Zdravím... :) Jsem tu s výsledky výzvy o imunitu, nebudu to nijak natahovat, všichni si vedli skvěle a zde máte jejich výtvory (připravte se dlouhou dobu, pokud to budete číst). HAU MAKA ODPORKO Budím sa ráno z nočnej mory o stejkoch a hanáckej kyselke. Ako prvé si uvedomujem že obíjmam zidnera ktorý slintá zo spánku. Rušná noc. Počujem štiepanie dreva, nasteroidovany slejd uz je zase hore ako jeden s prvých a maká. Práca nie je pre mňa tak sa rozhliadam okolo a vidím že polka kmeňa ešte stále spí. Snažím sa zapametať si páriky ktoré spia vedľa seba, ale tiež som určite nezaspával so zinderom tak sa na to čoskoro vykašlem a odchádzam k vode sa troška vychcať a dať si rannú masturbáciu, a dúfam že ma neuvidí žiadna žena ani chap. Postupne vstávajú ľudia v kmeni a začínajú ranné hádky o tom koľko zožrať ryže a podobné pičoviny, chytá ma delírium a vidím že aj ondra a ozzy sú nejaký mimo. Medzitým sa hanz vypráva sám so sebou, bojím sa že bude chcieť vysypať ryžu do ohňa a preto leštím drevo na kvalitnú kopju s tupou mačetou a idem nachytať nejaké ryby do vody do ktorej som sa ráno vychcal. Polka ľudí je rozutekaných ktovie kde, beztak hľadajú imunitu ale nerobím si s tým starosti. Imunita je prekliata vec. Keď hodinku neviem nič chytit pridáva sa ku mne seamus, medzitým sa ženy opaľujú kúsok od nás. Chytá ma srání. Slejd v tábore pičuje že tu nikto nemaká a jebe si 3 taniere ryže aby bol silný na súťaže. Premýšlam čo nám to bude platné ak skapeme do týždna od hladu. Zinder stále nevstal, mám poslintanú polku oblečenia. Nenávidím takéto dni keď doslova len prežívame. Keď po ďalšej hodinke seamus nachytá tak 8 rýb a ja 2 tak to balíme a nesieme úlovok spať do tábora. Ženy už medzitým prikladajú na oheň a bude sa variť a hanza prechádza schízka a berie do ruky kudlu aby vykuchal rybičky. Konečne sa idem vysrať. V diaľke vidím dve postavy ako sa rozprávajú ale neviem rozoznať kto toje, beztak nové intrigy, kto vie. Jonas sa ku mne pripája v sracom maratóne a chvíľku sa rozprávame popri tom. Nie je nad to mať latrínového priateľa. Našu konverzáciu prerušuje krik s tábora, prišla pošta, na druhý deň je súťaž, slejd pičuje že mal len jednu rybu a nebude pripravený. Dávam mu zinderovu nech je klud, chlapec aj tak nevstane dnes. Kameraman si ma berie bokom na skalu na troška proma pre divákov, rozprávam pičoviny a premýšlam o odmene o stejkoch. V dialke sa 5 postáv spolu kúpe, ako inak, ďaľsie intrigy. Po ceste naspať si ma odchytí v lese zinder s tým že chce ísť pre vodu a mám mu pomocť, chcel by som sa na neho vykašľať a ist hladat imunitu ale radsej mu pomozem aby sa nerozpadol ako domček s kariet, chlapec je sama kosť a koža. Samemu mi skruca žaludok od hladu, rybičky nestačili. Odpoledne trávi každý nezmyselným poľehávaním a siestovaním, tu a tam sa kecá o ničom. Premýšľam prečo tu má polka chlapov ružové trenky. Nechcem to vedieť. Slejd nasekal dnes polku lesa. Ideálny stav. Zinder zaspáva okolo osmej po tom co bol hore tak 4 hodiny, a ja trávim večer v príjemnej spoločnosti Ozzyho, ondry, jonáša hanza a žien. Seamus stojí bokom a hľadí na hviezdy, nikto nehovorí o taktike a paranoja zoviera moj žalúdok. Nevadí. Hlavne že máme kokosy. Zajtra je výzva a chcem sa vyspať. Ľahám si a a aj ostatný ale šepkanie počuť s každej strany, chcem sa pritúliť k niekomu tak aby to nevyzeralo že chcem obťažovať alebo som homogej, ale očividne je to mission impossible. Otáčam