Zdravím... :) Jsem tu opět s vyhodnocením výzvy o imunitu. Tentokrát to bylo opravdu těsné hodnocení. Všech pět prací bylo pěkných. Tady se na ně podívejte: SWATI TWIST Kamera z vrtulníku zabírá vrásčité skalnaté pobřeží táhnoucí se několik desítek metrů. Na některých úsecích si diváci mohou všimnout blbnoucích tučňáků Humboldtových. Náhle se za skalami rozprostírá obrovská pláž, kde na modré podložce stojí moderátor této televizní soutěže Kelly. Mírně se opírá o stoličku, kterou mu tam štáb připravil. Již se avšak těší na to, až sdělí týmům, které soutěží, svoji novinu. Nemůže se dočkat, až uvidí výrazy v jejich tváři, přesto zachovává profesionalitu. O chvíli později kamera zabírá přicházející první kmen. První v řadě jde BB a nese kmenovou vlajku. Za ním v zástupu následuje Toddia, Horalka, Yukion a Deitz. “Vítejte kmeni Sotho,“ oznámí přicházejícím lidem. „Nyní se můžete podívat na za vámi přicházející kmen Zulu. Maty byl vyřazen na minulé kmenové radě. A za nimi následuje kmen Swati, kde hru opustil Anom.“ Týmy se pomalu seřadili na vyznačené rohožky. Pomalu se připravovali na dnešní soutěž. Nikdo avšak netušil. „Sotho, vezmu si od vás vaší Imunitu,“ ohlásil a Horalka, která ji držela, mu ji šla odevzdat. „Děkuji,“ odpověděl a usmál se. Nastala chvíle ticha. Všichni tam chvíli stáli v napětí z nového úkolu. Kelly však mlčel. Potom se usmál, dal ruce v bok a začal: „Dneska vás souboj o imunitu nečeká. Všichni odhoďte své šátky.“ Jakmile to dořekl, kamera zabrala vyděšené kmeny. Většina lidí byla naprosto překvapena. Někteří zůstali stát s otevřenou pusou, než jim došlo, co mají udělat. A tak kmeny pomalu začaly odhazovat svoje šátky. Někteří se u toho začali smát a těšili se, až se situace změní. Jedna z kamer se otočila zpátky ke Kellymu. Ten se pořád usmíval. „To není vše. Jak můžete vidět, je vás patnáct. Do dvou kmenů váš prostě nedáme. Ale i to není vše. Jestli jste si mysleli, že kmeny budou opět tři, tak jste se šeredně mýlili. Kmenů bude totiž pět. Ano, slyšeli jste mě dobře. Kmenů bude pět. Z každého kmene budete po jednom rozděleni.“ Kamera pomalu zabírá situaci od kmenu Sotho. BB se jen usmívá. Horalka se chytá za pusu a tváří se trochu nejistě. Deitz se dokonce chytá za hlavu. Moc nadšeně z toho nevypadali. Kmen Zulu si nevedl s překvapením o moc lépe. Probíhaly tam podobné obličeje. Lucy už kývala hlavou na to, že se jí to vůbec nelíbí. Jenda jen přikyvoval a upravoval si brýle. Zato Vikimu se to i zamlouvalo. Ve Swati se lidi tvářili celkem neutrálně. Přesto to vypadalo, od kapitána Rhea, který stál u jejich vlajky až po Batemana, že jim to tolik nevadí. PO ROZDĚLENÍ KMENŮ Kelly vzal ze země košík, ve kterém měl připravené šátky pro nové kmeny. „Deitzi, Rebeko, Jendo, vy jste nový tým Sotho. Vaše tábořiště bude na místě bývalého Sotha,“ řekl a hodil jim šátky. „Viko, Johne, Horalko, vy jste kompletně nový tým Johov. Jelikož tu tento tým předtím nebyl, budete si muset vlastní tábor postavit. Základní vybavení a pytel rýže najdete na tomto místě. Nachází se tam vaše nové bydliště,“ oznámil a předal jim kousek papíru s mapou. Dále pokračoval v rozdávání šátků a i další mapy u dalších týmů. Kamery zabíraly hráče v momentech, kdy si oblíkali šátky na sebe. Potom zase zaměřovaly zpátky ke Kellymu. „Viko, co zatím říkáš na rozmíchání kmenů?