 Ahoj, asi je to už otřepaná fráze, ale nejdříve bych chtěla poděkovat všem hráčům, se kterými jsem se tu potkala. Je hrozná škoda, že ne všichni byli plně aktivní, protože pak celá hra měla takový pomalejší start.. Ale co se dá dělat. Já jsem vytrénovaná jako soutěživý typ, od začátku jsem se ve výzvách snažila a z úspěchů původního Funafuti jsem byla nadšená. I atmosféra v kmenu se mi líbila. Nejvíc jsem si rozuměla s Tris a Týnou, se kterými jsme to chtěly dotáhnout až do finále. (A v podstatě se nám to povedlo.. Týna chtěla opustit hru sama, jelikož to už časově nezvládala, a s Tris tu právě teď sedím.) Naše trojice byla tak silná, že jsme přestály i promíchání a když jsem si měla volit členy svého kmene při dalším promíchání, tak jsem o nich ani na vteřinu nepochybovala. Volila jsem lidi, se kterými jsem chtěla bojovat dál. A to se dělo. Vždy jsem jela naplno, což se začalo projevovat především po sloučení. Nechci se vám chlubit nebo vysmívat, ale myslím, že fakt, že jsem vyhrála většinu imunit, svědčí o tom, že jsem si vedla dost slušně. Nebyla výzva, do které bych se nezapojila. Byla jsem stále aktivní a věřím, že i to mi pomohlo dostat se právě sem. Celou dobu jsem vedla loajální hru. Pro některé z vás je to asi škoda, nejspíš jste chtěli vidět zvraty a podrazy, ale já to neměla zapotřebí. Vše se vyvíjelo tak, jak jsem chtěla a nemusela jsem se zbytečně pouštět do nějakých velkých akcí. Kdo chtěl zvrat, měl si ho vyvolat. Teď byste spíše měli ocenit to, jak jsem se dokázala dostat až sem bez jakýchkoliv podrazů. Měla jsem dobrou fyzickou hru a sociálně to také stále jelo podle mých představ. Holt jsem si uměla vybrat tu správnou alianci. A proto jsem tu. Ještě jednou zmíním, že jsem tu potkala skvělé lidi. Hru jsem si neskutečně moc užila a vám všem jsem za to moc vděčná. Myslím, že jsme se tu sešli vcelku dobrá parta a snad nám to i vydrží. Nevím, jak dlouhá je tato závěrečná řeč - vím jistě, že ne tolik jako řeči některých hráčů z bývalých sérií. Na druhou stranu, mě ty dlouhé proslovy moc nebraly a jak mi bylo řečeno u poslední výzvy, do které jsem mimochodem také dala hodně a všechny jsem vás zmínila, to se určitě mrkněte, méně je někdy více. Nebudu vás už proto zatěžovat přemlouváním, abyste mi svůj hlas dali. Vím, že stejně máte všichni svou hlavu a rozhodnete se podle sebe. Ale věřím, že za všechnu tu práci a upřímnost si váš hlas zasloužím. Díky.  Pro začátek bych chtěla říct, že mám hroznou kocovinu a fakt sem si nepředstavovala, že budu psát svou finálovou řeč takhle vyřízená, no ale prostě ten postup do finále se oslavit musel ne? Nechci psát sáhodlouhé řeči a unudit vás k smrti, takže to zkusím zkrátit První den byl pro mě dost překvápko, jako fakt jsem nejstarší z celého survivoru?! Když sem to viděla, měla sem chuť se na to vykváknout. Ale pak jsme se začali tak nějak seznamovat a já si říkala, že tomu dám šanci. Postupně jsem si vytvořila obrázek o všech hráčích z našeho kmene a druhý den jsem začala přemýšlet, jak to teda budu hrát. Z pár nápověd na hromadném chatu, jsem došla k závěru, že si pár lidí už udělalo nějakou alianci (a já v ní nebyla) a tak se zrodila moje aliance s Ivett a Týnou… celou dobu jsme věděly, že ve třech žádnou hitparádu neuděláme a tak bylo jasné, že musíme vyhrávat výzvy nebo k nám dostat někoho dalšího, ale koho, když jsme nevěděly, kdo je v té druhé alianci. Během pár dnů se mi ozval Vrabejka, že jako by mě chtěli do aliance… a