Tahle hra, to nebyl ani porod, ale od samého začátku spíš potrat. Ještě navíc potrat kleštěmi, letlampou, flexou, bruskou a za hudebního doprovodu Dua Jamaha.

Vím, co jsem udělal a vím, proč jsem to udělal. Ten idol nebyl zpackaný, naopak přesně splnil ten účel, co jsem chtěl. Teda, původně jsem ho chtěl zahrát za Zajaca, ale zkuste hádat, proč jsem to neudělal. Tři pokusy, první dva se nepočítají…. 

Každopádně za svůj život jsem viděl znuděného milionáře postavit vilku s věžičkami z másla, sněhuláka stavět iglú na Sahaře, ale ještě jsem neviděl že by si někdo postavil ovčín a zdi udělal z takového železobetonu, že jím neprojede ani tank.

Veterány nikdo nechtěl v Gillu, Paynu, Busse ani v Kalingu. Úkol splněn, ale něco jste kvůli tomu možná přehlídli. Jinak by nevzniknul takový monolit, co se teď potácí do F3 v devíti lidech.

Kdybych se nesnažil na výzvách, letěl bych už v Gillu. 90 % hry (krom blindu na Rosťu, který ale taky není z mojí dílny) jsem tu byl sám, bez jediného spojence. A takováhle hra člověka hodně rychle unaví. Mohl jsem říkat co jsem chtěl, horem dolem, po dobrém i po zlém. Mohl jsem to taky napsat na lampárnu...

Přemýšlím, jestli mám psát něco ke konkrétním lidem. Kdepak. Hrajte vy trubky, předžvýkávat vám to nebudu. Kdo je moc spokojený s tím, co má, tak o to brzo přijde.

Zkouším počítat chvíle z téhle hry, co mě bavily. Asi mi budou stačit prsty jedné ruky. Kdyby aspoň vážený pan Kellísek povolil komentáře na stránce nebo házel epizody pravidelně na FcB, mohlo to být sranda aspoň pro diváky. Tohle byl ale „Watching Paint Dry Simulator“