Anarchii v reálném Survivoru si nějak dobře nedokážu představit, ale když zapojím svou fantasii, tak by to mohlo vypadat asi nějak takto:

Nebudu popisovat začátek a konec série a tak, ale jen tu anarchii, která proběhla. Něco jako Brandon, nebo J'Tia, když vysypali vše, ale toto bude mnohem horší.

Pro větší přehlednost to budu psát v naší finálové sedmičce, takže já, Zavi, Ixuxu, Anet, Natys, Aja a Emeriss.

Příběh může začít.

Vrátili jsme se do tábora po kmenové radě, na které vypadl Crazy. Již podruhé. Kelly nás poslal do tábora se slovy, že zítra se přijde on sám podívat, jak tu žijeme a nebude žádná výzva a nic.

V táboře nás čekalo milé překvapení v podobě košíku lihovin. Bylo zde vše, od piva a vína po absint a gin. Ten večer si nikdo nepamatoval, až na mě. Od doby, co mi pompovali žaludek jsem přestal pít alkohol. Jediné co si občas dám je Alpa, ale to sem nyní netahejme.

Bylo mi tak nějak jasné, že mě už ostatní neberou mezi sebe. Natys na tom byla podobně, ale pánská polečnost ji, jako nejhezčí trosečnici na ostrově, mezi sebe brala ráda a často.

Každopádně jsem musel konat. Věděl jsem, že když se ráno probudí do úplné anarchie v táboře, už nic nebude jako dřív. Hned jakmile odpadl poslední pijan Emeriss po exnutí čtvrt flašky ginu jsem začal konat.

Vytahal jsem úplně všem věci z batohů, včetně mne. Pohazoval jsem to všude po džungli. Sice jsem se zarazil, proč má Aja tady čtyři podprsenky, ale to jsem v tu chvíli neřešil.

Všude ležely a visely osobní předměty a věci. Dokonce i všechny batohy.

Oheň jsem nechal zatím hořet.

Hned jako další jsem se pustil do zásob. Veškerou rýži, fazole a jídlo z odměn jsem naházel do studny. Měli jsme ještě dvě živé slepice, tak jsem jim uskl hlavy a všechno opět hodil do study s pitnou vodou.

Věděl jsem ale, že by se stále dala pít, tak jsem začal prohledávat džungli. Chtěl jsem najít něco smradlavého, nebo mrtvého a hodit to do studny, ale pak jsem dostal nápad.

Čupnul jsem si na okraj studny a vykadil jsem se dovnitř. Teď už to vážně nebylo pitelné.

Poté jsem si udělal z palmového listí louči a zapálil ji. Běhal jsem po džungli a všude jednotlivé listy rozhazoval, jistě, že hned vše začalo hořet, ale nebylo to ono.

Tak jsem vzal ještě všechen alkohol a začal ho rozlévat všude. Samozřejmě, že poté vše hořelo daleko lépe. Hořela skoro celá přední část džungle, ale dával jsem pozor, aby nechytl přítřešek.

Kouř byl velice silný a jistě ho televizní štáb musel všechen vidět, tak jsem ještě zrychlil.

Všechny kameny co jsem našel jsem na pláži poskládal ve tvaru písmen, aby daly toto spojení - TOTO JE ANARCHIE ZMRDI a kolem jsem dal hořící listy.

Zbyla ještě voda v čutorách. Tou jsem polil všechny ostatní, aby vstávali a podívali se co se děje.

Nidko nevěřil svým očím, co se to tu stalo. Ale na mně nikdo vinu nesvaloval.

Ještě jsme si ani nedoprohlédli všechnu spoušť a už zde byl Kelly se svýma dabilníma kecama, že nás rád vidí.

Poté se taky porozhlédl a řekl, že konečně se tu po třech týdnech nudy něco děje.

Ixuxu zařval, že to určitě Kelly všechno způsobil. Že je to jedna z jeho zmrdovin a chce nás nasrat.

Emeriss celý rozzuřený, že už nezbyl žádný alkohol se rozběhl a Kellyho jedním skokem uzemnil.

Poté jsme ho svázali a na kusu dřeva poslali na širý oceán.

Nikdo už o něm nikdy neslyšel.

Tak a to už je konec. Takto nějak si Anarchii v kmeni představuji já.