“ promluvil. Kamera najela na Viku. „No myslím si, že to je naprosto šílený tohle, že to bude fungovat.“ „Siki, myslíš si, že to bude teď mnohem jiný?“ zeptal se Kelly. Siki si chvíli možnost promýšlel. „Nemyslím si to. Sice je méně lidí v týmu, ale také je menší šance, že někdo půjde na kmenovku.“ Rozhovor probíhal ještě nějakou chvíli. Odpovědi však byly podobné. Že to byl zatím největší twist v celé historii Survivora. ŽIVOT V TÁBOŘE Vrtulník prolétává místem, kde se rozprostírá tábor kmene Swati. Pod palmovitými stromy je postaven velký přístřešek, který naznačoval to, že si na jeho stavbě dali lidé pěkně záležet. Ohniště bylo již vyhasnuté hned vedle chatrče. Bylo v dostatečné vzdálenosti, aby nic kolem neshořelo. Veškeré vybavení bylo krásně poskládáno u přístřešku. Dále kamera projela pláží, na které byla deka s nějakou bednou. Yukion, Viki a Rheo pomalu přicházeli a v dálce si toho všimli. První k tomu došel Viki. Všiml si, že je tam pro ně zpráva. Pomalu ji rozbalil a začal číst: „Vítejte v novém kmeni Swati. Toto bude váš nový domov na nějakou dobu. Hezky se tu ubytujte. Abychom vám to tu zjednodušili, v bedně najdete šest láhví piva, dvě láhve vína a pořádný jihoafrický rum. Dnešek si pěkně užijte a zítra se připravte na další výzvu o imunitu. Váš Kelly.“ „Tak pánové. Dneska budeme slavit,“ řekl Yukion. V tu chvíli twist ne twist začala zábava. Již bylo pozdní odpoledne a začalo se již stmívat. Oheň hořel v plné síle a rýže byla již snězená. Veškerá hra a starosti šly stranou a na pořadu večera bylo pití. Když už všichni tři byli v jiném kmeni, tak to prostě museli oslavit. Kamery již přepnuly na noční režim, jelikož už nebylo moc vidět. „Tak na zdravie,“ zvolal Rheo a ťuknul si se svými spoluhráči. „Na zdraví,“ odpověděli mu. „Už by to chtělo jen muziku,“ řekl Viki. Všichni s ním souhlasili. A TAK KMEN SWATI STRÁVIL CELOU NOC POPÍJENÍM DOBRÉHO RUMU, VÍNA A PIVA. DRUHÝ DEN BYL PRO NĚ VZDÁLENOU BUDOUCNOSTÍ, ZE KTERÉ NEBYL DŮVOD SE STRESOVAT. JOHOV Je ráno a kmen Zulu je ponořen do hlubokého spánku, avšak slunce už pomaličku vytahuje své první paprsky. Jako každý den i dnes se nadšeně vydává ranní ptáče Viktor na pravidelnou obchůzku k nedalekému stromu. Jeho úkol je vyzvednout poštu pro náš kmen. Všichni už jsme vzhůru a netrpělivě čekáme, co si pro nás na dnešek Kelly připravil… „Zdravím Zulu, neprodleně si sbalte všechny svoje věci a vydejte se k soutěsce Tří Vodopádů.“ stálo v dopise. V tu chvíli nastal v táboře okamžitý rozruch. Ze všech stran zazněly otázky typu: „Budeme ještě spolu? Co když nás rozdělí? Není ještě moc brzy na sloučení kmenů?“. Jako každý člen kmene jsem v hloubi srdce doufal, že pokud se dnes bude jednat o sloučení, tak ať skončím v dobrém kmeni s mými spoluhráči a ne v tom druhém, kde bych byl nedej bože sám od nás a kde bych musel budovat všechno od začátku. Je poledne a naše skupinka se konečně dostává do cíle výpravy. V povzdálí už jdou vidět vodopády a i Kelly, který kmeny s nadšením očekává. V táboře jsme se dlouho rozhodovali, co je pro nás nezbytné a co ne, a tak se na místo setkání dostáváme po kmeni Swati jako druzí. Avšak kmen Sotho nemohl trumfnout nikdo. Dovedete si jenom představit, co je to čekat v 55 stupních na přímém slunci? Předpokládám, že ne… Slunce se už pomalu chystá zapadnout za poslední vrcholky a v tu se z zpoza keře postupně vybelhávají členové Sotho. „Kde jste byli tak dlouho vy ňoumové?!