sa smerom k zinderovi. Ten sa zo spánku otáča na mňa a prenáša polohlasom: „Chcem ťa“. Neviem čo sa mu zdá, ani to nechcem vedieť. Čaká ma ďaľsia noc v ktorej budem mať nočné mory o hanáckej kyselke. SLADE Po seskoku z vrtulníku sem podle mapy našel náš tábor kde sme se postupně začali scházet, jako poslední dorazil zinder který si spletl kmen. ihned po seznámení sme se dali do práce, každý si rozdělil ukoly a během 24 hodin smě meli rozdělaný oheň a přístřešek se zemí a bez stropu. po ránu už tak vesele nebylo, jeden nejmenovaný člen každému nabídl ali , zpočátku jsem nevěděli o co jde. Opdorko se domíval že to je příbuzný od Muhamada Aliho..pak nám došlo že každému nabízel alianci, na co jsme my nepřistoupili...aby toho nebylo málo zaslechlo že nekdo od más má v druhém kmenu spojence, ihned zavládla panika každý se začal vyptávat a slídit po informacíh naštestí odporko uklidnil situaci a soustředíme se na výzvu, která ještě ani nezačala už máme kmen rozdělný na deset táborů, třeba taková Renčíís jeste nenasla cestu do tábora...ZINDER Ráno, když vstanu půjdu hledat skrytý symbol imunity. Pak probudím zbytek tábora mlácením větve o přístřešek a vymlouvám se na to, že nešla zlomit. Oni se vzbudí a budou pracovat za mě, zatímco já budu vymýšlet strategii. Po výzvě budu už jen probírat strategii s lidma, kterými věřím a budu si vylepšovat sociální život a ke všem budu milý. Pak vyhraju milion dolarů.SEAMUS Každodenní život v táboře Připadá mi to už skoro jako rutina, tenhle život v kmeni. Každý den tady nespím moc dobře, vždy mě probudí Hanzovo chrápání, a nejsem sám, nikdo z kmene pořádně nemůže spát. Už se vážně těším až odejde a konečně se vyspíme. Když teda nemůžeme spát tak aspoň kecáme až do rána, a poté si rozdělíme práci. Já a Ondra chodíme většinou na ryby, na severní stranu pláže, kde je voda nejklidnější. Odporko se Sladem zase chodí pro vodu, která je ve studni asi půl míle od tábora, bohužel je voda příšerně kontaminovaná, a proto ji musíme několikrát převařit. Je to spousta práce, tahat se s tím. Zinder, Jonas a Ozzy mají na starost dřevo, a proto je náš tábor plně zásobený dřevem. A Anne, Renčíís a Hanz, pokud se teda probudí, mají na starost shánění ovoce a různého jídla, jež je zdrojem bílkovin. O úklid tábora se starají všichni. Když si pořádně mákneme, tak si ještě v poledne dáme oběd, většinou rýži s rybou, teda pokud máme zrovna štěstí na její chycení. A odpoledne už můžeme relaxovat a odpočívat nebo se připravovat na výzvu. Poslední dobou nám ale padá zadní část přístřešku, a proto ji dneska opravíme a zajistíme, aby už vydržela. Jinak, když teda zrovna máme všechno práci hotovou, můžeme se jít společně koupat do moře a pokecat si přitom nebo hrajeme karty vyrobené z listí. Někdy také chodíme prozkoumávat náš ostrov, díky tomu jsme zjistili, že pláž na druhé straně ostrova je mnohem hezčí, a že by se tam žilo mnohem lépe. Vždy ale než se vrátíme z průzkumu ostrova, tak se rychle setmí. Vlezeme si do přístřešku a dáváme pozor na oheň, na pánvi si upečeme kokos, protože je to moc dobrý a chutná to jak popcorn. Většinou si přitom vyprávíme historky a příhody z našich životů. Je vážně bezva slyšet ty jednotlivé příběhy, které nám napovídají o tom, jaký kdo je Vždy postupně všichni odpadnou, tak jdu taky spát, alespoň do té doby, dokud nás Hanz zase neprobudí svým chrápáním, které zní, jak kdyby někdo dusil mrože Tak to je náš každodenní