Včerejší kmenová rada byla předem domluvená. Nikde neměl být žádný problém a vypadnoutm měl Jacob. Co se ale nestalo, moji přátelé, kamarádi, spojenci, podrazili ne jenom Murphyho, ale i mě. Jednoduchá situace nastala, 5 hlasů proti Jacobovi, 2 hlasy, jedno kam. To se ale nestalo. Byli jsme podrazeni a 5 hlasů šlo proti Murphymu a jenom my, jako hlupáci, jsme volili Jacoba. A můj největší spojenec byl vyřazen ze hry. Po kmenové radě jsme došli do tábora a samozřejmě přišla vlna vysvětlování. " Murphy byl hrozba " říkali jedni. "Murphy si nezaslouži vyhrát ! " říkali druzí, mě ale bylo jasné že první na ráně jsem já a moje šance? Minimální! Šance někoho přemluvit ? Dostanou se do final 5! Minimální! Co teď?

Ráno jsem se probudil s nepříjemným tušením že dnešní den nebude mým nejlepším. Jelikož štáb nestíhal, tak jsme museli na výzvu o imunitu už dnes. Prý: " Odměnu dostanete všichni, když to natočíme po hře." Tak jsme šli. Byl jsem špatně vypsanej a k tomu i nasranej. Po cestě se mnou nikdo ani nepromluvil. Všichni se drželi spolu, asi jím zakázali se mnou mluvit, byl jsem jako Voldemort v Bradavicích. Když nás konečně štáb dovezl na místo určení, viděl jsem že není dobře. Hned jsem poznal soutěž o fyzické zdatnosti a rychlosti. Těm jsem nikdy neholdoval. A taky to podle toho dopadlo, nevypadl jsem poslední, držel jsem se statečně, ale na vítězství to nestačilo a výzvu vyhrál Jacob. 

V kmeni pokračoval trend, který nastavili spoluhráči v autě. Nikdo se na mě snad ani nepodíval. Věděl jsem že je se mnou ámen. Ale to jsem nemohl nechat jen tak ! "Je mi jedno jak tady budou ti zrádci žít, hlavně, ať je to co nejhůř! " projelo mi hlavou dříve, než jsem začal se svojí Anarchíí! První co mi padlo do oka, byl poloprázdný pytel rýže. Všichni se spolu koupali u vody a nikdo mě nekontroloval. Bez váhání jsem po něm šáhl a běžel jsem mezi ostatn kmenovce a začal ho před jejich očima vysypávat. Moc dobře jsem věděl, že kdyby mě někdo fyzicky napadl, tak by byl vyloučen ze hry, takže ani ti největší svalovci se neodvážili nic jiného udělat, než nahlas vyřvávat své urážky. Tím jsem ale ani zdaleka nechtěl skončit. Dříve než si všichni stačili uvědomit, co mám v plánu, vyběhl jsem z moře a vohodil dvě hořící klády do přístřešku. Jeden na střechu a jeden do místa, kde máme deky. Obě místa vzplály jako olympijský oheň a bylo jsaně, že přístřešek, na kterém jsme tak dlouho pracovaly, je nanávratně pryč. Všichni nadávaly jako staré straky, ale nic jiného nemohli udělat. Pláží se ozval můj děsivý, zlověstný smích. Ostatní na mě hleděli s naprostou nenávistí. Pak si ale všiml Michael, že v přístřešku nehoří jenom deky, ba naopak i jeho batoh s osobními věcmi. To už ale nevydržel Michael a s rozběhem jsem dostal pěstí do pravé části obličeje. S bolestným výkřikem jsem se zhroutil k zemi a vyflusával jsem z pusy krev. Myslím že jsem cítil i dva zuby, které nevydrželi tu ránu. Musel jsem vypadat jak hokejisté ve finále play-off.

Moje Anarchie v kmeni způsobila přesně to co měla. Je pravda, že na večerní kmenové radě jsem neměl nejmnší šanci na přežití, se mnou ale skončil Michael, který byl disqalifikován ze hry za napadení. V survivoru to bylo poprvé co pamatuji, a věřím že ho to stálo i 10 miliónů dolarů. Přesto jsme rád že tento zrádce svoji odměnu za hru nikdy nedostane.

