí mi zbytečný popis Vietnamu jako takového a závěr to dorubal)