to bylo přesně to, co jsme s holkami potřebovaly, věděla jsem, že tam musím vstoupit a zahrát si na špiona. Navíc plán byl jasný, vyřadit celý kmen Vaitupu. Věděla jsem, že nechci nikoho zradit a čím víc se blížilo sloučení, tím horší pocity jsem měla, ale po všech možných twistech se hra trošku obrátila a Aki, se kterým sem si fakt rozuměla, to rozsekl a vyřadil Vrabejku. No podle mě to bylo moc brzy a kvůli tomu jsem i upustila od toho, abych Akiho lanařila do naší aliance. A zároveň mě to tak nějak utvrdilo v tom, že Aki s Johnym půjdou proti mně nebo Ivett a my je museli vyřadit. Nejdůležitější zlom pro mě nastal, když mi po twistu zkřížil cestu Melman. Nejenom, že jsme si okamžitě padli do oka, ale já věděla, že s ním Ivett, Týnou a Pazdym chci jít nejdál, jak to půjde. Ale nebylo to tak růžový, jak to teď píšu, protože tu byla drobná překážka v podobě našeho Johnyho, který byl s Melmanem už od začátku. A tak nezbylo nic jiného než Melmanovi ukázat, že mi může věřit, což se mi povedlo hned na první kmenové radě, na kterou jsme šli a kde se mi na poslední chvíli podařilo zvrátit rozhodnutí zbylých členů Funafuti, právě vyřadit Melmana. Od té doby jsme si spolu vytvořili opravdu pevné pouto, které už za celou hru nic nezlomilo. Naše aliance postupovala směle kupředu, ale nakonec přišla rána a my museli vyřadit Týnku na její vlastní žádost. Nakonec jsme vyhodili i poslední člena kmene, který nebyl v naší alianci a my měli jistotu top 4. Pak už to rozhodování bylo strašně těžké, protože postupně se ze všech tří stali víc mí přátelé než členové aliance. Nakonec jsme se rozhodli pro vyřazení Pazdyho, protože podle mě si zasloužili víc pokračovat ve hře Melman a Ivett. Šla jsem do hry s tím, že nechci dělat podrazy, když to nebude nezbytně nutné, což se mi nakonec i povedlo a to hlavně díky Akimu. Pazdy chci se ti omluvit, že jsme tě nezasvětili dřív, důvod byla šuškanda o tobě, že si ve spojení s Johnym, ale později si ukázal, že jsi byl v celé hře jeden z nejloajálnějších členů a myslím, že top 4 je hodně slušné umístění. A nakonec, proč byste měli hlasovat právě pro mě? Myslím, že jsem od začátku hrála na plno, šla jsem do všech výzev aktivně a žádnou jsem nikdy nevynechala a hlavně nevzdala i když to pro mě nevypadalo zrovna růžově, viď Johny a Ivett. To se nakonec ukázalo jako klíčové, protože se mi podařilo vyhrát několik klíčových výzev o imunitu právě díky této bojovnosti. Také jsem ukázala i silnou taktickou a sociální stránku, od začátku jsem se snažila být přátelská a držet si při sobě jen lidi, kteří zvolili taky taktiku férovosti. Důvěra…to byl pro mě nejdůležitější aspekt v téhle hře a díky důvěře, jsem se dostala až do finále. Ale i hráči, kteří měli jiný postoj, mi přirostli k srdíčku a rozhodně k nim nechovám žádnou zášť. Johny a Aki to patří právě vám, jste fakt priiima lidi a doufám, že vás jednou budu moct poznat osobně a věřím, že jestli se sejdem včetne Ivett, Melmana, Pazdyho a dalších, tak si to náramně užijem. Na závěr bych chtěla dodat, že v téhle hře jsem si uvědomila, že věk je jenom číslo a vůbec nic neznamená. Poznala jsem spoustu skvělých lidí, se kterými doufám budu dál v kontaktu a hlavně mi to dalo jednoho naprosto úžasného človíčka, kterého už prostě ze svého života nepustím a taky jednu neskutečnou kamarádku, která mi svoji soutěživostí strašně připomíná mě a doufám, že i spolu budeme v kontaktu i když to máme k sobě poměrně daleko. |
|
|