Při cestě ve staré dodávce         na Paraguay se bavil každý s každým  , i když jsme nevěděli kdo je s kým v kmeni . Když jsme dorazili do města tak jsme vystoupili z dodávky a museli jsme si sednout do loďky a asi 30 min jsme museli pádlovat abychom našli Jeffa . Když jsme našli Jeffa tak každý začal být nervózní .  . Poté co nás Jeff rozdělil tak nám dal hned první "výzvu" a to doplavat k lodi kde jsme si mohli vzít vše co chceme . Greystone se do toho hned pustit a opět ukázal toho plavce co v něm je a tak tam byl velmi rychle . Když jsme byli celý kmen na lodi tak Ricky šel na druhou stranu lodě a odvazoval kánoi do které každý něco házel . Boston Martin běžel velmi rychle a tak jsme měli brzy plnou kanoi .Šortymu to šlo od ruky (no offense) ostatnín  až tak ne. Najednou mě někdo shodil  do vody tak hold no jdu plávat. Stalo se také že to co jsme chtěli tak nám to vzali , a tak Frankie seskočil z lodi a byl ve vodě a kradl věci které jsme potřebovali zbylým kmenům . Fricek nás všechny táhl abychom už šli , abychom měli dostatečný čas na postavení přístřešku a rozdělání ohně .ale my jsme toho chtěli co nejvíce . Nakonec jsme všichni nasedli a šli po 30  minutách jámě uviděli vlajku kmene a každý byl šťastný . Když jsme přišli na pláž tak jsme si sedly a povídali si . Poté  Greystone , Boston Martin , Rick a Ondra šli stavět přístřešek . Frankie a Friček  se pokoušeli udělat oheň který po hodině konečně udělali .Počas pracování  šel Frankie   na medúzu a viděl  jak Ricky Líba Štetku a to byla panečku jízda. Naštěstí  sa mi to jenom zdálo a mohl jsem pokračovat. Pak už zacházelo slunce a tak jsme si sedly do přístřešku a povídali si kdo a  jak  žil za tu dobu co hráli poprvé . Ricky hrál v minulé sérii takže toho moc neměl co říct  . Potom všichni šli spát a spali a spali a Ondra šel potom na WC a  hned po něm i Friček pak slj zase spát a všichni spali a spali a spali až do dalšího rána . A takto byl aktivní první den v Survivor kmen Bidos .

OMFG, je to konečně tady!!! Nastal den D- splnění mého největšího snu ze všech! Samou radostí jsem si třikrát ucvrnknul do gatí, takže než jsem dojel na letiště, tak jsem si ušpinil všechny přichystané spodky. Při vystupování z letadla nastal znovu ten samý pocit, jako na cestě k letišti. Shit… No co, ono to uschne.

Při procházení snad té nejdelší fucking letové haly, jsem na konci zpozoroval ceduli, jako kráva s nápisem „Survivor: Paraguay“. Zase ten pocit… Poté, co mi bylo vysvětleno, co a jak, tak jsem pokračoval k autobusu. Když jsem nastoupil, úsměv se mi hned proměnil na výraz alá „WTF, co to kurva má být?“. Sevřel se mi žaludek a s ním i řitní otvor… Sedl jsem si na nejbližší místo, co jsem našel, a přemýšlel, jestli se mi to jen nezdá…. Můj největší sen se tak trochu proměnil v noční můru. Chvíli po mě nastupuje týpek s cedulkou na baťohu „Majetek Ladiana Bitches“ a říká: „Do **** samý klobásy… Kde jsou nějaké baby?“ Nikdo se raději neozval a všichni sklopili hlavu. 

Následující cesta směr přístav, byla nekonečná, navíc bylo všude trapné ticho. Ticho bylo tak trapné, že si řidič raději pustil cédéčko s Justinem Biebrem… Myslel jsem, že trapněji už být nemůže, ale když Justin začal „zpívat“ refrén songu „Baby“, tak mi došlo, že nikdy nemůže být tak trapně, aby nebylo ještě trapněji. A ano, trapněji bylo ještě víc, poté, co náš autobus zapadl do nějaké hromady hoven, která stála uprostřed cesty. „Vítejte v Paraguyay, největším zapadákově světa“, řekl jsem si a málem se rozbrečel.