“ táže se rozhořčeně Kelly. „To byste neuvěřili, co se nám přihodilo!“ ozvalo se z davu. „Kráčeli jsme napříč africkou stepí a v tu se ozval strašný rámus a země se začala chvět. Z nenadání kolem nás proběhlo stádo divokých buvolů a my v domnění že tito buvolové jsou života nebezpeční, jsme dali nohy na ramena a utíkali co to jen jde. Ale aby toho nebylo málo, tak jsme prchali úplně opačným směrem.“ naříkali členové kmene Sotho. „Dobrá, tak hlavně, že jste tady. Mám pro vás velmi zajímavý zvrat přátelé, dnes totiž proběhne něco, co dějiny Survivora doposud nezaznamenaly!“ Ve všech třech kmenech je vás momentálně pět. Každý kmen dostane na vylosování pět kamínků se zelenou, oranžovou, červenou, modrou a žlutou barvu. Každý člen z kmene si vybere náhodně jeden z kamínků a připojí se k hráčům z druhého kmene, kteří si vylosovali kamínek stejné byrvy. Tím zaniknou staré tři kmeny a vznikne nových pět kmenů, každý po třech hráčích!“ oznamuje s nadšením Kelly. Svoji první reakci si pamatuji až do teď. Byl to strach a zděšení, s kým to vlastně budu trávit nadcházející dny. Losujeme si tedy kameny a já si vytáhl kámen žlutý. Žlutá je barva klidu a štěstí, což by nemuselo věštit nic špatného. A hle! Stejný kámen co já si v ostatních kmenech vylosovaly Viktorie, které všichni říkáme Vika a Horalka neboli Adéla. Právě my tři jsme se stali novými členy kmene Johov. Poté se všech pět nových kmenů odebralo do svých nových táborů… Jakmile jsme dorazili do našeho tábora, začali jsme všichni pracovat na přístřešku. Nevím jestli jsem byl jediný z našeho kmene, co si uvědomoval, že ve výzvách se s dost velkou pravděpodobností našemu kmeni nebude dařit tak dobře, jak těm ostatním čtyřem. Věkový průměr našeho kmene byl podstatně menší, než u těch zbývajících a právě to mi dělalo obavy. Nicméně jsem se rozhodl hodit všechny obavy za hlavu a začal jsem pracovat na něčem, co by alespoň trošičku připomínalo přístřešek. Měli jsme obrovské štěstí, protože poloha našeho tábora byla dost blízko skalám, ve kterých se skrývala jeskyně, která byla ideálním místem pro přespání. Společně jsme do jeskyně nanesli deky a polštáře, které jsme dostali jako dárek od Kellyho. O něco později jsme také nasbírali nějaké kamení na ohniště. Našim nejdůležitějším úkolem bylo do západu slunce rozdělat oheň. Od Kellyho jsme obdrželi křesadlo, a tak se to zdálo jako jednoduchá věc ten oheň rozdělat. Teď si ale představte, jak něco takového zkouší skupinka mladých “teenagerů“, která je ráda, že vůbec přežila ten necelý týden v nevlídné savaně. Hotová katastrofa! V tomto jsme absolutně vyhořeli, prostě jsme to nezvládli. A od toho se také ovíjel náš večer. Všude byla naprostá tma, kdy jeden na druhého jsme neviděli. Po pronesení pár vět se každý odebral do svého brlohu v doufání, že si Kelly pro nás připraví výzvu, která nás totálně nepotopí. BATOL Bylo ráno 4 dne, a my se probouzeli po náročné kmenové radě, kde byl vyřazen jeden z našich členů. Aby to už tak nebylo dost zlé, začalo pršet. Řekl jsem si, že dnešek už nemůže být horší a s tímto faktem na mysli jsem se vydal pro treemail. Byla zde popsána soutěž o imunitu formou krátké básně, z jejiž veršů však nebylo jasné, jaký druh soutěže to bude. Zahodil jsem starosti z předešlé noci a začal jsem se 100% koncentrovat na nadcházející výzvu. V hlavě jsem si neustále opakoval, že tuto