20 hráčov bolo privezených na ostrov Fiji. Survivor Anarchy. Žiadne pravidlá. Žiadny vodca. Žiadna kmeňová rada. Aspoň do polovice série. Po príchode bolo hráčom povedané že v tejto sérií je najdôležitejšie prežitie. Každý hráč žil oddelene od seba a bola celkovo zakázaná akákoľvek komunikácia. To bolo jediné pravidlo ktoré museli hráči dodržať. Krádeže jedla alebo dreva bolo povolené. Ničenie kmeňa iného hráča(tým ho oslabiť) - povolené. Sex - povolené. Delenia sa o prístrešok - povolené. Delenie sa o stravu - povolené. Avšak žiadna komunikácia. Tu sa uvidí kto naozaj dokáže prežiť sám za seba. A čo je daný človek ochotný spraviť pre prežitie. Každý deň je súťaž. Prvá súťaž je o odmenu. (Ktorú ti neskôr môžu v kmeni ukradnúť iný ale nemusia. Na ďalší deň nasleduje súťaž o postup. Čo to znamená? 20 hráčov je totiž na redemption islande. A každý druhý deň jeden človek postúpi do hry  a prežije. Viťaza prevezú na iný ostrov a tam čaká na ostatných víťazov súťaže o postup. Po 26 dňoch (kedy postúpi 13 hráčov) redemption island končí a s tým aj hráči v ňom ktorý nepostúpili. 13 hráčov ktorý postúpili žijú v jednom kmeni a po tom ako príde 13sty hráč môžu začať medzi sebou komunikovať. Každý hráč si ako odmenu za prežitie má vybrať jedno vrecúško s odmenou avšak čo sa v každom vrecúšku skrýva si musia nechať pre seba. Nevedia že v každom vrecúšku sa skrýva tajný symbol imunity ktorý môžu použiť do final 6. Na ostrove sa samozrejme skrýva ešte dve slryté symboly. Nazývajú sa "YESBA" (your enemies should be affraid) pretože ak vlastníš tento symbol tak do final 5 ho môžeš použiť pred hlasovaním a sám určiť dvoch ľudí čo sa proti sebe utkajú v duely kde prežije len jeden. Ostatný chod súťaže je rovnaký ako v ostatných sériach.

Je ráno nevím kolikátý den. Moji soukmenovci každý den ráno dělají čárku mačetou do stromu ale včera v noci už bylo Zaviho chrápání tak nesnesitelný, že jsem ze vzteku ten jejich výmysl zničila. Po šílený noci ráno usedáme všichni k ohni. No další ráno kdy vidím tyhle xichty. Ememu zas tak smrdí nohy,že je to k nevydržení. V klidu se na něj podívám a mile se usměji. V hlavě se mi ale rodí jasný plán jak jeho smradlavé boty spálím v ohni, aby byla polovina smradu eliminována. Nohy mu budu pálit asi těžko. Po nechutné snídaní se každý ubírá svý směrem a já nenápadně odnáším Emeho boty z přístřešku do ohniště. Ani si nedokážete představit ten smrad. Ája a Natys se někam odebrali spolu a mě napadá další anarchistická věc. Beru naší poslední rýži a s radostí jí celou sypu do moře. V tom si mého chování všimne Ixu a nechápe co dělám. Do prázdné plechovky od rýže nabírám vodu a vracím se za zmateným kmenem, který sedí u ohně a s naprostým klidem jen tak před jejich zrakem uhasím vodou z plechovky pracně rozdělaný oheň. Soukmenovci na mě začnu okamžitě řvát. Během hádky napráskám na každého vše co vím a rázem je několik spojenectvích v háji. Jak krásny pocit. Po tak náročném dopoledni se odcházím shladit do moře. Po cestě  zpátky vídím Emeho jak pobíhá po táboře a marně hledá smradlavý boty. Nemůže chudák tušit, že už je nikdy nenajde. Odpoledne prosím v přístřešku a ničím se nezabývám. Po probuzení, sežeru všechny banány co Kub nasbíral. Je mi jasný, že večer půjdu domů. A tak se aspon pořádně najím. Před kmenovou radou si zabalím všechny věci a dostávám další nápad.  Co kdyby přístřešek jen tak lehl popelem. A tak radostně na závěr dne podpaluji přístřešek. Jdeme na kmenovku Eme má imunitu. Na kmenovce nás vítá Kelly a ptá se nás jak se máme. Jak se asi můžeme mít, když se na nás pomalu rozpadá oblečení a nejde ani spočítat kolik štípanců od komárů máme na zadku. Na radě se řeší moje chování a zničení tábora nikdo nechápe proč jsem to udělala. Pak přichází hlasování. Na lístek píšu No name a vracím se sednout.  Kelly jde pro hlasy zazní moje jméno jednou dvakrát třikrát. Jsem out. Kelly mě vyzívá abych přinesla pochodeň. S radostí se zvedám a jdu ke Kellymu. Ten se chystá uhasit mou pochodeň ale já uhýbám a říkám ještě ne Kelly.  A odcházím zpět do tábora. Zbytek kmene jen sedí a nevěříce zírá. A tak jsem jako anarchista přežila další den.

