 Hru jsem měl parádně rozjetou na finále, jak debil jsem úmyslně prohrával výzvy s Tadhanou a riskoval mými tahy svojí prdel, aby moji spojenci v Galangu měli klidný život a odměnou za to mi bylo, že jednomu člověku ruplo v bedně a vyřadil mě kvůli tomu, že mu někdo nakecal, že po něm jdu. Vrchol. Už nikdy v životě se v této hře nehodlám pro nikoho obětovat, protože mě to vždycky málem stojí krk a pak i vyřazení tím člověkem, pro kterého jsem ten život nasazoval. Díky Kangae, jsi borec Na RI jsem si věřil jako nikdy, ale věděl jsem, že když přijde souboj o znalostech ze survivora, nemám šanci. A co se stane? Tenhle souboj přišel. Jednou si zapomenu OpenCard, chytí mě tři revizoři, jednou si zapomenu klíče, nikdo není doma, jednou se dostanu na RI a hned dostanu duel, kterej nemůžu vyhrát, jdu na trénink a jen co vejdu na hřiště, začne pršet, vejdu do kabiny, uklouznu... Jsem prostě asi debil, nebo já nevím, ale pokud vůbec budu hrát další hry, tak už na všechny budu srát a budu hrát jen sám za sebe, protože lidi v téhle hře jsou svině a vždycky budou. Obdivuju ty, co by mě nepodrazili, směju se těm, co to udělali... Nevím, proč mě furt berete za hrozbu... Obětuju se pro vás a jediný, čeho e ale VŽDYCKY DOČKÁM ! Je že mi bodnete kudlu do zad!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! Díky za hru Kelly, pořád si říkám, že už na ostatní seru ale furt nic, tentokrát ti už myslím vážně. Díky a Ti, kterým přeji výhru, to vědí. |
A10. epizoda >