 Vazeni pratele, mili nepratele, Tak jsem venku. Chci tak nejak jen shrnout moje poslani sem a moji hru. Po jurskem parku, kde jsem se teda moc nepredvedl podle mého nazoru kvuli jistym lidem a moji hre, která se chvili po slouceni zmenila z utocne na pasivni, jsem do teto hry sel s tim, ze chci ukazat, jak umim hrat. Nasel jsem si par lidi se kterými jsem chtel hrat. Jednak sortyho, u kterého opravdu nechapu, co proti nemu lidi maji, oproti jeho sestre, ktera je vazne moc tupa na tuhle hru, a zaroven marka, ktery to ted asi bude mit hodne tezke po mem a sortyho odchodu. Vybral jsem si je, protože jsem vedel, ze jim muzu 100% verit. Alespon zatim. Zpocatku jsem chtel hrat hru jako minule, vyhravat vyzvy a tak…ale po case, kdy to bylo 11:6 mi prislo, ze se neco musi zmenit. Napsal jsem tem dvoum, ze by nebylo od veci zbavit se nekoho, kdo by mi mohl ohrozit hru. Nerikam, ze moje hra by nebyla socialni, ale tady jsem poprve selhal. Mel jsem si udelat vztah s kazdym a pak bych mozna mel sanci. Ale někdo byl rychlejsi(Denisa) a sorty sel. Po samotne rade jsem naprosto pochopil, ze ona to sice nevede, ale ma to pod kontrolou. Co se tyce nejakych prani nebo novych pohledu…ano. Nyni to preju trem lidem, jejichz jmena nebudu jmenovat, aby nevypadli. Jeden vam asi stejne bude jasny, u toho druheho chapu, proc se se mnou nespojil a ten treti…mozna vi, protoze mistni borci drzi spolu vzdycky :D proste osudovy souper. No a co se tyce tech milych, nebojte…i always pay my debts. Not today, not tomorrow, but someday for sure. Because flippers never win. Konec. Nezdar. |
5. epizoda >