život v táboře JONAS 7:30-všichni jsme vstali 7:35- chtěli jsme zapálit oheň,ale zjistil jsme,že někdo ztratil křesadlo 7:36-9:00-jsme hledali křesadlo 9:01- jsme odešli na výzvu 10:23-došli jsme na výzvu 10:45-výzvu jsme vyhráli a snažili se přesvědčit Jeffa,aby nám dal křesadlo,nakonec nám ho za odměnu dal 11:59- jsme se vrátilo do tábora 12:00- našli jsme to staré křesadlo (bylo u ohniště,na lavičce,tam jsme se zapomněli podívat) 12:39- konečně jsme měli jídlo a na oslavu,že jsme našli křesadlo jsme si dali půlku pytle rýže 13:03-všichni dojedli a každý šel dělat něco jiného,někdo šel pro vodu,někdo pro dřevo 15:45-všichni jsme se šli společně vykoupat 16:14- pár lidí šlo spát 17:18-někdo začal mít hlad a začla bitky o jídlo,lidi ho začali krást a strkat si ho do brašen,NaOnka ukradla i nápovědu k imunitě,zmizela druhá půlka ríže,hned první den 18:36-musel k nám přijít Jeff,aby nám donesl ríži,mezitím se NaOnka rozhodla odstoupit a ríži si vzala sebou 19:22-zjistili jsme,že nám začal hořet přístřešek 19:23-začali jsme hasit přístřešek 19:25-přístřešek nám shořel a začalo se stmívat 19-55-našli jsme jeskyni,kam jsme se utábořili 21:15-už všichni spali ONDRA  OZZY  HANZ  PULAU KEIN LUCAS Je asi 7 hodin ráno. Tedy asi, odhaduji jen podle slunce. Většina mých soukmenovců ještě spí nebo leží v přístřešku. Normálně bych také ještě ležel, ale náš malý přístřešek není stavěný na mé dlouhé tělo. Opatrně tedy vylezu z přístřešku a dojdu na pláž. Protáhnu si záda a zadívám se na obzor směrem k vycházejícímu slunci. Je tu další den. Při návratu z pláže zjišťuji, že se pomalu probouzí i další soukmenovci. Tiše je pozdravím a potichu přejdu směrem k nářadí. „Zajdu pro vodu.“ špitnu k přístřešku a s hrncem vyrazím ke studni. Cesta je celkem dlouhá, ale je to dobrý způsob, jak se ráno pořádně probudit. U studny se na chvíli posadím na jeden z kamenů, ale za chvíli už do ruky beru menší nádobu a pomalu s ní plním větší hrnec. Neplním ho úplně, protože mám stále před očima dlouho cestu zpět do tábora a nepatřím zrovna k nejsilnějším jedincům, co se rukou týče. Cesta zpět se zdá být delší než cesta tam a já si při cestě neustále přehazuji hrnec z jedné ruky do druhé. Při návratu do tábora vidím, že už někteří soukmenovci vylezli z přístřešku a zamířili na pláž, stejně jako já předtím. Někdo se pokouší rozdělat oheň, další vyrazili pro dřevo. „Nesu vodu.“ oznámím a odložím hrnec na zem nedaleko ohně. Protáhnu se a pak zamířím za ostatními do moře, abych se opláchl. „Dobré ráno.“ pozdravím, a když zjistím, že jsou u vody jen členové mé aliance, posadím se do mělké vody a začnu s nimi potichu probírat taktiku. Den je opravdu dlouhý a já ho většinou trávím v přístřešku s ostatními, na pláži u moře nebo pomáhám v táboře. Častěji nosím vodu, protože to je jednodušší a bezpečnější než chodit pro dřevo. Nejsem zrovna nejlepší, co se zacházení s mačetou týče a vaření? Kuchař ze mě též asi nikdy nebude. Stereotyp v táboře občas zpestří nějaká hádka, mnohem více se ale těším na výzvy. Kmenová rada je ale zase místo, kterému se chci co nejčastěji vyhýbat. Když na ní nemusíme, večer trávím nejčastěji u ohně, a když na mě padne únava, jdu spát. Chodím spát relativně brzy, protože si tak člověk může vybrat dobré místo na spaní. Přeci jen, zkuste někam nacpat skoro dva metry. No a tohle se opakuje den co den. Občas tedy prší což veškeré činnosti značně znepříjemňuje, ale to k téhle hře