Takže jak jsem plánoval, dnes odcházím z ostrova a cítím se skvěle, že ze mě opadává ta časová náročnost téhle hry. 

Začnu asi úplně od začátku. Když jsem nastupoval do hry, nikoho z vás jsem neznal a tak trochu jsem se bál si s kýmkoliv začít psát, ale jak se časem ukázalo, bát jsem se opravdu nemusel, protože v našem kmeni BANTEN se sešlo opravdu spousta super lidí, se kterými jsem si neskutečně sedl. Do teď nezapomenu na příběh co jsem pro nás napsal a všichni jste se pak skvěle chopili svých dabérských rolí a vyhráli jsme, do teď mě baví Frosti jako Bateman a Jirgen jako Kelly. Myslím že po čtvrté výzvě přišla zase naše kmenová rada, kde jsem dostal otázku od kellyho, na kterou jsem odpověděl, že nejsme kmen, že jsme jedna velká rodina a tak se to chytlo... tohle Deitzovi asi uniklo a začal z toho vinit Jirgena a tak se za něj omlouvám. Mám pocit že i to jádro toho, že vyházíme všechny finalisty jsem zasadil já, protože mi bylo proti srsti psát jména členů z rodiny... Po vyřazení Thunder toma se nás Kelly všech ptal koho považujeme za nejsilnějšího hráče survivoru, já mu na to napsal: Jirgen,Kitiara,Frankie,Frosti a Já.... Na to mě Kelly poslal do háje, že můžu vybrat pouze jednoho člověka a tak jsem napsal jednoznačně Jirgena, protože to je můj favorit už od samého počátku. Po tom co obepsal Kelly všechny hráče, jsem se najednou ocitl v novém chatu společně s Jirgenem a Deitzem... nechápal jsem, co tam sakra dělám, ale bylo mi jasný, že k Jirgenovi se rozhodně nedostanu... Ani když jsem se snažil ukecat Kellyho, jestli můžu k Jirgenovi do týmu, tak to nepovolil. Ale přes to jsme měli výhodu že byli dva kapitáni z kmene Banten a náš plán na vyházení všech favoritů přednostně mohl pokračovat. Vzal jsem si  do kmene Frankieho, protože jsem mu věřil. No dobře, náhle jsem byl vůdce kmene HVAST a rozhodně mi nebylo lhostejné, že člen našeho kmene se ocitl v kmeni Jambi a to Frosti... Od začátku tohoto rozdělení jsem jen přemýšlel jak ho udržet až do sloučení ve hře, a když mi Hannah psala, že chce deitz schválně prohrát aby vyřadil Frostiho, napadl mě plán s Penisem... ano sice mi nedělalo radost, že můj penis se nikomu nelíbil, ale měl jsem radost z toho, že můj penis je hrdina, co zachránil člověka mě tak blízkého a tím je Frosti. V rozdělených kmenech Favoriti padali jako švestky a ve dvanácti lidech byl velký třesk... spojení kmenů do jednoho velkého... Bylo na řadě vybrat Barvu a název pro kmen... padalo spousta nápadů, ale nejvíc se mi líbil nápad s Růžovou barvou... Frankie pak přišel s názvem Královský v indonéštině a já k tomu dodal, že by bylo hezčí Královská rodina... A tak vznikl název Raja Keluarga, takže ne Frankie, čistě pod tvým názvem kmene nebudou dál hrát, ale z části i pod mým nápadem. Po chvilce ve sloučených kmenech se Frankie rozhodl zradit kmen tím, že začal rozepisovat všem Jambijcům, že je na čase to tu rozhýbat a že se k ním chce přidat, to se ale díky bohu dostalo k nám a my odhalili zrádce... Ale díky tomu co udělal Frankie jsem po čase dostal nápad na to, jak sám sebe co nejrychleji vyřadit ze hry, ale k tomu až později. Takže letěl Frankie... nikdo to nemohl pochopit, ani já ne, zvlášť když jsem se dozvěděl, že mi šel po krku už od počátku hry a ani po tom, co jsme se dost spřátelili ho to nepřešlo. Konečně se blížil velký trumf... Blížilo se to co jsem plánoval už od samého počátku... Vyhodit Egocentrického Deitze a vrýt se ještě jednou do jeho nákupního seznamu.