Anarchie – Vzpoura proti producentům

 Co je větší anarchií, než se postavit proti producentům show? Nic, zhola nic. Anarchie by probíhala v určitých fázích, kdy by si soutěžící začali všímat toho, že jeden ze spoluhráčů je zvýhodňován u soutěží na výhru individuální imunity, dle jeho největších předností a znalostí. Jako jsou například posunovací puzzle, skládačky či rébusy. A tomuto hráči je nadržováno ze strany producentů vůči ostatním hráčům, kteří nejsou natolik schopní v logických úkonech, zato excelují ve fyzických soutěžích. 

 Ostatním hráčům se to pochopitelně nelíbí, a proto se rozhdnou vzbouřit proti produkci show. Ve smlouvě není stanoveno, že se soutěžící musejí podřídit jednomu hráči. Požadují změnu pravidel v tom, že soutěže se budou jasně skládat z předem stanovených disciplín, aby nebyl zvýhodňován jak člověk logicky přemýšlející, tak člověk fyzicky zdatný. Pokud na to produkce z jakýchkoliv důvodů nepřistoupí, hráči okamžitě na vlastní žádost končí v setrvání reality-show "Kdo přežije". 

 Pro diváky by to bylo jasně fascinující, ale nelogické, že produkce neurčuje pravidla a zhola odejde několik lidí, čímž se z 39 dní na ostrově klidně může stát 26 dní. To by bylo pro show, jež má několik mutací po celém světě zcela nepředstavitelné a prestiž by zmizela. Na druhou stranu je to skvělý trhák, ne? Kdy vám 7 lidí doslova vyhrožuje, že skončí v soutěži a je dost možné, že skončí i samotní producenti. Vždyť něco takového přiláká miliony diváků navíc! Proto na podnět hráčů produkce přistoupí, ovšem za velmi přísných opatření.

 Hráči, jež nesouhlasí se soutěžemi, tak se ihned odeberou na jiný ostrov. Budou v jednom kmeni. Bez vedení, zásad, pravidel. Člověk, který jediný souhlasil s pravidly zůstává na původním ostrově a nebude se po určitou dobu účastnit kmenových rad. Soutěžícím, kteří chtěli výzvy na fyzičku je vyhověno a v obrovském vlhku a teplotách musejí předvést neuvěřitelné výkony. Žádné evakuace, postavili se proti producentům a smlouva je jim pozměněna v tom smyslu, že se o sebe musejí postarat pouze oni sami. Pokud jim nepomůže dalších 5 spoluhráčů ze 6, když se někomu něco stane /Což záleží pouze na jejich dobré vůli, zda soupeři pomůže, či nikoliv/ může klidně zemřít. Chtěli anarchii? Mají ji mít. Budou soupeřit mezi sebou. Musí si postavit přístřešek, samostatný nebo společný, to opět záleží na nich. Hledání symbolů se eliminuje, pokud někdo symbol našel v původním kmeni, je mu odebrán. Po soutěži o imunitu nemají soutěžící žádný čas na rozhodování, jsou vyslání okamžitě na kmenovou radu. Soutěžící se musejí pouze spolehnout na rozhovory při kmenové radě či tajná gesta mezi sebou. Samozřejmostí je paranoia, stres, kdo odejde další v tomto kmeni, po těchto výkonech, kdy jste naprosto vyčerpání. Tohle vše se opakuje po celou dobu, dokud se soutěžící vzájemně nevyřadí. Poté se hlavní přeživší, jež skutečně může říct, že přežil anarchii se utká ve finálovém souboji. Tento souboj samozřejmě již zahrnuje jak úkony fyzické, tak logické. Výherce získá něco nepředstavitelného – samozřejmě finále, ale i možnost vybrat si, kdo s ním usedne finále. Pokud outsider, kde se logicky nabízí, že je výhra jistá. Nebo se rozhodne, že zariskuje a postaví se proti těm, nad kterými vyhrál v kmeni plném anarchie?  Ale ostatně... chtěli jste anarchii? Máte ji mít!