výzvu musíme vyhrát, jinak by to mohl být konec v této soutěži, jelikož jsem měl hlavu na špalku. Snažil jsem se svou motivaci přenést i na ostatní členy kmene, nezdálo se však, že by to nějak působilo. Každý snědl svůj příděl rýže a vyrazili jsme na soutěž. Před Kellyho jsme byly zavoláni jako druzí. Okamžitě nás uvítali překvapené obličeje členů Sotho, kteří pravděpodobně nečekali Anomovo vypadnutí. Za námi přicházel kmen Zulu, kterým chyběl člen Maty. Zde jsem byl mírně překvapen, jelikož se mi jevil jako silný hráč do výzev, ale samozřejmě do vnitř kmene jsem neviděl. Kelly se nás zeptal na sérii klasických otázek typu jak se spalo, jak jsme na tom s jídlem atd. Popravdě jsem ho moc neposlouchal, jelikož jsem se snažil co nejvíce koncentrovat na soutěž. Proto jsem ani nejdříve nepochopil, proč všichni začali křičet a nadávat. Kouknu se na Kellyho, který ještě znovu řekne slova, která mi zněla jako píseň: Drop your buffs. We are switching the tribes. Najednou jsem se ocitl v sedmém nebi. Můj život byl zachráněn! Na tvářích některých mých spolutrosečníků se objevily ty stejné pocity, na některých se objevil spíš hněv a zmatek. Teď už jen dostat nějaké spoluhráče, kteří budou ochotni spolupracovat a budou mi důvěřovat a mohu se vrátit zpátky do hry. Kelly nám vysvětlil, jak bude probìhat výběr kmenů. Každý si vybereme kámen, buď černý, nebo bílý. Kdo si vytáhne bílý bude kapitánem a vybere si trojčlený tým z ostatních hráčů. Překvapivě si všechny bílé kameny vytáhli členové kmene Zulu. Ve chvíli, kdy jsem začal pochybovat o serióznostosti téhle hry, byl jsem vybrán. Vybrala mě hráčka Lusy. Nikdy jsem se s ní nebavil, takže jsem na ni neměl názor, ale vypadala v pohodě. Z kmene Sotho k nám byla vybrána Toddia a já skončil s dvěma holkama v kmeni. Kelly odhalil další překvapení, když oznámil, že dnes výzva nebude a máme jít do svých táborů. My měli tu smůlu, že jsme dostali novou pláž bez jakýchkoliv věcí. Dokonce jsme neměli ani přístřešek. To naládu trochu zkazilo, snažili jsme se však zůstat pozitivní. Okamžitě jsme začali prohledávat ostrov. Hlavním cílem bylo najít vodu, oheň a postavit přístřešek. Vodu jsme se našli skoro okamžitě. Holky se pustili do stavbu přístřešku, já začal s přìpravou ohně. Na ostrově jsme naštěstí kromě pytle rýže našli i křesadlo a mačetu, takže to nebylo těžké. Po založení ohně jsem začal pomáhat s přístřeškem. I přesto, že jsme se snažili opravdu tvrdě, nepodařilo se nám přístřešek dostavět do setmění. Rozhodli jsme se, že přespíme na tom co máme a musíme jen doufat, že nezačne pršet. Večer jsme si sedli k ohni a seznámili se. Zjistil jsem, že to jsou v pohodě lidi, kteří chtějí hrát hru. Začali jsme prohlubovat naši vzájemnou důvěru a já věřil, že se blýská na lepší časy. SOTHO Je devátý den mého pobytu na ostově. Je časné ráno a já se probouzím. V našem provizorním přístřešku vidím všechny mé soukmenovce, kteří stále podřimují či spí. Jmenujeme se SOTHO. Jsme parta dobrých lidí, bohužel si tak trochu připadám jako vyděděnec, i když to je spíše jen můj pocit, než-li skutečnost. Za těch osm nocí, které jsem zde strávil, jsem se o sobě naučil mnohé. Například že jsem mnohem zručnější, než jsem si myslel. Že umím velmi dobře komunikovat s lidmi. Že se dokážu postarat sám o sebe. A hlavně, že umím být sám sebou. Jako vždy jsem se probudil první, jsem totiž ranní