Tím že jsem dosáhl toho co jsem si slíbil na začátku hry, jsem získal osobní vítězství v této hře, Deitz byl ze hry a mě bez mého cíle začlo nadšení ze hry pomalu opouštět. Tím jak hra plynula, tak se víc a víc prosakovala do mého osobního života a to nebylo dobrý. Proto jsem začal plánovat svůj sebevyhazov. A tak jsem z Deitzovi závěrečky a ze všech zkušeností využil toho, že lidi z jeho kmene nikdy neudělají to, co po nich druhý chce a hatí plány, zkombinoval jsem to s Frankieho bodáním do zad, protože už na něj se to přeci provalilo, tak to musí prasknout i na mě... Upřímně vsázel jsem na člena z Bantenu a to na Adama, že moje plány prozradí... Plán byl tedy takoví, že využiju Jambiovský nepodajnosti a Adama, protože jsem Adama považoval za Jirgenova "svěřence". 

Vymyslel jsem si tedy malou vzpouru na téma, které většina lidí psalo do závěrečky a to "Jirgen je jasný vítěz této hry, nemá smysl to hrát dál, dejme jemu vítězství a pojďme domů"

Protože toto téma bylo nejvíce věruhodné a vzhledem k tomu že to ostatní očividně moc štvalo, dalo se toho skvěle využít pro survivorskou sebevraždu. Rozjel jsem to tedy na jistotu a v lidech z kmene Jambi jsem se nezklamal, udělali všechno co jsem plánoval aniž by to sami tušili... Překvapení pro mě však byl Adam, na kterého jsem vsázel, že to řekne Jirgenovi první on, co na něj chystám, ale nestalo se tak... Tak to tedy prasklo a zjistil jsem to naštěstí pár minut před koncem posílání hlasů na kmenovou radu tím, že mi Jirgen napsal bezduché "Děkuju"... V tu ránu mi bylo jasné že se to povedlo a že se odehraje stejný scénář jako s Frankiem a já můžu v klidu poslat svůj hlas pro Jirgena a spečetit tak svůj konec. Mimochodem, měl jsem do poslední chvíle připravený hlas i pro Srotta jak jsme byli původně domluveni, kdyby ten signál o tom že to neprasklo nikdo neprojevil. Spousta z vás mi psalo, co bych dělal kdyby Jirgen vážně vyletěl, ale s tím jak jsem to měl naplánovaný nemohl vyletět ani omylem. Všechno bylo dobře propočítaný a každý odehrál svou roli jak jsem předpokládal... až na Adma tedy, který je pro mě herní záhadou. Ten důvod proč jsem to chtěl ukončit takhle velkolepě je prostý... nechtěl jsem odstoupit ze hry, protože je to nuda pro diváky a měl jsem strach že by mě členové z kmene chtěli  ukecat abych zůstal a hrál dál a já bych ve slabé chvilce na to ukecání přistoupil... tímhle jsem si pojistil to, že vás zklamu a nebudete mít chuť mě tu držet, protože ani já neměl chuť dál hrát. A navíc tímhle scénářem to nebyl alespoň nudný odchod.

Teď ale k důvodům proč jsem chtěl hru končit

První důvod je prostý a to ten, že se hra začala vsakovat až moc do osobního života a nechtěl jsem dál nevědomě zanedbávat osobu, kterou nejvíce miluji.

Dalším důvodem bylo to, že se blížilo vyloučení všech Finalistů a bylo by na řadě palba do vlastních řad a toho jsem se prostě nechtěl zůčastnit... Jirgenovi jsem dost často psal, že mě ta představa děsí, že si neumím představit vyhodit někoho, koho jsem si oblíbil a že jsem si vás oblíbil všechny co tam teď jste a taky mě děsil ten slíbenej hlas od Deitze, když se dostanu do finále. V poslední řadě by ta pro mě ztratila váhu tím, že mě většina považovala za jednoho z nejsilnějších hráčů a viděli mě ve finále... To pro mě bylo ale moc velké břímě... cesta do finále byla dlouhá a nalajnovaná tím, že by postupně padali lidi z našeho kmene a vyřazení každého znich by mě bolelo... už by každý čekal co se stane a já bych pomalu vyhasínal... proto jsem se rozhodl shořet, protože je lepší Shořet než vyhasnout.

 Mám vás všechny moc rád

A Jirgene? Ještě jednou se ti omlouvám, ale vím že to chápeš.

Bylo mi ctí vás všechny poznat.

(No sakra teď jsem v porotě a zase si budu muset ve finále volit mezi jedním z našich lidí)