Museli jsme všichni vylézt ven a autobus roztlačit. Při roztlačování to někteří vzali s tím tlačením, až moc doslova a přidali něco na, už dost velkou hromadu hoven. Byl jsem ostatními znechucen. Avšak poté, co jeden týpek, myslím, že se jmenoval Šorty, uklouzl a spadl hubou přímo do hoven, tak jsme se nehorázně zasmáli a nálada vzrostla. Řekli jsme mu, že dokud si to hovno z huby nesmyje, tak dál nejede.

Šorty se tedy rychle vykoupal v blízkém močálu, který smrděl víc, než ty hovna. No, ale už nebyl čas a museli jsme pokračovat v cestě. Když jsme nakonec po té trapné a hovnaté cestě konečně dojeli, tak jsme rychle vystoupili na čerstvý vzduch.Jaká úleva, když celý autobus páchl po Šortyho novém odéru...

U autobusu už na nás čekala skupina fotografů. Každý si vybral nějaké místo, kde bude chtít vyfotit svůj gezicht, popřípadě své chcípácké tělo. Po skupinovém focení nám byla sdělena soustava obou tří kmenů. Díky bohu můj kmen nezískal Šortyho. Jooo, a ano, jsou fucking tři kmeny… Tak jsme vyrazili na loďky, které nás odvezli až k veliké lodi, na které stál Kelly. 

Nyní je čas, abych se představil. Jsem Hroptr a to, co jsem teď odvyprávěl byly ve skutečnosti Seamusovi zážitky. Nevím, proč se mi svěřoval kolikrát se před soutěží podělal a jestli si něco šňupnul, ale okay, nějak se konverzace navázat musela. Každopádně jsem nevěděl, jak začít svůj příběh, tak jsem vám doslovně odvyprávěl každou sračku a hovno, co mi řekl on. Vážně nechápu, proč má fanoušky, ale já ne... Ehm, takže se posuneme dál. 

Teď jsme teda na tom člunu a čekáme, co se bude dít.

,,Do **** samý klobásy," uslyšel jsem za zády Ladiana. Dnes to řekl asi čtyřicetkrát, ale chápu ho. Taky jsem se s tím nemohl smířit. Rozplynuly se mé představy, že si zahraju s ženami, které jsou pro postup ve hře ochotny udělat vše...

Teprve jsem procitl a snažil se smířit s tím, že to není jen noční můra. Mých slz si však nikdo nestačil všimnout, protože se ozval Kelly.

Kvůli mému zdrcení si nepamatuju, co přesně říkal. Řekl však něco, jako: ,,Všichni si o vás myslí, že jste ostudy téhle hry a naprostí retardi. Ti lidé, kteří přecijen někomu z vás fandí jsou jen vaše mámy, fejkové účty vašich mam, nebo bývalí spoluhráči, kteří si stále myslí, že jste jejich nejlepší kamarádi. Jo a jinak doufám, že budete sledovat mou další sérii, která nastane snad, co nejdříve."

Ano, je to zkrácená verze toho motivačního proslovu, ale určitě sami chápete, že byl nejlepší, který jsme kdy slyšeli. Všichni dojetím začali plakat, takže jsem docela zapadl.

Po proslovu začal Kelly opočítávat: ,,3...2...1... Allahu Akbar!!! (hehehe. Ne, to byl jen povedený vtip. Tohle občas křičel uprchlík Šorty, ale Kelly ve skutečnosti řekl:) ,,Máte třicet vteřin, na to, aby jste si z lodi nabrali zásoby!"

V tom začala vřava. Všichni se zvedli, šplhali na loď a brali to nejdůležitější. Naneštěstí všechny nafukovací panny vzaly kmeny Hezerte a Bidos. Dokonce i ti nafukovací černoši zmizely v náručí Šortyho.

Po vypršení času a návratu na člun jsme si prohlédli ukořistěné věci. Zjistili jsme, že každý sebral to samé. Pytel rýže. Jako kmen jsme se dohodli, že šest pytlů je, až moc. Navíc mi ani rýže tolik nechutná. Takže jsme pět pytlů hodili přes palubu.

Následně nás Kelly poslal do prdele a my připluli do tábora. Když jsme ho spatřili, tak se námi prohnalo zděšení. Samý písek, kamení a prales. Hrůza.

