Eh, no, takže, kde začít? Zase jsem na měsíc na půl opustil realitu a naplno jsem se ponořil do hraní Survivoru. Byla to po většinou zábava a docela dlouho jsem si dokázal držet naděje na nějaký slušný výsledek. Vezmu to pěkně popořadě, snad to nebude moc zdlouhavé. 

Začátek série byl šílený. Bylo nás tu hrozně moc, a ještě k tomu všichni v jednom kmeni. Začal jsem se seznamovat, někomu jsem napsal já, někdo napsal mně. S někým jsem neprohodil ani slovo, ale upřímně, pochybuju že někdo stihl obepsat všech 23 protihráčů hned první den. Pak byla výzva, první kmenovka a vyhodili jsme dva hráče, se kterými jsem si nenapsal ani čárku. Následně jsme se rozdělili do týmů a díky tomu, že se nám následně povedlo párkrát za sebou vyhrát výzvu a nejít na kmenovku, tak se z nás stala celkem přátelská parta. Tahle parta pak byla základem dalších spojenectví, se kterými jsem vydržel až do sloučení a v jednom případě až do vypadnutí. 

Z prvních 6 vyřazených hráčů jsem si s nikým nenapsal snad ani čárku, což nakonec nejspíš uškodilo hlavně jejich hře, já jsem šel se svými spojenci v klidu dál a začal jsem si budovat síť vazeb, na které jsem chtěl hru postavit. Věděl jsem, že dokážu na lidi působit celkem přátelsky, a tak jsem pomalu přidával a zesiloval další a další vazby. Nebylo to vždycky o tom, že bych lidem sliboval spojenectví, spíš jsem chtěl působit jako ten fajn kluk, kterého přeci ještě není potřeba vyhodit. Abych nezněl jako psychopat, který všechny ty hodiny u chatu (a že jich bylo) strávil jen kvůli hernímu postupu, tak musím říct, že některé lidi jsem si opravdu oblíbil, a i když jsme občas zrovna nehráli spolu, dokázali jsme pokecat o věcech, které se hrou vůbec nesouvisely. 

Pak přišla kmenovka, kdy Barney udělala hru trochu zajímavější a pak vypadl Prob. Na další kmenovce na ni byli všichni naštvaní, načež Barney utekla do druhého kmene a my měli vyhodit buď Báru, nebo Ivana. S Bárou jsme sice měli od začátku dohodu, že budeme držet spolu, jelikož jsme oba ze stejného města, ale Ivan byl v komunikaci mnohem akčnější a dost mi sedl. Navíc jsme se dohodli, že si budeme krýt záda, kdyby bylo potřeba, a tak jsme nakonec vyhodili Báru. Pak přišla dvojitá kmenovka, kdy vypadl Dwart a Gert. Pro oba jsem hlasoval, z obou jsem měl strach. A oba si asi mysleli, že budu hlasovat s nimi. 

Už nějakou dobu jsem budoval tajné spojenectví s Adamem (párek) a když zrovna za ním přišel Drlík s vyhozením Srocze, tak jsem to téměř okamžitě věděl. Nebylo moc složité celou situaci otočit a poslat Drlíka domů, i když jsem mu do té doby celkem věřil. Na další kmenovce vypadla Mia, ale protože jsem nemohl hlasovat, tak šla tahle kmenovka hodně mimo mě. Srocz tehdy dostal symbol, kterým na další kmenovce poslal domů Barney. Tehdy už byl zpátky ve hře Prob i Gertrúda (super, oba jsem vyhodil, nikdo lepší se vrátit nemohl) a ona tehdy hlasovala s námi, i když pravděpodobně nevěděla o Sroczově idolu. Tehdy jsem si řekl, že si zaslouží trochu důvěry a šanci na spolupráci, kterou jsme později zrealizovali. 