ptáče. První věc, co po ránu dělám, je že dojdu s kanystrem pro vodu. Překvapilo mě, jak jsem pracovitý. Možná nejsem zas takovej lenoch, jak se o mně říká. Vzal jsem tedy kanystr a vyrazivše pro vodu jsem si broukal písničku Centuries od Fall out boys. "Pam pam pa dá, pam pam pa dá, Senčurýs, end falau mý for senčurýýýs." Došel jsem ke studni, nabral jsem vodu a zahleděl jsem se na nedalekou poštu. Snad dneska nic v plánu není, pomyslel jsem si. Došel jsem tedy k jeden a půl metrové sošce ze dřeva a všiml si balíčku, určeném pro nás. Výzva? Dneska? To mi nějak nesedí, říkal jsem si. Hodil jsem balíček do příruční tašky a vrátil jsem se do tábora. Všichni pořád spali. Jsem ve kmeni líných ochrapů, ale nebudu to říkat nahlas, jinak poletím. "BUUUDÍÍÍČEEEK! VSTÁVAT ZMRDI, MÁME POŠTU!" No, asi to s mejma sociálníma dovednostma nebude zas tak žhavý. Za všeobecné nechuti, naříkání a sprostých slov se čtyřka mých soukmenovců zvedla z bambusové "podlahy" a vydala se směrem ke mně velmi pomalým tempem. Připadal jsem si jako v zombie apokalypse. Špinavé vzezření nás všech z nás dost možná ty zombie i dělá, nemluvě o smradu nejen z pusy ale i z ostatních částí těla. Rozbalil jsem balíček a vykouklo na mě pět šátků v různých barvách. To je nějaký vtip? Kelly si pravděpodobně dal lajnu a poslal nám špatný balíček. Se šátkama jsem hodil o zem a začal jsem číst přiložený dopis: "Je tu pravděpodobně nejtvrdší twist v historii Survivora. Zahoďte šátky! Zde máte nové rozdělení do kmenů. Ano, všimli jste si správně, nyní je pět kmenů. Lodě si pro čtyři z vás přijedou, zůstane pouze Deitz." Tak jak jsem správně vytušil, Kelly jede na něčem hodně tvrdým. Věděl jsem, že ten maník je blázen, ale tohle by nenapadlo ani zdrogovaného domestikovaného křížence opice s vlkem, věřícího v Islám. Nemůžu tomu uvěřit. Stejně tak BB, který ihned začal hledat skrytý symbol imunity, stejně jak tomu bylo i minulých devět dní. Toddia, naše kuchařka, si začala balit své přísady a hrnce, Horalka, něco jako televize, protože pro nás byla jediný, na co se dalo koukat, začala všechny uklidňovat že to dotáhneme až do sloučení a citlivka Yukion.. Pod citlivkou Yukionem se objevila žlutá kaluž. Nakonec to sice bylo svedeno na barvivo ze žlutého šátku, ale to bylo jen proto, aby se nikdo neurazil. Já jen stál jako tvrdé Y a koukal jsem, jak se moji přátelé balí. Doteď jsem si neuvědomil, jak důležití pro mě byli - jak pro mou strategii, tak i pro můj život. O hodinu později přijely lodě. Já furt stál na jednom a tom samém místě, koukal jsem po všech mých (teď už bývalých) soukmenovcích a bylo mi špatně. Všichni začali nastupovat, Horalka na mě mrkla, Toddia zamávala, BB si se mnou podal ruku a emotivní Yukion se mi vysmrkal do trička. Odjeli a stál jsem tu sám. Naštěstí nepříliš dlouho, protože přijely dvě lodě. Z první vystoupil urostlý Jinoch, který mi ihned podal ruku. "Jenda." "Deitz. Rád tě poznávám." "To já tebe taky. Týjo, máte mnohem lepší tábor než my." "Fakt? To jsem myslel, že to horší být nemůže." "To by ses divil. Jdu si vybalit." Ukončil naši první debatu. Z druhé lodi vystoupila mladá dívka, která se mi představila jako Rebekah. "Vítej u nás, Rebeko. Hezky se uveleb, já dojdu pro něco k jídlu." "Děkuju." Odpověděla. Došel jsem do lesa a tam jsem si sednul na pařez. Co teď? Zvládnu to do sloučení? Budou mi tito dva mladí lidé