Anarchie

Vzbudím se uprostřed noci a uvědomím si, že je nás už posledních sedm přeživší. Rozhlížím se kolem sebe a jak tak vidím ty mrtvoly tady, vychrtlé a spálené xichty slunkem a nedostatkem žrádla (sorry, ale rýža opravdu jídlo není ), říkám si, že to chce konečně cosik zrobit ve hře, nějaké šrumec, něco, co tu eště nebylo….Jako další se před východem oskara probouzí Ixuxu a tak kutíme plán, jak převzít nadvládu nad ostrovem. Zbytek smečky se tak nějak rozlámaně probouzí po východu slunce a tak je my dva informujeme o plánu a k našemu překvapení nikdo neprotestuje a všeci nadšeně souhlasí. Natys se Zavim zajdou pro poštu a čtou poselství Kellyho a produkce televize. Už ani nevím vo co go, jakásik capyna, že se zas budem válet v bahně, žrát hovna a měřit se v rychlosti nadávek na tuto debilní soutěž….Naše sedmička se zvedá od ohňa a vyžrané kokosové misky s blivajzem, berem vlajku anarchie, lana, klacky, šutry a idem na smluvené rande s Kellynou. Kelly už z dálky na nás září ve své červenošedé flanelové košili jak největší buzna, opálený a vyspaný do rúžova a začíná zas do nás hustit jakésik moudra typu jste finálová sedmička, jde do tuhého, imunitu potřebuje každý a další hovna, když v tem Emeris zrobí tři dny dopředu a zařve: „Vzpoura zmrdeeeeeeee!!!!“ a hodí po flanelákovi šutrem. Chudák nagelované borec se kácí do bahna s ránou v hrudi. Všeci pracujeme rychle jako jeden muž, bereme lana a vážeme teho jidáše ke stromu. Někdo, už nevím, myslím, že to byl Kub přichází s nápadem upálit tu štětku a nebo aspoň ho trošku pogrilovat ve vlastní šťávě…Nejsme proti a tak Kub s Anet rozdělávají oheň pod eště stále otupělým moderátorem. My ostatní berem zbytek naší starověké výzbroje a vrháme se na kameramany. Všude lítají pěsti, kopačky…Zavi druhý Van Damme se s tím nesere a hromadně mlátí dva, tři naráz. Natys piští a škrábe okolo sebe jako bestie. Já s Ixuxem mlátíme klackama hlavního kameramana až konečně pouští kameru a bonzuje polohu hlavního sídla na ostrově. Na toto jsme všeci čekali, necháváme ty hovada svázáné o stromy, pod Kellynou, který už začínal vonět uhasí Emeris s Kubem oheň chcankama a idem dál. Adrenalin se nám vlévá do celého těla. Běžíme trním, bahnem, haluzema, příjde mi to jako věčnost,  než jsme došli k hlavnímu sídlu, tak se třikrát změnilo roční období, ale jsme tu. Vrháme se dovnitř jako zvířata, mlátíme všechny okolo, hlad, stres a únava si vybírá svou daň. Vidím se, jak fackuju sekratářku, Kub s Natys jebou klackama nějaké „ajťáky“ – panice, masturbující si nad našima fotkama, Emeris se Zavim mají pod krkem ředitele pojebané novy a eště vyjebanější markízy a řvou něco ve stylu:“Ty xichte táhni do kouta, včil tady velíme my!“. Všude zmatek, strašná řvava za náma, na jedné straně barikády lidé z televize, co si vstali do práce, zrobili si kafíčko se zákuskem a povídají si, jak v noci bylo zkurvené vedro, že ani klimoška jim nepomohla, nyní brečící na zemi nebo v koutech třesoucí se a prosící a na druhé straně my, elita, vítězové, bastardi, pojebaných 32 dní za náma v této pakárně skončilo… Koukáme jeden na druhého, zpocení, krvaví, ale šťastní. Beru telefon a vyjednávám z těma kurvama na druhé straně, požadavky jsou jasné, každý milion na ruku a odjezd z této džungle smrti dom, jinak jim natočíme vlastní materiál ….Každý kouká, oči na vrch hlavy, jestli to nebylo zbytečné, do basy se nikomu nechce a už vúbec né pro pár drobných……Druhá strana mlčí, slyším šum a vlastní dech až po nekonečné minutě ticha souhlasí….Pokládám phona a zařvu „Máme to! Dostali jsme ty kundy“….všem spadne šuter z těla (konečně aj Kellymu na pláži)…

Hodnotil jsem já, Stevie, Z, Deitz a Yukion.

A hodnotili jsme takto:

Deitz - KUB "Napiš tam Můj komentář, že všechno je na hovno a ani jeden sloh není napsanej gramaticky správně."

Stevie - EMERISS

Z - AJA

Yukion - IXUXU

Já jsme tedy rozhodl.

Imunitu vyhrává...

Ajo gratuluji. Tvá první imunita. Snad přišla včas. Včil nikam nejdeš.

Bohužel jeden z vás ostatních se dnes odporoučí do poroty.

Vydejte se směr kmenovka.

Budu se těšit.

Zatím... :)