Na další kmenovce po zahrání dvou HII (jeden z nich vynuloval moji výhodu) vypadl můj nejvěrnější parťák a zároveň štít Srocz. Dokud byl ve hře, nemusel jsem se bát, že by se někdo pokoušel vyhodit mě. To bylo pro moji hru super, protože jsme většinu rozhodnutí dělali se Sroczem společně, ale on nesl to riziko, že ho někdo vyřadí. To se taky nakonec stalo a já tak trochu musel pozměnit herní strategii. 

Přišlo sloučení a první kmenovka, kde v debatách několikrát padlo i moje jméno. S Ivanem a Mateem jsem se domluvil, že budeme hlasovat pro Steph, ale myslel jsem, že je to jen křoví pro to, aby mohli vyhodit mě. Neváhal jsem tedy a společně s aliancí, kterou dala dohromady Karin, jsem poslal na RI Ivana. A byl jsem upřímně překvapený, když Ivan a Mateo dodrželi slovo a hlasovali pro Steph. Dokud jsem měl pocit, že si lžeme navzájem, tak jsem to tak neřešil, ale teď jsem si uvědomil, že jsem možná měl ve hře více možností. To že Ivan vypadl s HII se ukázalo až později, když ho po návratu z RI zahrál. Nebýt RI, mohl to být krásný blindside.

Následovali kmenovky, kde jsme nebyli vždycky všichni, nebo dokonce proběhl jen duel, a postupně vypadl Fadel (sice to byl spojenec, ale nevadilo mi, že vypadl, stejně bych se ho musel zbavit), Prob (už jednou jsem ho vyhodil a hráli jsme proti sobě, takže tady jsem byl dokonce rád) a párek. To pro mě byla docela rána, protože párek se pro mě stal po odchodu Srocze nejbližším spojencem a měli jsme spolu velké plány. Navíc jsem tak nějak tušil/doufal, že i když už párkrát změnil strany, tak se mnou by mohl zůstat až do konce. Adam ale vypadl, já si musel najít nového spojence a tady nastala zlomová situace celé mojí hry. Spojil jsem se s Kořenem, který mě nakonec poslal domů. Musím dodat, že tou dobou jsem měl pevnou alianci s Miťem a Steph, oběma jsem jim věřil, a nakonec se ukázalo, že ke mně opravdu zůstali loajální až do konce (ostatně já k nim taky), ale Kořen byl člověk navíc, kterého jsem potřeboval pro svou herní jistotu většiny hlasů. 

Až do téhle chvíle mám pocit, že jsem dokázal nějakých 24 dní hrát velmi solidní hru. Měl jsem dobrou síť kontaktů, relativně dobré vztahy s porotou a i plán, jak se dostat do finále s lidmi, které jsem tam chtěl. A pak přišlo 24 hodin, během kterých se moje hra otočila o 180 stupňů. Risknul jsem vyřazení Karin, jelikož mi to přišlo jako elegantní řešení. Věděl jsem, že Fíla / Mateo vyhráli ten den HII a je 50% šance, že naše hlasy vynulují. Vypadnutí Karin tak bylo něčím, za co jsem sice „nemohl“, ale zároveň jsem se zbavil silného soupeře do finále bez toho, abych ho musel podrazit (a stejně tak i zbytek svojí aliance). Tohle se nakonec ukázalo jako první špatný tah, který jsem udělal. Další přišel hned na další kmenovce, když jsem (do teď nechápu jak, prostě jsem po takové době strategického myšlení vypnul, jinak si to nedokážu vysvětlit) špatně spočítal možnosti hlasování a rozhodl se s Mitěm a se Steph rozdělit hlasy mezi Ivana a Matea. Využil jsem k tomu i symbol, který mi Karin dala předtím, než vypadla, ale nakonec to skončilo soubojem Miťa se Steph, což pro mě tak jako tak byla katastrofická varianta. Fílu, Matea i Ivana jsem předtím již několikrát podrazil (resp. Jsem jim sliboval, že „dneska už určitě budu hlasovat s nimi“, což se nakonec nikdy nestalo) a tak jsem věděl, že u nich můžu oporu hledat jen těžko. Doufal jsem tedy, že buď vyhraju imunitu, kterou vyhrál Kořen, nebo že na další kmenovce bude aspoň remíza, která ale nakonec nebyla proto, že mě domů poslal- ano- Kořen. Jen to video, kde jste byli všichni v jedné místnosti snad nebylo potřeba, možná bych pak Kořenovi i uvěřil, že fakt někdy chtěl hrát se mnou. 