,,Tak toto jsem opravdu nečekal," řekl MrRolex, akorát ve Slovenštině, takže jsme si museli vzít slovníky.

Nikdy v životě jsme nebyli bezradnější. Věděli jsme jedno - bez přístřešku nepřežijeme. Naštěstí si kousek od tábora postavila stany produkce. Takže jsme je zmlátili a stany obsadili.

Konečně nastal čas na seznamování. Jak pravím: Nic vás nesblíží víc, než společné pomlouvání Šortyho. Kromě toho se nám Matty svěřil, že zítra dělá závěrečky v autoškole. Zajímalo nás, jak je chce udělat, když je tady. Raději jsme nic neřekli, abychom z něj nedělali vola.

K večeři začal Seamus vařit rýži, ale nikoho nenapadlo, že se vaří obtížněji, než pouhým hozením pytle do ohně. Bylo nám fakt na hovno, ale Eriel měl naštěstí číslo do pizzerie. Její doručení trvalo déle, než obvykle, ale vzhledem k tomu, že jsme v pořadu o přežití, tak jsme to překousli.

Usínali jsme s blaženým pocitem na duši. Napadlo nás, že se možná nenacházíme ve speciální sérii Surivovru o postižených lidech. To, co jsme dnes dokázali byl jen začátek... 

A nutno podotknout, že se neděli žádné gay věci(, jak tomu bylo v druhých kmenech).

Bylo slunečné, klidné ráno a já šel jako každý den vybrat schránku, kterou mám před domem, ale to sem ještě nevěděl, jake překvapeni tam na mě bude čekat. Když sem sáhl do schránky, nestačil jsem se divit, vytáhl jsem obálku, na které bylo napsáno Kellyho Survivor,otevřel jsem ji a četl jsem:" Ahoj Ozzy tady Kelly, chtěl bych se tě zeptat, ted budu připravovat novou sérii Second Chance -NON JURY Paraguay a hledám do ní hráče z mých předešlých sérii, ty jsi patril k těm , co hru měli dobre rozehranou a tak bych ti chtel nabídnout účast, dej mi vědět , jestli by jsi měl zajem s pozdravem Kelly".

Kdyz jsem dopis dočetl, polil mě studený pot, pocit zahrát si znovu a napravit chyby a tak jsem na nic nečekal, zbalil si kufr a letěl do Paraguay.

Hned poté co hra začala, Kelly nas rozdělil rozdělil do našich novych kmenu, HEZERTE byl náš kmen. Když jsem spatřil mé nove spoluhráče,hned jsem se s každým spřátelil a prohodil par slov.

Hned nasledovala první výzva, naše kmeny připluli k veliké lodi a ukol zněl, vemte si potřebné veci co potřebujete a tížit vas bude cas, nezapomeňte, že jste v Survivor a veci jako polštář tu potřebovat nebudete, oheň je vas zivot a tak na nej nezapomeňte.

Kdyz výzva zacala, pobral jsem toho tolik, kolik jen me ruce unesli.

Po připlutí do tábora jsme si postavili přístřešek , rozdělali ohěn a postarali se, aby nam nic nechybělo a byli jsme odpočáti, kdyz jsme se všichni sešli večer u ohně, najednou přišel Šorty a vytáhl flašku dobre whiskey, povídá :" koukejte co jsem našel při první vyzve, pred Kellym jsem to ale radši neukazoval ". Všichni jsme se zasmáli a spestrili si první den v táboře, když přišla noc uchýlili jsme se ke spánku, jakmile všichni usli, vstal jsem a přišel jsem na pláž, posadil jsem se a podíval jsem se na zapadající slunce, zamyslel jsem se a uvědomil jsem si, jake mám štěstí, že znovu hraji Survivor.

Hodnotil jsem tedy já, Libor, Freeze, Záhy a Crazy.

A hodnotili jsme takto:

Všichni jsme dali jeden stejný kmen.

Imunitu vyhrává...

Gasudo gratuluji, vyhnete se první kmenovce.

To se ovšem nedá říct o Hezerte a Bidosu.

Vy dnes zažijete hořkost porážky, kde bude z každého kmene jeden podruhé vyloučen.

Zamiřte směr kmenovka.

Zatím... :)