prostě patří. Tohle je Survivor a tohle já, Lucas. FIGO Hned po přijetí do tábora, jsme se začli seznamovat a přemýšlet o čem bude první výzva. Začli jsme proskoumávat ostrov, kde je voda, jestli je na našem místě strom s nějakým ovocem a snažili jsme se rozdělat ohen. přístřešek jsme začli stavět s kmenů a nahoru jsme začli dávat listy s okolních stromů. Většina jsme se dobře seznámili a myslím, že náš kmen bude velmi silný. po tom co jsme se dozvěděli, že na kmenovku půjdou oba kmeny, se nám zastavil dech. Kmenová rada bude zajímavá, ale myslím si, že náš kmen z ní vyjde silnější. já osobně jsem nanosil dřevo a pomáhal i při stavbě přístřešku. Nevím jak to vidí nestraní pozorovatelé, ale není moc příjemný chodit tady na toaletu. FRANKIE No ráno sa zobudím oblečiem ponožky obujem boty a idem na vodu. Keď sa vrátim tak pohľadám imunitu ak nenájdem tak idem makať na prístrešku. Potom z dôvodu úplneho hladu vyženiem tých jednorožcov čo mi kradnú ponožky a kokosy. Akonáhle to dokončím tak sa ideme poradiť ako kmeň. Samozrejme sa to zvrhne na hádku o tom kto kradne kokosy (sú to jednorožci ale oni mi to nežerú). Po tom sa ako vždy zodvihnem a idem spať s pocitom že som vyhral (ale tie kokosy ochránim) DAVER Každodenní život v táboře Survivor.První den v táboře je určitě nejtěžší a myslím si že i nejdůležitější.Rozkoukávání a poznávání soukmenovců s vaši dočasným domovem ve hře a prostředí vám určí jestli váš start bude po každodenní život těžší či lehčí a jestli tu strávíte dní natolik aby jste se dostali co nejdál.Ten první den se taky od těch další liší od toho , že se postaví přístřešek určí se místo pro ohniště a zjistíme vodu bez které by jsme nevydrželi více jak tři dny.Nic méně je důležité rozdělat oheň pomoci tření klacků,křesadla či brýlí s pomocí paprsku slunce.Po další dny je důležité udržovat oheň přes který převaříme vodu a uvaříme rýži.Další obživou kterou scháníme za uplynulý den je ovoce nebo lov ryb.Pokud se právě ve vaší sérii objevuje skrytá imunita je důležité se po ní podívat na nejpodivnějších místech.Myslím si že každý hráč který si chce den v Survivoru ujistit hledá tuhle mocnou věc.Já bych svůj volný čas nejvíc trávil vymýšlením strategie a dělání užitečných věcí v táboře aby kmen ocenil to že si tu zasloužím být a taky by mi to pomohlo ve finále stejně jako dělání a vymýšlení těch nejodvážnějších a nejšílenějších tahů. IXUXU V našem táboře se tráví půlka času tím, že alfasamci neustále vylepšují přístřešek a druhá půlka času se stráví tím, že pozorují Lucku jak sbírá palmové listí na střechu. Stejně spím takřka v louži. Poté, když se vzbudím, už musíme hned sbírat dřevo na oheň, ano máme oheň díky Lucasovo brýlím. Přístřešek se musel opět přestavit, protože byl blízko vodě, tudíž se stěhovalo i ohniště. Naštěstí nevypadlo. Všichni v poklidu lenoší na těch nehorázně tvrdých bambusech a povídají si o sladkostech nebo se cachtají v oceánu. Malá skupinka lidí sleduje oheň jako by to bylo finále Survivora. Zřejmě v něm vidí napětí, ale nedochází jim, že i tady je čas. Co voda? Našel ji někdo? Ne. Ale objevil se skvělý vodopád, napadlo někoho tam udělat párty? Samozřejmě náš kmen. Figo se rozhodl jít po párty na ryby, ale my jsme samozřejmě věděli, že nic nepřinese, tak se zbytek kmene vydal na šneky. Když si představujete, že je to steak se skořápkou, nejsou tak hrozní. Jen hranolky napodobit nejde. Po hodině sběru šněků, jako by to byla