Když to všechno shrnu, myslím si, že moje hra ze sociální stránky nebyla špatná. Vytvořil jsem si spoustu vazeb, které mě dostaly daleko a celkově se mi dařilo moc lidí nenaštvat. I tak jsem ale většinou dokázal hru jakž takž směrovat tak, jak se mi hodilo. Neříkám tím, že všechna hlasování jsem měl pod palcem, ale většinou jsem si s nastálou situací dokázal poradit a měl jsem připravené různé varianty podle toho, kdo vypadne další. Nedokázal jsem úplně využívat Kellyho twisty (symboly jsem nenacházel, na aukcích kupoval prázdné výhody apod.), nevyhrál jsem moc imunit, ale i tak jsem ve hře vydržel poměrně dlouho a snad jsem soupeřům i trochu zatopil. Nakonec jsem vypadl stejně jako minule, kmenovku před finálovou výzvou. Holt, jestli se mám ještě někdy k survivoru vrátit, budu muset zlepšit koncovku. Teď to ale určitě nějakou dobu nebude, chci zase normálně žít. 

Díky Kellymu za skvělou sérii. Chlape, myslím, že děláš skvělou práci a jsem rád, že jsi mi dal zase šanci se do téhle šílenosti pustit. Věnuješ tomu spoustu času a stojí to za to, pokračuj v tom. 

Nakonec pár osobních poznámek k lidem:

Miťo: Tys byl věrný spojenec celou hru, držím ti palce, ať to dotáhneš až do konce. Za tu snahu si to zasloužíš.

Steph: Ty jsi nakonec vypadla proto, že jsi mě nezradila. I když jsi ve hře neudělala nějaké výrazně tahy, tak musím ocenit, že jsi zůstala loajální až do konce.

Barney: Spolu jsme řešili spoustu věcí, ale o hru většinou ani moc nešlo. Jsi fajn frajerka, snad se někdy potkáme.

Srocz: Kámo, tys byl první půlku hry můj věrnej parťák. Jsem rád, že jsme spolu mohli hrát, u tebe jsem vždycky věděl, že ti můžu věřit. Až se vrátím, musíme dát pivko! 

Adam: S tebou jsem měl velký plány, škoda, že nám to nevyšlo. I tak to ale byla sranda.

Kořen: Na tobě jsem hochu skončil, ale cením to, zbavil ses mě, když to bylo potřeba. Taková je hra. A vím, že tahle hra není o citech, ale i tak mě trochu mrzí, že na mém konci stál někdo, kdo si to dokázal uvědomit. Mohl jsem tam ještě být.

Mateo, Ivan, Fíla: Hoši, vás asi shrnu dohromady. Když jsme kecali o věcech mimo hru, byli jste v pohodě. S Fílou jsem si tolik nepsal, ale s Mateem i s Ivanem jsem se občas fakt bavil. Bůh ví, jak by to dopadlo, kdybych byl teď taky v Praze a občas se s vámi viděl. Co se týče hry, tak jsem vám ve většině případů lhal, což jste mi na konci hezky vrátili, myslím, že si nemáme co vyčítat a asi není potřeba víc dodávat. 

Gertruda: Ty jo, tebe jsem jednou vyhodil proto, že jsem se bál, jak si dokážeš lidi podmanit. Když ses vrátila, osud nás svedl dohromady a v zájmu nás obou jsme museli nějakou dobu spolupracovat. Když jsme zrovna neřešili hru, působila jsi mile, povídalo se mi s tebou dobře. 

To je snad všechno. Hru jsem si užil, o variantách jsem přemýšlel většinu volného chatu a na chatu strávil opravdu hodin. Sice jsem nevyhrál, ale rozhodně to stálo za to. Díky vám všem.