věřit? Uvidíme. To ukáže čas. ZULU V kalendari je datum 18.2.2016 a karibskou oblast zasahla tropická bouře Kelly, zde je vypoved trech clenu ze kmene ZULU, kteri tuhle udalost prezily a autenticky ji vam ted odvypraveji tak jak to cele videli a zazily : BB - Ráno bylo divoké, takovou kocovinu a šílenost, to jste ještě neviděli. Nejenže jsem se probudil ohnutý přes balvan na pobřeží, nicméně jsem ztratil všechny těžko vyrobené drogy. Ted už jsem zacal přemýšlet, zda ta bouře byla skutečná, nebo jsem po tom lese v noci lítal marně. Další tečka co mě ráno dostala byl Vito objímající poloprázdný soudek rumu. Moji noví soukmenovci po ránu nevypadali zrovna úchvatně nicméně, byli to sympaťáci, se kterýma jsme se mohli dát hned do práce, samozřejmě až po sklečce rumu, která nás spravila a my se mohli dát do práce. Největší divočina byla to, že jsme byli jenom tři, přístřešek byl postavený během pár hodin. Zatímco strategická hra byla šílená. jen tři lidi v kmeni, každý s každým, všichni proti všem, nebylo kam se skrýt, museli jsme hrát tvrdě už od začátku. Mám super plán, vezmu Vitovi soudek a počkám až mu přeskočí. Dostanu takového svého Agenta Phillipa a budu si moct dojít pro milion dolarů! Siki - Probuzení bylo jako noční můra. Nejenže mě hlava bolela jako čert ale zmatek který se dostavil při zjištění, že už nejsem ve svém původním kmeni, kde jsem se měl jako v ráji a místo toho jsem se najednou objevil na úplně cizí pláži s cizími lidmi. Ale po počátečním šoku a jemném vystřízlivění se opět dostavil pocit blaženosti poté co jsem zjistil co jsou mí noví soukmenovci zač a že se nakonec rozhodně nebudeme mít tak špatně jak jsem očekával. Co by nedokázalo spravit pár lahvinek rumu ( pokud se mi ovšem podaří od něho nějakým způsobem Vita odlákat) a pár lehkých drog, to určitě spraví zjištění že i ve třech se toho dá dokázat hodně a hlavně když vidím BB a Vita pobíhat po pláži stejně zmateně jako já tak si pak připadám jako doma Vito- Rano po probuzeni z tropicke boure Kelly, mi teprve zacalo dochazet v hlave co se stalo a ze to nebyl sen , probuzen na plazi kde do me klovali racci a splouchali vlny jsem se pokusil postavit na nohy, abych zjistil situaci na ostrove, jelikoz jsem prozatim nemel tuseni kde jsou vsichni lidi a ejhle hned sem si musel rozbit drzku jelikoz sem zakopl a neaky kus bedny ci sudu (pozdeji mi bylo receno ze to byl sud rumu , ktery jsem sobecky drzel celou noc ) , po kratke prochazce podel plaze jsem narazil na SIKIHO ktery se houpe v siti a vykuruje si brko , po kratkem seznameni mi doslo ze jsem se dostal na mnohem lespi misto nez byl muj posledni kmen a pri kratke vymene nazoru a prohozeni par vtipu k nam pribehl BB a krici kluci pojdte to musite videt >> podivejte ta tropicka boure zapricinila ze se ostrov rozdelil na pet mensich ostruvku a na kazdem z nich jsou tri lidi. pokracovani priste na Prima Cool Tak sami vidíte, že rozhodování bylo těžké. Hodnotil jsem já, Emeriss, Santos, Hroptr a Frankie. A hodnotili jsme takto pro jeden nejhorší: Já - JOHOV Emeriss - ZULU Santos - JOHOV Hroptr - ZULU Rozhodl tedy Frankie. Na kmenovou radu se podívá kmen... JOHOV Johove, je mi to líto. Bohužel dnes buete muset někoho vyřadit. Zulu, Swati, Sotho a Batole, vy dnes nikam nemusíte. Vraťte se do tábora. Johove, vy tedy zamiřte na kmenovku. Budu se těšit. Zatím... :) |
3. epizoda - Twist >