recyklační soutěž jsme se vydali na pláž, opalovat se je nutné. Vždyť by si nás domorodci spletli s Eidamem, Figo se už vrací. Něco nese v ruce... co to je? Ryba? Ne, utrhlá špička harpuny. To zas bude mela. Rozhodl se gumu rozžhavit v ohni a špičku přilepit, alespoň něco se povedlo. K večeři bude šnečí polévka s rýží. Pracuje se na přípravě... Moc nám to nechutnalo, ale není tu KFC, "ostrovksý styl" ušel. Uděli jsme si zubní "popelovou" pastu, kartáčky z větví a bylo. Velikonoční "černé" úsměvy. Poté jsme všichni skočili do přístřešku, který po poslední úpravě praskl, tak jsme spali v jeskyni. Vypadá na náš nový přechodný domov. Jo, jdu hledat magické kameny FREEDOM Náš život v táboře... ...začíná každé ráno obvyklým zvoláním "Uaaaaaah", v podání Frankieho, který si na velké palmě na kraji lesa opět zvolil příliš malou větev a spadl. Na(ne)štěstí dopadl do měkkého. Tím mám na mysli na Davera, který šel zrovna pod inkriminovaným stromem. Zatímco Freedom zkouší (ne)úspěšně rozdělat oheň, Lucie a, Ixuxu a Adee se vydali na strastiplnou pouť pralesem k malé studně, aby přinesli vodu, kterou hodlali uvařit na prozatím neexistujícím ohni. Sovi hledá imunitu. Dnes je velké horko a proto si Lucas krátí dlouhou chvíli tím, že si z velkých palmových listů dělá slunečník, který na pohled vypadá velmi zdařile. Freedomovi se konečně povedlo rozdělat oheň a jde si zchladit spálenou dlaň. Adee ulovil prazvláštní rybu a pýchou se dmoucí ji nese k ohni. Opodál sedící Sixi mu jen tiše závidí, jelikož jeho pokažený žaludek mu nedovoluje cokoliv pozřít. K večeru všichni zanechali svých obvyklých činností, usadili se okolo ohně a věnovali se kmenové konverzaci. Sovi si "tajně" prohlíží nalezenou imunitu a opodál ležosedící Ixuxu se mu jen tiše směje. Proč asi? Zapadlo slunce. Každý se usídlil dle svého gusta, Frankie objevil novou větev a doufá, že se následující ráno obejde bez tradičního překvapení... dobrou noc SIKI Hned po startu hry, nejaktivnější hrací začali hned pracovat na sve strategii a snažili se kontaktovat co nejvíce lidi z kmene a začít budovat aliance a minialiance. A přesně tohle je ta nejzábavnejší část Survivora na jeho začátku. Snaha vybudovat si důvěru a loajalitu v kmeni je pro většinu hráčů nejzásadnější pravidlo a i v kmeni Pulau Kein tomu neni výjimkou. Okamžitě se ukazuje kteří hráči budou chtít byt vedoucími ve svých kmenech a kteří se snaží prosadit své názory na úkor druhých a dostat se tak do vedoucí pozice, pak tady jsou ale také opatrnější hráči kteří jsou ve svých konverzacich velmi opatrní aby nepustili nějakou zásadní informaci která by mohla nejak negativně ovlivnit jejich hru. A nakonec jsou tady hráči, kteří se neráčili ještě ani ukázat a tudíž je jejich další působení v kmeni na pováženou. V kmeni Pulau Kein se sešla zajímavá parta hráčů kteří časem jeste určitě ukážou všechny své schopnosti a jistě se dočkáme velkých tahu a neočekávaných podrazů, které edice adresáti nebudou čekat a při zhasinani jejich pochodně bude jasně čitélné z výrazu jejich tváře co si o ostatních členech v kmeni myslí. Takhle tedy probíhal první den ve kmeni Pulau Kein a těšme se tedy co přinesou další dny. Tak takhle probíhal nas první den LUCIE Každodenní život v táboře Nacházíme se ve východní části Polynésie na velikonočích ostrovech. Chtěla bych vám popsat svůj den tady. Zatím je pro mě všechno nové a zvykám si tu. Jsem tu teprve první den takže je to hodně drsné. Nikdy jsem takhle daleko od civilizace nebyla. Zarazilo mě, že ostrov je vulkanického původu tudíž na ostrově jsou sopky. Nejblíž od nás je sopka Maunga Terevaka. Přístřešek jsme stavět nemuseli protože je tam mnoho jeskyní takže jsme v jedné z nich. Je to dobré protože nás to chrání před deštěm a jinými živli, ale zase uvnitř je hodně netopýrů. Takže, abych se dostala k tomu co chci popsat. Popíšu vám tedy dnešní den tady. Dnes ráno jsme rozdělali ohen a dalo nám to pořádně zabrat. Celý kmen se seběhl a všichni dávali jen dobře mířené rady, ale nikoho nenapadlo přiložit ruku k dílu. Já jsem hledala suché větvičky, ale bylo těžké něco najít jelikož den předtím silně pršelo. Asi po dvou hodinách se to podařilo mému spojenci což bylo skvělé protože jsme už všichni byli velmi dehydratovaní a potřebovali jsme vodu jako sůl. Pak jsme se vydali pro potravu. Někdo zůstal na břehu, ale já jsem chtěla jít s rukama na ryby. Nejsem z těch lidí co,y se jen poflakovali v táboře a čekali až za ně práci udělají jiné. Takový lidé mě neuvěřitelně štvou. Ale v táboře jich takových pár bohužel máme. Tak jsme vzali lodku a šli lovit jenže to bylo celkem těžké posvač jsme měli jen háče a pár žížalek. I přesto se nám podařilo olovit pár malinkých ryb. Byl to velký úspěch všichni v táboře byli nadšení. Potom jsme šli pro poštu a já jsem uzavřela s pár dobrýma lidma řekla, bych celkem dobré spojenectví. Myslím, že právě ted si stojím velmi dobře. Jsem spojená s čtyřmi silnými kluky co jsou chytří a silní a myslím, že když se nám podaří přetáhnout třeba ještě jeden člověk tak, že budeme ovládat celou hru což přesně chci. Ale všem spojenců uplně nevěřím. Doopravdy věřím jen jednomu. To je právě riziko této hry, nevíte na koho se spolehnout, ještě když ty lidi dobře neznáte. Každopádně já bych se, ale spojila s kýmkoliv, abych to ve hře dotáhla dál. Mimo jiné jsem ten den odpoledne, kdy si většina lidí dávala šlofíka před výzvou jsem se vypravila hledat symbol. Našla jsem totiž nápovědu k symbolu. Našla jsem ji uplnou náhodou vzadu v jeskyni. S touto informací jsem se podělila jen se svým největším spojencem jinak otatním spojencům jsem to neřekla. Je to informace, kterou ted vědět rozhodně nepotřebují. Nechci, aby to tu se mnou hledal celý tábor. V nápovědě stálo, že mám jít na pláž a hledat bránu. To my teda moc jasné nebylo. Ale potom mě to trklo. Dvě palmy byli tak jako blízko u sebe, že to vypadalo jako brána. Vydala jsem se tedy tam, ale bohužel jsem narazila na mé spoluhráče tak jsem musela dělat jakože se procházím. Pak jsme už museli na výzvu takže to hledat budu zřejmě až zítra jestli budu mít nějakou příležitost. Když jsme se vrátili z výzvy našli jsme pár mušlí a dali jsme si je k večeři. Měli jsme trošku problém s ohněm málo hořel,a le naštěstí neshasl. Potom začala bouřka takže jsme všichni museli zalést do jeskyně ještě než jsme šli na radu. Takže to je zevrubně můj den.. Tak toto jsou jejich výtvory. Honotil jsem to já, Djemba a Marvin. A bylo to takto: Já - Odporko a Lucie Djemba - Odporko a Freedom Marvi - Hanz a Lucie Vítězem se tedy stává, za kmen Pulau Kein ... LUCIE A za kmen Hau Maka ... ODPORKO Gratuluji Odporko a Lucie, jste na příští kmenové radě chráněni a máte možnost 1:18 na výhru v této hře. Hau Maka, jděte směr kmenovka první, Pulau Kein, vy tu chvilku počkejte, půjdete hned po nich. Těším se na vás na kmenovce. Zatím... :) |
1. epizoda >